6 Azs 93/2024 — Nejvyšší správní soud

6 Azs 93/2024- 60 - text  6 Azs 93/2024 - 65 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: S. F., zastoupená Mgr. Annou Vařečkovou, advokátkou, sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2024, č. j. 5 A 72/202386, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Anně Vařečkové, advokátce, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 6 800 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobkyně doručila žalovanému dne 21. 11. 2023 datovou schránkou žádost označenou jako žádost o mezinárodní ochranu, kterou odůvodnila válkou na Ukrajině a komplikovaným zdravotním stavem. Uvedla, že je hospitalizována, a proto žádost podává prostřednictvím zástupce. Žádost následně doplnila dne 21. 11. 2023. [2] Žalovaný sdělil žalobkyni přípisem ze dne 23. 11. 2023, č. j. MV1960503/OAM2023, že žádost o mezinárodní ochranu považuje za neplatnou, jelikož s účinností od 1. 7. 2023 došlo k novelizaci zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, dle které cizinci nově nemohou v průběhu hospitalizace u poskytovatele lůžkové péče podat písemnou žádost o mezinárodní ochranu. Důvodem této novely bylo dle žalovaného zneužívání žádostí o mezinárodní ochranu hospitalizovanými cizinci za účelem úhrady zdravotní péče, přestože dřívějšímu či pozdějšímu podání žádosti nic nebránilo. Žalovaný dále uvedl, že v průběhu hospitalizace zároveň cizinci nehrozí nucený návrat do země původu. Žalobkyně navíc měla uděleno vízum za účelem strpění. Podle názoru žalovaného tak podaná písemnost není platnou žádostí o mezinárodní ochranu, která by vedla k zahájení správního řízení. [3] Žalobkyně napadla postup žalovaného u Městského soudu v Praze žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. Městský soud dospěl k závěru, že žalobkyně měla správně využít žalobu na ochranu proti nečinnosti, a proto ji vyzval ke změně žalobního typu a úpravě petitu. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala tak, že trvá na zvoleném žalobním typu a petitu. Z procesní opatrnosti však podala také samostatnou žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve věci nevydání průkazu žadatelky o udělení mezinárodní ochrany jako osvědčení skutečnosti, že je osobou, která požádala o mezinárodní ochranu. K žalobě mj. připojila podnět adresovaný ministru vnitra k učinění opatření proti nečinnosti. [4] Městský soud následně věc projednal jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, kterou rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Městský soud provedl výklad směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), a související vnitrostátní i unijní judikaturu, přičemž dospěl k závěru, že cizinci mohou žádost o mezinárodní ochranu učinit neformálně, ústně či písemně. Dospěl k závěru, že žádost nelze podmiňovat, procedurální směrnice dává členským státům možnost odchýlit se pouze ve prospěch cizinců. Proto byl dle městského soudu postup žalovaného, kterým vyloučil možnost učinit žádost v době, po kterou je cizinec hospitalizován, v rozporu s procedurální směrnicí. Dále městský soud hodnotil naplnění podmínek pro přiznání přímého účinku čl. 6 odst. 1 procedurální směrnice, přičemž dospěl k závěru, že podmínky jsou splněny, a tedy dotčený článek je ve věci žalobkyně přímo aplikovatelný. Současně však městský soud dovodil, že žalobkyně postupovala účelově a dopustila se zneužití práva. Proto jejímu jednání není možné poskytnout soudní ochranu. K tomu městský soud odkázal na nepříznivý zdravotní stav žalobkyně, na její dluhy za lékařskou péči v přibližné výši 140 000 Kč, jakož i na to, že podle účinného znění zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, žalobkyni svědčí vízum za účelem strpění do března 2025. Žalobkyně si podle městského soudu musela být vědoma toho, že poskytnutí zdravotní péče je povinna hradit ještě před podáním žádosti o mezinárodní ochranu. Měla totiž evidován dluh na zdravotním pojištění, a tedy musela vědět, že jí při hospitalizaci vznikne dluh další. Podle městského soudu žalobkyně neměla důvod obávat se bezprostředního návratu na Ukrajinu, jediným účelem podání žádosti o mezinárodní ochranu tak byla snaha zajistit si úhradu zdravotní péče. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Stěžovatelka se ztotožnila s hodnocením městského soudu, že není možné vyloučit písemné podání žádosti o mezinárodní ochranu žalovanému jako příslušnému orgánu v době hospitalizace u poskytovatele lůžkové péče. Konstatovala proto, že byla oprávněna žádost o mezinárodní ochranu podat, což také učinila. Nesouhlasila však se závěrem městského soudu, že by její žádost o mezinárodní ochranu bylo možno hodnotit jako zneužití práva. Městský soud vycházel z toho, že stěžovatelce svědčí vízum za účelem strpění, takže jí nehrozí vyhoštění, a proto nejsou její obavy z návratu na Ukrajinu relevantní. Podle názoru stěžovatelky však může o mezinárodní ochranu požádat i občan Ukrajiny, jemuž byla udělena dočasná ochrana, neboť to výslovně umožňuje směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“). Stěžovatelka uplatnila též námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku městského soudu. [6] Dále uvedla, že požádala o mezinárodní ochranu poté, co zanikla platnost jejího pobytového oprávnění, a to z azylově relevantního důvodu, jímž je válečný konflikt na Ukrajině. Městský soud přitom sám připomněl, že zákaz zneužití práva je prostředkem ultima ratio, a proto je nutno jej aplikovat restriktivně. Následně však městský soud přistoupil k aplikaci zneužití práva na daný případ, ačkoli se stěžovatelka s ohledem na vážné zdravotní problémy nachází ve zranitelnějším postavení. Stěžovatelka v této souvislosti poukázala na paradox, dle kterého by žádost občana Ukrajiny bez zdravotních problémů (nevyžadujících hospitalizaci) byla věcně projednána. Rozsudek městského soudu navíc ve výsledku způsobuje, že neproběhlo azylové řízení, a tedy nebyla věcně posouzena důvodnost stěžovatelčiny žádosti, ačkoli válečný konflikt na Ukrajině představuje dle statistického přehledu žalovaného za rok 2022 relevantní azylový důvod. Městský soud se taktéž vůbec nezabýval tím, že azylově relevantním může být i samotný vážný zdravotní stav stěžovatelky a potřeba poskytnutí zdravotní péče. K tomu uvedla, že se nemůže bezpečně vrátit do země původu a tam získat odpovídající zdravotní péči. Zároveň doplnila, že se pokoušela získat komerční zdravotní pojištění, které si však nemůže dovolit a které navíc obsahuje výluky na již existující zdravotní problémy. [7] Stěžovatelka dále namítala, že ji žalovaný odkazuje na získání výjimky podle § 48 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), současně však sám dodává, že tuto výjimku mohou obdržet pouze specifické případy, mezi které stěžovatelka zřejmě nespadá. Stejně tak stěžovatelčinu situaci nevyřeší z důvodu výluk ani uzavření komerčního zdravotní pojištění. Stěžovatelka tedy nedosáhne na zdravotní péči, žalovaný přesto uvádí opak. Takový postup zasahuje do stěžovatelčiny důstojnosti a ohrožuje ji na zdraví a na životě. Nedostupnost odpovídající zdravotní péče v zemi původu a vážný zdravotní stav jsou podle stěžovatelky azylově relevantními důvody, což dokládá též judikatura Nejvyššího správního soudu. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na dříve podaná vyjádření v řízení před městským soudem a zopakoval, že stěžovatelce svědčí vízum za účelem strpění, které je platné do 31. 3. 2025, a tedy není vystavena riziku nuceného návratu na Ukrajinu. Stěžovatelka dle žalovaného neprokázala, že nemohla sjednat komerční zdravotní pojištění a že není schopná zajistit úhradu zdravotních služeb jiným způsobem. Závěr městského soudu o zneužití práva je proto podle žalovaného relevantní. Žalovaný dále doplnil, že se stěžovatelkou bylo dne 23. 5.