5 As 312/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 312/2024- 42 - text  5 As 312/2024 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: P. N., zast. JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem se sídlem Slavíkova 625, Proboštov, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Mírov, se sídlem Mírov 27, Mírov, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 10. 2024, č. j. 65 A 76/2024-5, takto: I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 10. 2024, č. j. 65 A 76/2024-5, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Odměna a náhrada hotových výdajů ustanoveného zástupce žalobce v řízení o kasační stížnosti JUDr. Jaroslava Savka se určuje částkou 12 919 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti v záhlaví označenému usnesení, kterým Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) v souladu s § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s § 84 odst. 1 téhož zákona odmítl jako opožděnou žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v odebrání povolené lampičky kvůli nezaplacení poplatku za revizi. 2. Rozhodnutí krajského soudu [2] Stěžovatel v žalobě podané dne 7. 10. 2024 uvedl, že mu dne 25. 2. 2020 bylo povoleno užívání lampičky ve smyslu § 4 odst. 4 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „vyhláška“). Tuto povolenou lampičku mu pak dne 28. 3. 2022 ve věznici odebrali, a to kvůli uplynutí lhůty na revizi ve smyslu nařízení vedoucího oddělení výkonu trestu č. 29/2022, č. j. VS-276-29/ČJ-2022-803632. Podle stěžovatele bylo odebrání lampičky nezákonným zásahem, jelikož revizi pro umožnění užívání těchto věcí vyhláška nevyžaduje. Stěžovatel ani není schopen poplatek za revizi uhradit, jelikož odsouzenému s dluhy jsou všechny peníze strženy. [3] Krajský soud se nejprve zabýval splněním podmínek řízení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána opožděně. Zdůraznil, že podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem je přípustné buďto ve dvouměsíční subjektivní lhůtě, která běží od okamžiku, kdy žalobce může seznat, v čem spočívá jednání, které má být nezákonným zásahem, případně ve dvouleté objektivní lhůtě, která běží od okamžiku, kdy k zásahu došlo. Pro posouzení včasnosti žaloby je klíčové zjistit, zda směřuje proti zásahu, který stále trvá, či nikoliv. [4] Krajský soud se domníval, že stěžovatel brojí proti zásahu spočívajícím ve faktickém odebrání stěžovatelovy lampičky, ke kterému došlo v konkrétním okamžiku. Podle krajského soudu nejde o nepřetržitý stav, naopak šlo o jednorázový úkon, jehož intenzita byla nejsilnější právě v okamžiku odebrání této lampičky. Stav, kdy stěžovatel lampičku nadále nemůže užívat, je pouze důsledkem vyplývajícím z jednorázového jednání žalované. Krajský soud tak zásah považoval za jednorázový s trvajícími účinky; proto uvedl, že se stěžovatel neměl domáhat pouze určení nezákonnosti zásahu, ale rovněž ochrany před účinky tohoto zásahu. Stěžovatel tedy měl povinnost vyčerpat prostředky ochrany práv ve smyslu § 85 s. ř. s. Zároveň však krajský soud uvedl, že prostředky ochrany mají vliv pouze na běh subjektivní lhůty, která nemůže uplynout dříve, než jsou podání v této věci vyřízena příslušnými orgány. Zda byla subjektivní lhůta dodržena, nebylo možné určit, podle krajského soudu je však tato okolnost nepodstatná, jelikož jednoznačně uplynula lhůta objektivní. Proto krajský soud stěžovatelovu žalobu odmítl. 3. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Usnesení krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností, ve které výslovně namítal, že odebrání lampičky představuje trvající zásah, který připodobnil k zásahu spočívajícímu v odnětí a nevrácení účetnictví ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18. Nejvyšší správní soud stěžovateli posléze ustanovil pro řízení o kasační stížnosti zástupce, který v doplnění kasační stížnosti uvedl, že zásah může být svou povahou trvající, neboť stěžovatel stále nemá možnost držby této lampičky. Dále zdůraznil, že pro osobu vykonávající trest odnětí svobody je ve věcech souvisejících s výkonem trestu podmínkou přípustnosti žaloby proti nezákonnému zásahu bezúspěšné vyčerpání podnětu k výkonu dozorové pravomoci státního zastupitelství ve smyslu § 16a zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, včetně žádosti o přezkoumání jeho vyřízení ve smyslu odst. 7 téhož ustanovení. Stěžovatel tvrdí, že tyto prostředky vyčerpal. Pokud krajský soud zásah nepovažoval za trvající, měl stěžovateli podle jeho mínění dát možnost na tento odlišný náhled na věc reagovat. Zároveň stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu zaslal vyřízení žádostí o informace, ze kterých je patrná výše úhrady za revize elektrospotřebičů v jiných věznicích. [6] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se neztotožňuje se stěžovatelovou argumentací, a proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. 4. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je řádně zastoupen. Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti, ověřil při tom, zda toto usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k následujícímu závěru. [8] Kasační stížnost je důvodná. [9] Vzhledem k tomu, že krajský soud zásah považoval za jednorázový s trvajícími důsledky bylo na místě řešit včasnost podané žaloby, což krajský soud v závěru napadeného usnesení učinil a žalobu označil za opožděnou, a to bez ohledu na vyčerpání prostředků ochrany. Tento závěr by však mohl obstát pouze v případě, že by zásah, proti němuž stěžovatel brojí, skutečně byl jednorázovým. Nicméně v této otázce se Nejvyšší správní soud s názorem krajského soudu nemůže ztotožnit. [10] V prvé řadě Nejvyšší správní soud upozorňuje, že si odsouzený u sebe může ponechat při výkonu trestu odnětí svobody některé povolené osobní věci vymezené v § 4 vyhlášky, a to za splnění podmínek vymezených vyhláškou. Mimo tímto ustanovením výslovně povolené osobní věci (např. přenosný radiopřijímač napájený z vlastního zdroje, elektrický holicí strojek atp.), § 4 odst. 4 připouští, že si u sebe odsouzený může ponechat také „jiné věci“. Umožnění ponechání těchto jiných věci je však na řediteli věznice či na jím pověřeném zaměstnanci Vězeňské služby. Právě v souladu s tímto ustanovením bylo stěžovateli umožněno užívat lampičku pro možnost čtení, psaní a vzdělávání se ve večerních hodinách, jelikož sdílel celu s několika dalšími odsouzenými a na této cele žádná jiná lampička nebyla k dispozici. Nejvyšší správní soud uvádí, že by odebrání povolené „jiné věci“ mohlo být zásahem, proti kterému je možné bránit se žalobou ve smyslu § 82 s. ř. s., pro včasnost žaloby je pak zcela klíčové posouzení povahy tohoto zásahu. [11] Nejvyšší správní soud nepopírá, že rozlišení mezi zásahem trvajícím a jednorázovým s trvajícími důsledky je poměrně složité a mezi těmito zásahy existuje jen tenká hranice. Jedním z vodítek pro určení povahy zásahu může být také to, jak jej žalobce v žalobě označí, na tomto označení však nelze dogmaticky lpět. V souladu s výše uvedeným nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 635/18 má soud při posuzování povahy zásahu povinnost vycházet z objektivních skutečností a sám vyhodnotit, jakou povahu zásah má. Soud tak zjevně není vázán označením povahy zásahu žalobcem. Z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, č. 4178/2021 Sb. NSS, rovněž vyplývá, že si soud ve sporných případech musí ve spolupráci se žalobcem ujasnit, jestli žaloba směřuje proti zásahu, který doposud nebyl ukončen, anebo směřuje proti zásahu, který již ukončen byl. [12] V této věci nelze pominout, že se stěžovatel ve své žalobě výslovně povahou zásahu nezabýval. Nejvyšší správní soud nesouhlasí se závěry krajského soudu, že stěžovatel v žalobě brojil pouze proti jednorázovému zásahu spočívajícímu v odebrání lampičky, tj. v zásahu, který se odehrál v konkrétní okamžik. Naopak z žaloby je zřejmé, že to, proti čemuž směřuje, je právě nemožnost dříve povolenou lampičku užívat. Ostatně stěžovatel v žalobě mimo jiné uvedl, že brojí proti „odnětí možnosti lampičku užívat“. Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že již v době podání žaloby stěžovatel zásah považoval za trvající, byť je pravdou, že tuto skutečnost výslovně uvádí až v