5 As 199/2025 — Nejvyšší správní soud

5 As 199/2025- 66 - text  5 As 199/2025 - 71 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobců: a) F. P., a b) S. P., oba zast. JUDr. Michalem Morawski, advokátem se sídlem Rybná 678/9, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, za účasti: Ředitelství silnic a dálnic s. p., se sídlem Čerčanská 2023/12, Praha, zast. JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 7. 2025, č. j. 52 A 27/2025-119, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobci (dále též „stěžovatelé“) domáhali zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2025, č. j. KUPA2768/2025-5. [2] Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelů a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Pardubic (dále též „vyvlastňovací úřad“) ze dne 4. 12. 2024, č. j. MmP 160749/2024, kterým na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení (dále jen „vyvlastnitel“) vyvlastňovací úřad podle § 24 odst. 3 písm. a) bodu 3. zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení se zákonem č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o urychlení výstavby“), rozhodl o odnětí vlastnického práva stěžovatelů ke spoluvlastnickému podílu ve výši id. 1/12 každého z nich k pozemkům evidovaným v katastru nemovitostí jako parc. č. 5169/13 o výměře 9589 m², parc. č. 5169/14 o výměře 1738 m² a parc. č. 5169/30 o výměře 34 m², vše zapsáno na LV č. 75461 pro katastrální území a obec Pardubice, a ke spoluvlastnickému podílu ve výši id. 7/96 každého z nich k pozemkům evidovaným v katastru nemovitostí jako parc. č. 5169/16 o výměře 860 m² a parc. č. 5169/17 o výměře 528 m², vše zapsáno na LV č. 75460 pro katastrální území a obec Pardubice za účelem uskutečnění veřejně prospěšné stavby „I/36 Pardubice, Trnová – Fáblovka – Dubina“ (vlastnické právo přechází na Českou republiku s příslušností hospodaření osoby zúčastněné na řízení). [3] Současně vyvlastňovací úřad podle § 24 odst. 4 písm. a) zákona o vyvlastnění rozhodl o náhradě za vyvlastnění ve výši 146 000 Kč (tj. 139 Kč/m2) pro každého z vyvlastňovaných stěžovatelů. 2. Rozhodnutí krajského soudu [4] Proti rozhodnutí žalovaného podali stěžovatelé žalobu, kterou krajský soud v souladu s § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl. [5] Krajský soud v prvé řadě zdůraznil, že podle § 28 odst. 1 zákona o vyvlastnění lze ve správním soudnictví přezkoumat pouze samotný výrok o vyvlastnění, nikoliv výrok o náhradě za vyvlastnění (k tomu jsou příslušné soudy civilní). V rámci samotného přezkumu se nejprve zabýval hlavní námitkou stěžovatelů, která spočívala v tom, že nabídka, která jim byla učiněna před zahájením vyvlastňovacího řízení, nebyla vážně míněná. Svou ochotu uzavřít s vyvlastnitelem dohodu ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění stěžovatelé během jednání deklarovali, a tedy nebyly naplněny podmínky pro vyvlastnění. Krajský soud se s touto argumentací stěžovatelů neztotožnil. Před zahájením vyvlastňovacího řízení se vyvlastnitel opakovaně pokoušel příslušné pozemky získat dohodou. Za tím účelem předložil znalecké posudky znalců Ing. Radka Machaly a Ing. Jaroslava Mrázka – cena obvyklá byla stanovena na 68,13 Kč/m2, resp. 65 Kč/m2. Oproti tomu stěžovatelé předložili vlastní posudek Ing. J. Bendy stanovující cenu obvyklou na 500 Kč/m2. Přes opakovanou snahu vyvlastnitele o dohodu se stěžovateli (vzájemná komunikace a jednání probíhala opakovaně v období červen 2017 až listopad 2018, přičemž vyvlastňovací řízení bylo zahájeno na základě žádosti vyvlastnitele ze dne 28. 1. 2019) se k dohodě dospět nepodařilo. V okamžiku, kdy byl zjevný propastný rozdíl mezi cenovou představou stěžovatelů a vyvlastnitele, který se vzájemným jednáním nepodařilo odstranit, nebylo možné po vyvlastniteli spravedlivě požadovat předkládání dalších nabídek a lze konstatovat nemožnost získání pozemků prostřednictvím dohody se stěžovateli. [6] Námitky stěžovatelů proti hodnocení znaleckého posudku Ing. Mrázka z fáze před vyvlastněním krajský soud rovněž považoval za nedůvodné. Ohledně toho, že znalec pro stanovení obvyklé ceny využil mimo cen ze skutečně realizovaných prodejů i realitní inzerci, krajský soud uvedl, že v době vyhotovení posudku (rok 2018) se jednalo o zcela běžnou praxi předpokládanou zákonem, když až s účinností od 1. 1. 2020 bylo do § 2 odst. 2 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), doplněno, že cena obvyklá se určuje ze „sjednaných cen porovnáním“. K námitce nepoužitelnosti srovnávacího vzorku pozemků, které byly vyvlastniteli prodány pro stejný účel (tj. stavbu obchvatu Pardubic) v předvyvlastňovací fázi, krajský soud jednak odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2024, č. j. 14 A 24/2024-74, který tento postup připustil, jednak na samotné znění zákona o urychlení výstavby, podle jehož § 3b odst. 2 se při ocenění pozemků získávaných koupí „nepřihlédne k navýšení obvyklé ceny jiného pozemku nebo stavby koeficienty podle odstavce 1.“ Z toho lze jednoznačně dovodit použitelnost takových pozemků pro účely znaleckého posudku k nabídkové ceně před vyvlastněním, znalec pouze nesmí zohlednit zvýhodňující koeficienty. Ohledně využití pozemků i z jiných katastrálních území než jen k. ú. Pardubice (v němž se nacházejí vyvlastňované pozemky) krajský soud poukázal na to, že výběrem vhodných lokalit pro porovnání se ve svém posudku znalec Ing. Mrázek zabýval, přičemž vybral pozemky svou povahou odpovídajícím rurálním (venkovskému) charakteru vyvlastňovaných pozemků. Samotné k. ú. Pardubice obsahuje rozmanitou škálu druhů pozemků, zatímco katastrální území blízkých okolních obcí mají svým charakterem k vyvlastňovaným pozemkům blíže, než např. pozemky v historickém centru města. Jen těžko tak lze omezovat srovnávací vzorek pouze na toto katastrální území. Stejně tak obecná námitka týkající se vodních ploch a lesních porostů na pozemcích ve srovnávacím vzorku (což mělo být dle stěžovatelů nepřípustné pro rozdílný charakter těchto pozemků oproti pozemkům vyvlastňovaným) nebyla podle krajského soudu důvodná, jelikož znalec Ing. Mrázek se těmito odlišnostmi zabýval a svůj postup řádně vysvětlil použitím korekčního koeficientu. [7] Krajský soud zároveň potvrdil, že se vyvlastňovací úřad validitou znaleckých posudků zabýval již ve správním řízení, když sám zadal znalecký posudek Ing. Josefu Jankovi, jehož úkolem bylo nejen určit cenu obvyklou a cenu zjištěnou vyvlastňovaných pozemků, ale měl se i vyjádřit k předloženým znaleckým posudkům Ing. Machaly, Ing. Mrázka a Ing. Bendy. Tento revizní znalec přitom dospěl k obdobné ceně obvyklé jako Ing. Mrázek, s jehož závěry se rovněž ztotožnil. Naopak posudek Ing. Bendy předložený stěžovateli shledal revizní znalec nepoužitelným pro nedodržení oceňovacích postupů. Správní orgán I. stupně i žalovaný se s tímto hodnocením ztotožnily a krajský soud v něm rovněž neshledal nic protizákonného. Podle krajského soudu tak byla podmínka učinit vážně míněný návrh k odkoupení příslušných pozemků před zahájením vyvlastňovacího řízení splněna. [8] Další část žaloby směřovala k nesouhlasu stěžovatelů s výší náhrady za vyvlastnění a s tím spojeným rozporováním posudku zadaného vyvlastnitelem společnosti STATIKUM, s.r.o., se sídlem Purkyňova 648/125, Brno. S ohledem na to, že řešení těchto otázek náleží soudu civilnímu, shledal je v soudním řízení správním neprojednatelnými. [9] Poslední žalobní námitku spočívající v požadavku na rozšíření předmětu vyvlastnění shledal krajský soud rovněž nedůvodnou. Stěžovatelé poukazovali na omezení vzniklá na dalších jimi vlastněných pozemcích z důvodu vzniku silničního ochranného pásma. To však k rozšíření předmětu vyvlastnění nepostačuje, jelikož k tomu je třeba úplné znemožnění či významné snížení možnosti pozemky užívat, k čemuž vznikem ochranného pásma nedošlo. Dále je k rozšíření třeba přímá souvislost s vyvlastněním, což v tomto případě rovněž není naplněno, když silniční ochranné pásmo vzniká podle § 30 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikací