6 Ads 268/2024 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 268/2024- 40 - text  6 Ads 268/2024 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Štěpána Výborného a Petra Šuránka v právní věci žalobkyně: TREPART s.r.o., sídlem Pištěkova 782/3, Praha 4, zastoupená JUDr. Martinem Soukupem, Ph.D., advokátem, sídlem Římská 2575/31a, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, sídlem Palackého nám. 375/4, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2024, č. j. MZDR 7794/20235/PRO, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2024, č. j. 17 Ad 8/202451, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný změnil rozhodnutí Hygienické stanice hlavního města Prahy (dále jen „hygienická stanice“ nebo též „prvostupňový správní orgán“) ze dne 24. 1. 2023, č. j. HSHMP 03078/2023. Tímto rozhodnutím (ve znění po změně provedené žalovaným) byla žalobkyně jako zaměstnavatelka podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), uznána vinnou ze čtyř přestupků na úseku ochrany zdraví při práci a zajištění pracovnělékařských služeb v souvislosti s porušením povinností při demolici objektu SO 02 (Sociálně administrativní budova) v areálu bývalých Michelských pekáren v Praze 4 v březnu 2020. Objekt obsahoval na severní straně tzv. boletické panely, jejichž součástí byl azbest. [2] Protiprávní jednání spočívalo konkrétně v tom, že žalobkyně: - v rozporu s § 41 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví neohlásila nejméně 30 dnů před zahájením prací příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví práce, při nichž jsou nebo mohou být jeho zaměstnanci exponováni azbestu, - v rozporu s § 7 odst. 3 zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (dále jen „zákon o BOZP“), ve spojení s § 21 odst. 2 písm. d) nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (dále jen „nařízení“), nezajistila, aby byly práce s azbestem vykonávány v kontrolovaném pásmu, - nepřijala v souvislosti demoličními pracemi k omezení působení rizikového faktoru, a to prach – azbestová vlákna, stanovená minimální opatření k ochraně zdraví svých zaměstnanců při práci, konkrétně: o v rozporu s § 7 odst. 1 větou druhou a odst. 7 zákona o BOZP ve spojení s § 104 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a § 21 odst. 2 písm. e) nařízení nevybavila své zaměstnance pracovním oděvem a osobními ochrannými pracovními prostředky k zamezení expozice azbestu dýchacím ústrojím, ačkoliv pracovali na stavbě v době, kdy probíhala demolice objektu SO 02 stavební technikou, která mobilním ramenem trhala tzv. boletické panely, o v rozporu s § 7 odst. 1 větou druhou a odst. 7 zákona o BOZP ve spojení s § 21 odst. 2 písm. a) nařízení nezvolila technologické postupy při odstraňování azbestu tak, aby se předcházelo uvolňování azbestového prachu do ovzduší (při trhání panelů bylo realizováno pouze zkrápění vodou do výšky cca 1. podlaží objektu), tj. žalobkyně uvolňování azbestového prachu do ovzduší nepředcházela, o v rozporu s § 7 odst. 1 větou druhou a odst. 7 zákona o BOZP ve spojení s § 21 odst. 2 písm. c) nařízení neodstraňovala odpad obsahující azbest předepsaným způsobem, tj. odpad s azbestem nebyl sbírán a odstraňován z pracoviště co nejrychleji a nebyl ukládán do neprodyšně utěsněného obalu opatřeného štítkem obsahujícím upozornění, že obsahuje azbest, neboť suť, respektive nebezpečný odpad s obsahem azbestu, po demolici objektu SO 02 zůstal ode dne 5. 3. 2020 do května 2020 na místě stavby a žalobkyně zajistila až dodatečně, subdodavatelsky, odstranění jen části materiálu s azbestem ze stavební suti, který byl pohledově nalezen, o v rozporu s § 7 odst. 1 větou druhou a odst. 7 zákona o BOZP ve spojení s § 21 odst. 2 písm. b) nařízení nezajistila odstranění azbestu a materiálu obsahujícího azbest před vlastní demolicí objektu SO 02, jelikož podle kontrolního zjištění na základě samosběrných videí ze stavby při realizaci demolice předmětného objektu byly tzv. boletické panely na severní straně objektu SO 02 zachovány a demolovány současně se stavbou, a to stavební technikou, která je mobilním ramenem trhala, - v rozporu s § 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce připustila, aby její zaměstnanec na pozici strojník vykonával práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho zdravotní způsobilosti, neboť u něho před vznikem pracovního poměru nebyla provedena v rozporu s § 59 odst. 1 písm. b) zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, vstupní lékařská prohlídka, a tento zaměstnanec se tudíž ve smyslu § 59 odst. 1 věty poslední uvedeného zákona považoval za zdravotně nezpůsobilého k výkonu práce, k níž byl zařazen, přičemž popsaný protiprávní stav trval od vzniku pracovního poměru dne 16. 3. 2020 do dne 2. 6. 2020, kdy byla provedena vstupní lékařská prohlídka. [3] Za uvedené přestupky byl žalobkyni uložen úhrnný trest – pokuta ve výši 500 000 Kč. Žalovaný v odvolacím řízení snížil původní výši uložené pokuty o 1 000 000 Kč. [4] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Při posuzování žalobní námitky týkající se tvrzené podjatosti správního orgánu vycházel městský soud z podání ze dne 18. 2. 2022, v němž žalobkyně uvedla, že ze strany správního orgánu došlo k pochybení majícímu vliv na objektivitu správního řízení, neboť jí nebylo při nahlížení do spisu umožněno seznámit se se všemi dokumenty a informacemi v nich obsaženými, zatímco byly tyto informace zveřejněny v médiích. Žalobkyně tak měla důvodné obavy, že popsaným postupem byla ohrožena nestrannost správního orgánu v důsledku zvýšeného mediálního tlaku. Městský soud dospěl k závěru, že takto formulované tvrzení nelze považovat za námitku systémové podjatosti, jak ji vymezuje judikatura Nejvyššího správního soudu, neboť se v daném případě nejednalo o rozhodování orgánu územního samosprávného celku v přenesené působnosti ve věci týkající se zájmů tohoto územního samosprávného celku, případně státu. Dle městského soudu tak nebyl naplněn základní znak vymezený judikaturou, aby se mohlo jednat o systémovou podjatost, posuzovaný případ se týkal odpovědnosti za přestupky na úseku ochrany zdraví při práci a zajištění pracovnělékařských služeb. Žalovaný dle městského soudu rovněž nepochybil tím, že žalobkyni nevyzval k doplnění či konkretizaci osoby, proti níž měla námitka podjatosti směřovat. Opačný přístup by dle městského soudu popíral samotný smysl úpravy obsažené v § 14 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Bylo na žalobkyni, aby námitku podjatosti vznesla vůči konkrétní úřední osobě, jakmile se o důvodech podjatosti dozvěděla. S konkrétními jmény všech úředních osob oprávněných činit v řízení úkony přitom byla žalobkyně seznámena. Žalobkyní tvrzený důvod podjatosti navíc nebyl materiálně způsobilý zpochybnit podjatost všech zaměstnanců prvostupňového správního orgánu. Nejednalo se o důvod předpokládaný § 14 odst. 1 správního řádu, který pro vyloučení úřední osoby vyžaduje určitý poměr k věci nebo k účastníkům řízení. Dle městského soudu v posuzovaném případě nebylo vadou řízení s vlivem na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, že zjevně neopodstatněná námitka nebyla postoupena k rozhodnutí nadřízenému orgánu. Městský soud v této souvislosti také připomněl, že rozhodnutí o námitce podjatosti není soudem samostatně přezkoumatelné. Toto rozhodnutí může soud podrobit přezkumu až v souvislosti se soudním přezkumem rozhodnutí ve věci samé. Ani v žalobě proti konečnému rozhodnutí ve věci však žalobkyně relevantní důvody podjatosti neuvedla, setrvala pouze na tvrzeních vznesených ve správním řízení. [5] Městský soud dále nepřisvědčil námitce, že žalobkyně nebyla povinna dodržet povinnosti pro práci s azbestem z důvodu speciálního technologického postupu. Hlášení prací s azbestem je nutno učinit vždy, když se s ním pracuje, neboť nelze vyloučit uvolňování azbestových vláken. To platí rovněž při strojním odstraňování celých panelů, které se mohou při manipulaci poškodit. Žalobkyně navíc nerealizovala tvrzený speciální postup, který s ohledem na konkrétní uchycení boletických panelů ani nebyl možný. Pochybení žalobkyně nevyvrací dle městského soudu ani závěry z kontrolního protokolu České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) a protokol o měření přítomnosti azbest