5 Azs 207/2025 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 207/2025- 58 - text  5 Azs 207/2025 - 66 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: E. B., zastoupen Mgr. Martinou Sklenskou, advokátkou se sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, za účasti: I) P. B., II) nezl. H. S. B., III) nezl. J. P. B., oba zastoupeni zák. zástupkyní P. B., všichni zastoupeni Mgr. Martinou Sklenskou, advokátkou se sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 8. 2025, č. j. 72 A 4/2025-46, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 8. 2025, č. j. 72 A 4/2025-46, se ruší. II. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 4. 6. 2025, č. j. OAM-16319-13/PP-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 37 110 Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně Mgr. Martiny Sklenské, advokátky. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2025, č. j. OAM-16319-13/PP-2024. Tímto rozhodnutím žalovaný podle § 87p odst. 2 ve spojení s § 87f odst. 3 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v relevantním znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítl žádost žalobce o prodloužení doby platnosti jeho průkazu o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU, neboť dospěl k závěru, že žalobce závažným způsobem narušuje veřejný pořádek. Současně žalovaný žalobci podle § 87f odst. 4 zákona o pobytu cizinců stanovil lhůtu 35 dnů od právní moci rozhodnutí k vycestování z území ČR. [2] Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce podal dne 25. 10. 2024 žádost o prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU podle § 87o odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Žalobci bylo dne 1. 10. 2019 vydáno povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU; průkaz o povolení k přechodnému pobytu byl vydán s platností od 10. 10. 2022 do 23. 10. 2024. Povolení bylo žalobci uděleno jako rodinnému příslušníku občana EU – osoby zúčastněné na řízení I), tedy jeho manželky. Ačkoli žalobce k žádosti doložil všechny požadované náležitosti a z pobytové kontroly, kterou si žalovaný vyžádal, vyplynulo, že sdílí s osobami zúčastněnými na řízení společnou domácnost (přestože se v té době nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody), žalovaný zkoumal, zda není dán některý z důvodů podle § 87f zákona o pobytu cizinců k ukončení jeho pobytu na území ČR. Z opisu z rejstříku trestů žalovaný zjistil, že žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 9. 2024, č. j. 7 T 4/2024-16665, uznán vinným ze spáchání zločinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v relevantním znění (dále jen „trestní zákoník“), na jehož spáchání se žalobce podílel jako pachatel trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku. Za tuto trestnou činnost mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, přičemž byl zařazen do věznice s ostrahou, peněžitý trest ve výši 300 000 Kč a trest propadnutí věci – mobilního telefonu se SIM kartou. [3] Žalovaný dospěl k závěru, že jednání žalobce spočívající v páchání úmyslné trestné činnosti lze bezpochyby podřadit pod pojem narušení veřejného pořádku. Z uvedeného trestního rozsudku vyplynulo, že se žalobce v období od 27. 5. 2021 do 13. 6. 2023 společně s dalšími trestně stíhanými osobami, převážně turecké státní příslušnosti, vědomě podílel na činnosti organizované zločinecké skupiny mezinárodního charakteru. Za účelem dosažení maximálního zisku a za úplatu zajišťoval nelegální migraci osob zejména z Turecka. Právě charakter a závažnost této trestné činnosti podle žalovaného jednoznačně svědčí o závažném narušení veřejného pořádku a současně i o přetrvávající hrozbě jeho narušení do budoucna. Žalovaný s ohledem na povahu zjištěného protiprávního jednání považoval za zjevné, že neprodloužení doby platnosti průkazu o povolení k přechodnému pobytu je v daném případě řádně odůvodněno ochranou veřejného pořádku. Podle žalovaného tak byl naplněn důvod pro zamítnutí žalobcovy žádosti, neboť žalobce závažným způsobem narušuje veřejný pořádek. Žalovaný se dále zabýval přiměřeností dopadu svého rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodiny. Konstatoval, že „ohrožení bezpečnosti státu“ [což je ovšem jiný důvod podle § 87f odst. 3 písm. f) zákona o pobytu cizinců, který žalobce nenaplnil – pozn. NSS] představuje situaci, v níž je zásah do tohoto práva v souladu s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP). Žalovaný zjistil, že žalobce vstoupil na území ČR v roce 2015 nelegálně a opakovaně zde podával neúspěšné žádosti o mezinárodní ochranu. Povolení k přechodnému pobytu mu bylo vydáno až od 1. 10. 2019 na základě sňatku s českou občankou. Z úřední činnosti bylo žalovanému rovněž známo, že na území ČR pobývá žalobcova manželka a dvě nezletilé děti, které jsou českými občany (osoby zúčastněné na řízení). Podle žalovaného má žalobcova rodina možnost buď žalobce následovat do země jeho původu, anebo jej navštěvovat. Uznal však, že s ohledem na věk dětí lze předpokládat, že si již děti na území ČR vytvořily pevnější sociální vazby, a rozhodnutí tak nevyhnutelně zasáhne i do jejich soukromého a rodinného života. Žalovaný nicméně zdůraznil, že žalobce se dopustil natolik závažného protiprávního jednání, že takový zásah nelze považovat za nepřiměřený. Žalobce si navíc musel být důsledků svého jednání vědom. Jedná se o zdravého muže v produktivním věku, přičemž mu nebyl uložen dlouhodobý zákaz pobývat na území ČR. Z těchto důvodů žalovaný žádost žalobce již zmíněným rozhodnutím ze dne 4. 6. 2025, č. j. OAM16319-13/PP-2024, zamítl. [4] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě  pobočce v Olomouci, který ji shora uvedeným rozsudkem ze dne 22. 8. 2025, č. j. 72 A 4/2025-46, zamítl. Krajský soud předně neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný své závěry podle soudu podrobně a srozumitelně odůvodnil a přihlédl ke všem významným okolnostem případu. Za nedůvodnou soud považoval i námitku, že žalobce nenarušuje veřejný pořádek závažným způsobem. S odkazem na relevantní judikaturu soud konstatoval, že žalovaný posoudil osobu žalobce a existenci skutečné, aktuální a závažné hrozby, kterou žalobce představuje pro společnost a kterou žalovaný spatřoval zejména v jeho dlouhodobém páchání zvlášť závažné trestné činnosti. Krajský soud provedl důkaz článkem z portálu iRozhlas.cz s názvem „Státní zástupce se opřel do převaděčského gangu. ‚Češi taky prchali, ale chovali se legálně,‘ kritizoval Kurdy“ ze dne 4. 9. 2024, který považoval za „vysvětlení soudce v médiích“, že mj. soud uložil žalobci nižší než navrhovaný trest odnětí svobody z toho důvodu, že se žalobce k trestné činnosti doznal a vzdal se práva na odvolání. Tvrzení žalobce, že se na činnosti organizované skupiny nepodílel a pomáhal pouze dvěma blízkým osobám, vyvrací podle soudu obsah obžaloby Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové č. j. 1 KZV 42/2023-2066, kterou krajský soud rovněž provedl dokazování. Z té totiž má vyplývat, že se žalobce na zajišťování nelegální migrace aktivně podílel a jednal v souladu s pokyny jiného obžalovaného. Krajský soud podrobně rekapituloval skutečnosti uvedené v obžalobě, které podle něj dokládají aktivní zapojení žalobce do trestné činnosti. Ztotožnil se se žalovaným, že narušení veřejného pořádku ze strany žalobce bylo závažné, skutečné a dlouhodobé. Žalovaný rovněž podle soudu správně poukázal na žalobcovu pobytovou historii. Krajský soud dále konstatoval, že žalobce byl ke dni vydání rozhodnutí žalovaného stále ve výkonu trestu odnětí svobody. Uzavřel, že žalovaný zohlednil všechny rozhodné okolnosti. U žalobce je podle krajského soudu patrná tendence k páchání trestné činnosti a jeho chování neposkytuje záruku, že v protiprávním jednání nebude pokračovat. Žalobce se dopouštěl vážné trestné činnosti i v době, kdy probíhala řízení o jeho pobytových oprávněních, a přestože se mu již narodily dvě děti. Od spáchání trestné činnosti navíc uplynula relativně krátká doba dvou let. Žalobce se k trestné činnosti doznal, a musel si tedy být vědom, že jde o jednání mimořádně závažné. Krajský