6 Afs 77/2025 — Nejvyšší správní soud

6 Afs 77/2025- 31 - text  6 Afs 77/2025 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobkyně: CAR Road s.r.o., sídlem Podstránská 686/65, Brno, zastoupená JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2023, č. j. 21813/23/ 510041453712140, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2025, č. j. 30 Af 36/202354, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne 30. 9. 2022, č. j. 4181500/22/300580541712618, nevyhověl návrhu žalobkyně a nevyloučil automobil BMW 218i ACTIVE TOURER, RZ: X, z daňové exekuce vedené proti společnosti PROVAPE s.r.o. (dále jen „Provape“). Dle správce daně žalobkyně nedoložila právní titul, dle kterého nabyla vlastnické právo k uvedenému vozidlu. Žalobkyně se proti prvostupňovému rozhodnutí bránila odvoláním, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že správce daně zpochybnil údaj o vlastnictví vozidla obsažený v technickém průkazu. V době registrace vozidla byl v právní moci exekuční příkaz, na jehož základě bylo vozidlo pojato do soupisu věcí určených k prodeji. Platil tedy zákaz převodu vlastnictví vozidla s důsledky absolutní neplatnosti. Správce daně ověřil, že registr vozidel okolnosti převodu vlastnictví nezkoumal. Krajský soud dospěl v daném případě ve shodě s žalovaným k závěru, že technický průkaz vlastnictví žalobkyně bez dalšího neprokazuje a že žalobkyně navzdory výzvě správce daně jiné důkazy prokazující nabytí vlastnictví nepředložila. [3] Pokud žalobkyně namítala, že vlastnické právo nabyla v dobré víře, krajský soud toto obecné tvrzení nepovažoval za dostatečné pro vyloučení vozidla z daňové exekuce. Nabytí vlastnictví v dobré víře od neoprávněného upravuje § 1109 a § 1111 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle krajského soudu žalobkyně nedoložila, že by vozidlo získala za okolností uvedených v § 1109 občanského zákoníku. Předpokladem nabytí vlastnického práva od neoprávněného dle § 1111 občanského zákoníku je prokázání dobré víry a za tím účelem doložení platného právního titulu, který však žalobkyně nedoložila. Bez něj nebylo možné dobrou víru posoudit. [4] K procesním námitkám krajský soud uvedl, že správce daně nepochybil tím, že daňový spis neodeslal na jiné územní pracoviště za účelem nahlížení. Žalobkyně požadovala zaslání správního spisu na jiné pracoviště z důvodu, že se nachází blíže sídla jejího zástupce. Právo nahlížet do daňového spisu ovšem dle krajského soudu nezahrnuje právo tak činit na jakémkoli územním pracovišti vybraném žalobkyní. Pokud žalobkyně v replice tuto námitku pozměnila tak, že správce daně měl žádost o zaslání spisu vyhodnotit alespoň jako žádost o dálkové nahlížení do spisu, krajský soud tuto námitku považoval za novou a opožděnou (uplatněnou po lhůtě pro podání žaloby). [5] Krajský soud neshledal pochybení ani pokud jde o rozsah, v jakém správce daně žalobkyni nahlížení umožnil. V řízení o vyloučení majetku z daňové exekuce nemohla žalobkyně zpochybňovat existenci či výši daňové povinnosti společnosti Provape, neboť ta nebyla předmětem tohoto řízení. Správce daně proto nepochybil, nevyhovělli požadavku žalobkyně na nahlížení do daňového spisu společnosti Provape za účelem přezkumu zákonnosti a věcné správnosti daňové povinnosti stanovené této společnosti. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítala, že krajský soud nesprávně vyhodnotil technický průkaz jako důkaz neprokazující vlastnictví vozidla. Technický průkaz je veřejnou listinou, které svědčí presumpce správnosti. Krajský soud ve shodě se správními orgány přesto údaje v technickém průkazu zpochybnil, aniž by byly předloženy důkazy, které by stěžovatelčino vlastnictví zpochybnily. Stěžovatelka má za to, že vozidlo nabyla v dobré víře od společnosti Provape. Domnívá se, že pokud by převod vozidla byl problematický, správce daně by převodu aktivně zamezil, a to buď zajištěním vozidla, nebo poznámkou v registru vozidel. Nečinnost správce daně v průběhu daňové exekuce nelze přičítat k tíži stěžovatelce. [7] Dle stěžovatelky nebylo podstatné, že nedoložila nabývací titul, neboť i bez něj je zřejmé, že k převodu došlo. Společnost Provape jí vozidlo předala a došlo ke změně vlastníka v registru vozidel. Uvedlli krajský soud, že převod vlastnictví vozidla byl absolutně neplatný, neboť společnost Provape byla omezena v nakládání s ním, stěžovatelka rozporuje, že na ni toto omezení dopadalo. Stěžovatelka nebyla účastníkem daňové exekuce, ani tuto skutečnost nemohla objektivně zjistit. Vlastnické právo nabyté v dobré víře je chráněno čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). [8] Stěžovatelka dále namítala, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Správce daně jí neumožnil nahlížení do daňového spisu způsobem, který byl pro ni realizovatelný. Stěžovatelka žádala, aby byl daňový spis zaslán na územní pracoviště nacházející se v blízkosti sídla jejího zástupce. Správce daně tomuto požadavku nevyhověl a krajský soud uvedené procesní pochybení bagatelizoval. Stěžovatelka se rovněž domáhala toho, aby jí byly zpřístupněny informace o daňové povinnosti dlužníka Provape, neboť chtěla ověřit existenci a výši daňového nedoplatku a zákonnost prováděné daňové exekuce. Tím, že finanční orgány příslušné podklady stěžovatelce nezpřístupnily, jí znemožnily účinnou procesní obranu. Krajský soud pak tento postup v napadeném rozsudku nesprávně potvrdil. [9] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu. Uvedl, že stěžovatelku stran převodu vlastnického práva tížilo důkazní břemeno, které neunesla. Vlastnictví dokládala pouze opisem technického průkazu, který ovšem převod vlastnického práva k vozidlu na stěžovatelku bez dalšího neprokazuje. Správci daně vznikly pochybnosti o vlastnictví vozidla, proto stěžovatelku vyzval k doložení nabývacího titulu, což neučinila. Dle žalovaného tím stěžovatelka nemohla osvědčit ani dobrou víru, neboť nedoložila, jakým způsobem a za jakých okolností vlastnictví vozidla nabyla. K procesním námitkám žalovaný uvedl, že nebylo povinností správce daně zasílat spis na jiné územní pracoviště za účelem nahlížení. Odkaz na sídlo stěžovatelčina zástupce (v Ostravě) navíc postrádal bližší zdůvodnění, proč zástupce nemohl nahlédnout do spisu u místně příslušného správce daně (v Brně). Správce daně umožnil stěžovatelce nahlédnout do písemností, které se týkaly výlučně řízení o vyloučení majetku z daňové exekuce, předmětem řízení nebyl přezkum zákonnosti daňové povinnosti pravomocně stanovené společnosti Provape. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [11] Mezi účastníky řízení je spor o to, zda předložení opisu technického průkazu vozidla postačovalo k prokázání toho, že stěžovatelka (v dobré víře) nabyla vlastnické právo k vozidlu, které vlastnila společnost Provape, u níž byla před převodem nařízena daňová exekuce a v exekučním příkazu bylo vozidlo pojato do soupisu věcí určených k prodeji. Stěžovatelka v reakci na výzvu správce daně k odevzdání vozidla uplatnila návrh na vyloučení vozidla z daňové exekuce. III.1 Řízení o vyloučení majetku z daňové exekuce [12] Dle § 179 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, po nařízení daňové exekuce správce daně na návrh osoby, které svědčí právo k majetku nepřipouštějící provedení exekuce nebo osoby, které je exekučním příkazem ukládána povinnost ohledně takového majetku, popřípadě z moci úřední, rozhodnutím vyloučí z daňové exekuce majetek, kterému svědčí právo nepřipouštějící provedení exekuce; příjemcem tohoto rozhodnutí je dlužník a další osoby, které podaly návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce. [13] Nejvyšší správní soud se problematikou vyloučení majetku z daňové exekuce ve své rozhodovací činnosti již zabýval. Účelem tohoto řízení je poskytnout ochranu třetím osobám, odlišným od daňového dlužníka, jejichž majetek byl exekucí postižen. „Plnění, jež se exekucí vymáhá, je zavázán poskytnout dlužník, a proto také pouze postižením jeho majetkové sféry může být pohledávka nuceně uspokojena. Třetí osoby musí být chráněny“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2