6 Azs 158/2025 – Nejvyšší správní soud

6 Azs 158/2025- 28 - text  6 Azs 158/2025 - 30 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Václava Štencla v právní věci žalobce: S. M., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti sdělení žalovaného ze dne 18. 11. 2024, č. j. OAM695531/ ZM2023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 10. 2025, č. j. 178 A 19/202452, takto: I. Kasační stížnosti žalobce se přiznává odkladný účinek. II. Žalobce je povinen zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení shora označeného sdělení žalovaného. Žalovaný žalobci sdělil, že podmínky stanovené v § 42g odst. 7 a 8 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jako „zákon o pobytu cizinců“), pro zaměstnání žalobce na pracovním místě č. 18 962 500 707, druhu „dělníci v oblasti výstavby a údržby budov (93130)“ u zaměstnavatele LUXES s. r. o. nejsou splněny, neboť žalobce nebyl v době oznámení oprávněn změnit zaměstnavatele, a tedy nesplnil podmínky dle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Dle krajského soudu žalovaný dospěl ke správným závěrům s výjimkou závěru o zániku platnosti zaměstnanecké karty ke dni 29. 1. 2023. II. Návrh na odkladný účinek a vyjádření žalovaného [2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž požádal o přiznání odkladného účinku. [3] Následky, které pro stěžovatele vznikají na základě opakovaného sdělení žalovaného, plynou přímo ze zákona o pobytu cizinců. Ve smyslu § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců se na stěžovatelovo oznámení o změně zaměstnavatele hledí jako by nebylo učiněno. V návaznosti na to ve smyslu § 63 odst. 2 zákona o pobytu cizinců zaniká (dočasné) oprávnění k pobytu na území České republiky podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, které mu vzniklo podáním žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty, a žalovaný řízení o žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty zastaví. Nebudouli popsané zákonem stanovené následky žalobou napadeného sdělení, k jejichž obnovení došlo nabytím právní moci napadeného rozsudku, znovu odloženy přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti, stěžovatel bude povinen vycestovat z území České republiky a využít prostředků obrany proti zastavení řízení o jeho žádosti o prodloužení pobytového oprávnění, ačkoliv v České republice pobývá od roku 2019, má zde ekonomické, sociální zázemí a společenské vazby. V případě nesplnění povinnosti vycestovat z území České republiky se pak stěžovatel vystavuje hrozbě uložení povinnosti opustit území podle § 50a zákona o pobytu cizinců, či hrozbě uložení správního vyhoštění podle § 119 zákona o pobytu cizinců. Nepřiznáním odkladného účinku podané kasační stížnosti by byla stěžovateli způsobena nenahraditelná újma spočívající ve významném narušení jeho ustáleného soukromého života, která by dosahovala intenzity nepřiměřeného zásahu do jeho základního práva na respektování soukromého a rodinného života zaručeného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Naopak práva třetích osob nemohou být přiznáním odkladného účinku dotčena a stěžovateli nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti mohlo být v rozporu s veřejným zájmem, či dokonce důležitým veřejným zájmem. [4] Žalovaný má za to, že by kasační stížnosti odkladný účinek přiznán být neměl. Sdělení nemá konstitutivní účinky, pouze autoritativně deklaruje, zda byly nebo nebyly splněny podmínky oznámení změny zaměstnavatele stanovené v § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců. Stěžovatelem popsaná újma tedy není důsledkem sdělení, nýbrž zániku zaměstnanecké karty, který nastal ze zákona. Ta stěžovateli zanikla dnem 29. 1. 2023. Účinky týkající se samotného oznámení tedy nastávají ze zákona a obsah sdělení na ně nemá vliv. Pokud nejsou v době podání oznámení splněny podmínky, hledí se na něj jako by nebylo učiněno. Takové oznámení pak nemá důsledky předvídané v § 63 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, tedy není způsobilé odvrátit zánik zaměstnanecké karty podle § 63 odst. 1 téhož zákona. Stěžovatel do oznámení sice uvedl volnou pracovní pozici, na které hodlá být zaměstnáván, nicméně podle předložené pracovní smlouvy hodlá být zaměstnáván na úplně jiné pracovní pozici. Přitom hodláli držitel zaměstnanecké karty změnit zaměstnavatele, musí existovat pracovní pozice, která je součástí centrální evidence. Taková pozice v případě stěžovatel vůbec neexistovala, respektive všechny pracovní pozice byly obsazeny. V případě stěžovatele tak žalovaný pouze konstatoval, že nebyly splněny podmínky pro změnu zaměstnavatele uvedené v § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců. Tedy přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti sdělení o nesplnění podmínek zaměstnavatele, kterým se pouze deklaruje skutečnost, která nastala ze zákona, by nemělo žádný vliv na platnost, respektive zánik zaměstnanecké karty. III. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem [5] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení všech důvodů a skutečností dospěl k závěru o naplnění podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. [6] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jako „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. [7] Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu platí: „Poskytnutí odkladného účinku má mimořádný charakter: soud tu totiž před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2003, č. j. 7 A 115/200267, č. 760/2006 Sb. NSS). „Pojímání odkladného účinku jako výjimky z pravidla tedy znamená, že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že žaloba resp. kasační stížnost odkladný účinek nemá mít, nebylo výjimečně uplatněno. Významnou bude újma spíše tehdy, nebudeli možno v případě, že bude napadené správní rozhodnutí naplněno a poté shledáno nezákonným a zrušeno, v podstatných ohledech navrátit v původní stav jím způsobené následky či dopady. Významnou bude též spíše tehdy, půjdeli sice při uplatnění rozhodnutí o následky vratné či napravitelné, avšak takového rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže či významné poruchy v jeho životě, fungování, činnosti apod.“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/201456, bod 5, či usnesení rozšířeného senátu nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/201458, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25). [8] Jak uvedl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém usnesení ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/201938, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod [57], zákonodárce záměrně koncipoval odkladný účinek jako normu, při jejíž aplikaci musí soud vždy zvážit všechny individuální okolnosti sporné věci. Nelze proto soudní cestou výklad takovéhoto ustanovení „automatizovat“ a vytvořit speciální obecnou skupinu „privilegovaných“ případů, kde se bude odkladný účinek přiznávat bez dalšího. Jistě proto platí, že v obecné rovině nemůže být důvodem pro přiznání odkladného účinku bez dalšího ani ta skutečnost, že jinak by musel cizozemský stěžovatel vycestovat z území státu, a ztratil by tak možnost přímého kontaktu se svým advokátem v řízení o kasační stížnosti. Zároveň usnesení rozšířeného senátu (v bodě 58 odůvodnění) potvrdilo jako správný dřívější názor Nejvyššího správního soudu obsažený v usnesení ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/201532, dle kterého paušálním přiznáváním odkladného účinku všem kasačním stížnostem směřujícím proti rozhodnutím, se kterými je spojena povinnost vycestovat z území České republiky, by byla zcela popřena výjimečná povaha institutu odkladného účinku, jakož i záměr zákonodárce nepřiznat kasačním stížnostem brojícím proti takovému typu správních rozhodnutí odkladný účinek automaticky, tedy přímo ze zákona. Rozšířený senát (v bodě 59 svého usnesení) uzavřel, že zájem na osobní