5 As 52/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 52/2024- 34 - text  5 As 52/2024 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: HBR SPACE SE, se sídlem Křižovnická 86/6, Praha 1, zastoupená Mgr. Davidem Šmrhou, advokátem se sídlem Malická 1576/11, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze, ze dne 27. 2. 2024, č. j. 14 A 108/2022-79, t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 10. 2022, č. j. MZP/2021/560/1436, zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí ze dne 27. 10. 2020, č. j. ČIŽP/47/2020/1798, kterým Česká inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Brno (dále jen ,,správní orgán I. stupně‘‘), shledala žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČIŽP“). Žalobkyně svým jednáním ohrozila životní prostředí v lesích, když jako vlastník lesních pozemků parc. č. 194/1, 196/4, 196/6 a 212 v k. ú. Újezd u Tišnova (vedených v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. X jako pozemky určené k plnění funkcí lesa) vytvořila podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů; neprovedla totiž do 30. 9. 2018 včasnou a řádnou asanaci kůrovcových ohnisek tvořených přibližně 390 stromy (cca 300 m3 smrkové dřevní hmoty), napadených během vegetačního období roku 2018 kalamitně se přemnožujícími hmyzími škůdci kůrovci (lýkožrout smrkový - Ipstypographus, lýkožrout lesklý - Pityogenes chalcographus). Tím umožnila dokončení vývoje kůrovců a jejich další rozšíření do okolních lesních porostů. Za uvedený přestupek byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 500 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. [2] Městský soud žalobu podanou proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Předeslal, že neshledal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a nepřisvědčil ani sérii žalobních námitek týkajících se právního posouzení přestupku. Městský soud připomněl, že sporný přestupek podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ČIŽP je ohrožovacím deliktem a lze jej spáchat i opomenutím. Námitky žalobkyně, že lesy nebyly předmětem jejího podnikání, anebo že očekávala, že tyto povinnosti za ni bude plnit třetí subjekt, neobstály, neboť u odpovědnosti právnické osoby a podnikající fyzické osoby se jedná o odpovědnost objektivní, tzn. tato odpovědnost se uplatní bez ohledu na zavinění [§ 21 odst. 1, 2 zákona č 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky”)]. Opomenutí žalobkyně provádět opatření proti lýkožroutům má příčinnou souvislost se zjištěnými následky (dokončení vývoje nové generace škůdců, jejich následné rozšíření a ohrožení jiných stromů, nutnost vykácet nově napadené stromy, prořeďování lesních ploch a vůbec ohrožení životního prostředí, přesněji ekosystému v lesích). Žalobkyně se nemůže dovolávat liberace, neboť kůrovcové kalamity se v České republice vyskytují již od roku 2015; předchozí vlastník pozemků obdržel pokutu za nedostatečné řešení problémů s kůrovci a žalobkyně měla očekávat, že i v roce 2018 se může objevit kůrovcová kalamita. Pokud nabývala lesy do vlastnictví s tím, že věděla, že nemá prostředky na řešení této kalamity a ani si nezajistila dopředu těžařskou společnost, nelze se z její strany dovolávat liberačních důvodů. [3] Žalobní námitky mířící proti výši uloženého trestu městský soud také neshledal důvodnými. Soud při jednání provedl dokazování ohledně majetkových poměrů žalobkyně, a to přiznáními žalobkyně k dani z příjmů a rozvahami za roky 2018 až 2020; z nich vyplynulo, že žalobkyně byla v letech 2018 a 2019 ve ztrátě a v roce 2020 vykázala kladný hospodářský výsledek ve výši 184 100 Kč; podle rozvah činila aktiva žalobkyně částku 21 mil. Kč, a to ke konci roku 2018, 2019 i 2020. Městský soud označil konečnou výši pokuty jako výsledek komplexního vyhodnocení skutkových a právních stránek protiprávního jednání žalobkyně. Správní orgány se dle městského soudu pohybovaly v zákonných mezích (žalobkyni hrozila pokuta až 5 000 000 Kč), zohlednily všechna zákonná hlediska a vyhodnotily všechny podstatné okolnosti tak, aby pokuta byla přiměřená přestupku. Pokuta byla uložena ve výši 10 % horní hranice sazby. [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [5] Stěžovatelka v prvé řadě považuje jak rozsudek městského soudu, tak i obě rozhodnutí správních orgánů za nepřezkoumatelná. K naplnění skutkové podstaty přestupku i k výši uložené pokuty uplatnila stěžovatelka v podané žalobě celou řadu skutkových i právních námitek, k nimž se dle ní však soud vyjádřil jen velmi povrchně a není tak zřejmé, zda vůbec, případně jak, k nim přihlédl a jak je hodnotil. [6] Obdobně jako v žalobě stěžovatelka dále uvádí, že pozemky formálně nabyla za účelem zajištění úvěrů pro svou mateřskou společnost a že zcela legitimně očekávala, že její vlastnické právo k pozemkům bude mít jen velmi krátkého trvání, cca 4 měsíce. Zároveň se s předchozím vlastníkem dohodla, že po tuto přechodnou dobu bude veškeré povinnosti (tj. i případná preventivní opatření proti šíření kůrovce) vykonávat právě předchozí vlastník. Městský soud dle stěžovatelky pominul, že úmysl, s jakým uzavírala kupní smlouvu a nabývala vlastnické právo k pozemkům, je nutno posuzovat k okamžiku uzavření kupní smlouvy, nikoliv dle toho, co se stalo až následně a co stěžovatelka nemohla předpokládat. Stěžovatelka jednala v omylu, což by se mělo projevit ve výši uložené pokuty. [7] Stěžovatelka opakuje, že o výskytu kůrovce nevěděla a jako laik v oboru lesního hospodářství zcela legitimně očekávala, že bude v případě potřeby preventivních opatřeních včas vyrozuměna ze strany odborného lesního hospodáře, což se však v daném případě nestalo. Porovnáním vývojového cyklu kůrovce a stanovením lhůt pro provedení asanace dospěla stěžovatelka k závěru, že neexistuje příčinná souvislost mezi nesplněním jí stanovené povinnosti (provést asanaci nejpozději do 18. 10. 2018) a následkem, jaký je jí kladen za vinu (rozšíření kůrovce do okolních porostů). Naopak zde dle stěžovatelky existuje zcela jednoznačná příčinná souvislost mezi pochybením správního orgánu I. stupně, resp. odborného lesního hospodáře, a nastalým následkem, neboť dle § 37 odst. 8 písm. a) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „lesní zákon“), je základní povinností odborného lesního hospodáře sledovat stav lesa, upozorňovat vlastníka lesa na výskyt škodlivých činitelů a na škody jimi způsobené, navrhovat nezbytná kontrolní a ochranná opatření ad. [8] V napadeném rozsudku rovněž zcela absentuje úvaha soudu o tom, na základě jakých skutečností a důkazů se má za prokázané, že se v uvedeném období na daném pozemku vyskytoval kůrovec; rozhodnutí soudu je tak v této otázce nepřezkoumatelné. Stěžovatelka proto i nadále vychází ze zprávy odborného lesního hospodáře p. M., že ke dni 17. 10. 2018 zde žádný kůrovec nebyl, přičemž ze strany soudu nebyl označen jakýkoliv důkaz, z něhož by vyplýval opak. [9] K existenci liberačních důvodů stěžovatelka připomíná, že pokud se o potřebě provést asanaci dozvěděla až krátce předtím, než mělo dojít k výletu kůrovce, nelze ji tuto skutečnost klást za vinu, jelikož již nebylo objektivně možné nějaký účinný zásah provést. [10] Závěrem stěžovatelka namítá excesivní a zcela nepřezkoumatelnou výši pokuty. Jak správní orgány obou stupňů, tak i správní soud dle ní nesprávně právně vyhodnotily veškeré specifické skutkové okolnosti daného případu a k okolnostem, jež je potřeba považovat za polehčující (např. dodatečné vytěžení dřevní hmoty stěžovatelkou), jako k polehčujícím nepřihlédly. Zdůvodnění výše pokuty, a to jak v rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tak i v rozhodnutí žalovaného, je však natolik obecné, že z něj objektivně není zřejmé, proč byla pokuta v takto vysoké částce stanovena. Stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na odůvodnění svého rozhodnutí, s tím, že se ztotožňuje i s názorem a úvahami městského soudu v napadeném rozsudku. Přesvědčení stěžovatelky, že nabyté pozemky budou po krátké době vráceny předchozím majitelům s tím, že ti budou na pozemcích v mezidobí hospodařit a plnit povinnosti vlastníka lesa, bylo v