6 As 92/2025 — Nejvyšší správní soud

6 As 92/2025- 25 - text  6 As 92/2025 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Štěpána Výborného v právní věci žalobce: M. A., zastoupeného Mgr. Tomášem Krásným, advokátem, sídlem Milíčova 1386/8, Ostrava  Moravská Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2024, č. j. MSK 17621/2024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2025, č. j. 19 A 10/202454, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Městský úřad Bruntál (poté, co byla jeho rozhodnutí o přestupcích žalobce rozhodnutími žalovaného ze dne 12. 1. 2021 a ze dne 27. 7. 2021 zrušena za současného vrácení věci k novému projednání) vydal dne 16. 9. 2021 rozhodnutí, kterým rozhodl o přestupcích žalobce, a to 1) o přestupku spočívajícím v jízdě na kole při levém okraji komunikace [porušení § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu)], 2) jízdě na kole po chodníku (porušení § 53 odst. 2 zákona o silničním provozu), 3) přejetí vodorovného dopravního značení č. V13  Šikmé rovnoběžné čáry, 4) nevyužití stezky pro chodce a cyklisty dělené (porušení § 57 odst. 1 ve spojení s § 57 odst. 6 zákona o silničním provozu), 5a) předjíždění stojícího vozidla zprava (porušení § 57 odst. 4 zákona o silničním provozu), 5b) předjíždění bezprostředně před přechodem pro chodce [porušení § 17 odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu], 5c) nezastavení vozidla řidičem při účasti na dopravní nehodě [porušení § 47 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu], 5d) neohlášení dopravní nehody policistovi [porušení § 47 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 47 odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu]. Za přestupky žalobci uložil pokutu 5000 Kč. [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 12. 2021 rozhodl o odvolání žalobce tak, že u přestupků ad 5c) a 5d) změnil formu zavinění z úmyslu na nedbalost, ve zbytku rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. [3] Krajský soud rozsudkem ze dne 20. 12. 2022, č. j. 19 A 2/202267, žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2021 v rozsahu výroku o vině zamítl, snížil však uloženou pokutu. [4] Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2023, č. j. 4 As 102/202325, byly zrušeny rozsudek krajského soudu ze dne 20. 12. 2022 i rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2021 a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. [5] Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 4 As 102/202325 dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro užití moderačního práva dle § 78 odst. 2 s. ř. s., neboť žalobce návrh na moderaci neuplatnil. Ve vztahu k přestupku ad 4) Nejvyšší správní soud konstatoval, že z § 57 odst. 1 zákona o silničním provozu nevyplývá povinnost cyklisty užít stezku pro chodce a cyklisty a krajský soud pochybil, když shledal porušení § 57 odst. 1 a 6 zákona o silničním provozu. U přestupků ad 5c) a 5d) Nejvyšší správní soud konstatoval, že nedošlo k naplnění materiálního znaku skutkových podstat přestupku. V posouzení ostatních přestupků Nejvyšší správní soud souhlasil se závěry žalovaného a krajského soudu. [6] Žalovaný po rozsudku Nejvyššího správního soudu rozhodnutím ze dne 16. 2. 2024 rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil tak, že z výrokové části rozhodnutí správního orgánu I. stupně vypustil text vztahující se k přestupkům ad 4), 5c) a 5d) a snížil pokutu ve výši 5 000 Kč na 1 000 Kč. Ve zbytku rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. [7] Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2024 žalobce znovu napadl žalobou. [8] Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [9] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž odkázal na důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). [10] Stěžovatel k přestupku ad 1) spočívajícímu v jízdě na kole při levém okraji komunikace namítal, že společenská škodlivost jeho jednání nedosahovala intenzity, aby bylo možné jednání označit za přestupek. Škodlivost jeho jednání byla téměř nulová a sebevědomý právní stát by neměl mít ambici takové bagatelní provinění řešit. [11] K přestupku ad) 2 spočívajícímu v jízdě po chodníku stěžovatel namítal, že ulička není chodníkem. Uvedl, že si je vědom, že Nejvyšší správní soud již konstatoval, že se jedná o chodník, požádal však o nové posouzení. [12] K přestupku ad 3) spočívajícímu v přejetí vodorovného dopravního značení č. V13  Šikmé rovnoběžné čáry stěžovatel namítal, že závěr o přestupku nemá oporu ve spise. Z kamerového záznamu není zřejmé, zda pneumatiky kola přejely značení. [13] K přestupku ad 5a) spočívajícímu v předjíždění stojícího vozidla stěžovatel namítal, že se jedná o právní nesmysl, neboť není možné předjíždět stojící vozidlo. Šlo o objíždění. Nejvyšší správní soud při prvním posouzení věci k tomu argumentaci neuvedl. [14] K přestupku ad 5b) spočívajícímu v předjíždění z pravé strany stěžovatel zopakoval, že nelze předjíždět stojící vozidlo, šlo o objíždění, tedy se ničeho protiprávního nedopustil. [15] Dále stěžovatel namítal, že řízení bylo původně vedeno pro dva přestupky, teprve odvolací orgán dal podnět k rozšíření obvinění. Nejvyšší správní soud by měl vyslovit porušení zákazu reformationis in peius. Odvolací orgán nemůže žádat, aby správní orgán I. stupně rozšířil obvinění o další přestupky. Dle stěžovatele jde o vadu, která zatěžuje řízení a způsobuje nezákonnost vydaných správních rozhodnutí. [16] Stěžovatel z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [17] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že kasační stížnost by měla být odmítnuta jako nepřípustná nebo by měla být zamítnuta. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [18] Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, zda je nynější kasační stížnost stěžovatele přípustná. [19] Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 102/202325 bylo spolu s rozsudkem krajského soudu zrušeno také rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2021. Žalovaný pak byl v dalším řízení vázán právními názory Nejvyšším správním soudem vyslovenými [§ 78 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.]. [20] Rozšířený senát v usnesení ze dne 23. 2. 2022, č. j. 1 Azs 16/202150, č. 4321/2022 Sb. NSS, vysvětlil, že „jeli správní orgán při vydávání nového rozhodnutí kasačně vázán právním názorem správních soudů vyslovených při zrušení původního rozhodnutí, musí se kasační závaznost uplatnit i ve vztahu ke správním soudům při přezkumu nového rozhodnutí. Kdyby totiž právní úprava na jednu stranu vyžadovala, aby se správní orgán řídil v novém rozhodnutí právním názorem správních soudů, avšak současně soudům umožňovala jejich právní názor při přezkumu nového rozhodnutí správního orgánu libovolně měnit, byla by tím narušena právní jistota účastníků řízení i efektivita správního soudnictví.“ Rozšířený senát tak dovodil, že právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušujícím rozsudku podle § 78 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. je krajský soud i Nejvyšší správní soud vázán i při přezkumu nového rozhodnutí správního orgánu. [21] Závěry vyslovenými v rozsudku č. j. 4 As 102/202325 tedy byli vázáni nejen žalovaný a krajský soud, ale je nyní i Nejvyšší správní soud. Není proto oprávněn závěry vyslovené v rozsudku č. j. 4 As 102/202325 změnit. O překonání kasačně závazného právního názoru nelze usilovat ani předložením věci rozšířenému senátu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2008, č. j. 9 Afs 59/200756, č. 1723/2008 Sb. NSS, a č. j. 1 Azs 16/202150). [22] S ohledem na výše uvedené je proto třeba na stěžovatelovy námitky k přestupkům ad 1), 2), 3), 5a) a 5b) vztáhnout § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., podle nějž je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, jeli jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. [23] V rozsudku č. j. 4 As 102/202325 se Nejvyšší správní soud ve vztahu k přestupkům ad 1), 2), 3), 5a) a 5b) ztotožnil se závěry žalovaného a krajského soudu, čímž na tyto otázky vyslovil závazný právní názor. [24] Vzhledem ke skutečnosti, že je Nejvyšší správní soud při rozhodování o nynější kasační stížnosti závěry vyslovenými v rozsudku č. j. 4 As 102/202325 vázán, nemůže se námitkami stěžovatele, které tyto závěry zpochybňují, znovu věcně zabývat. Právě na takové situace dopadá § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., jehož účele