7 Ads 95/2025 – Nejvyšší správní soud

7 Ads 95/2025- 74 - text  7 Ads 95/2025 - 77 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudce Davida Hipšra a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: MUDr. M. D., zast. Mgr. Janem Bartuškou, advokátem se sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2025, č. j. 21 Ad 24/202436, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2025, č. j. 21 Ad 24/2024  36, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2024, č. j. MPSV2024/170876911, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti. IV. Odměna ustanoveného advokáta za zastupování žalobkyně v řízení o kasační stížnosti se určuje částkou 10 140 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně podala dne 25. 1. 2023 žádost o dávku v hmotné nouzi doplatek na bydlení. Prvostupňový orgán (Úřad práce České republiky, krajská pobočka pro hlavní město Prahu) na základě této žádosti rozhodnutím ze dne 31. 3. 2023, č. j. 12205/2023/AAE, žalobkyni přiznal dávku pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení ve výši 3 607 Kč měsíčně od ledna 2023. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl (rozhodnutím ze dne 30. 6. 2023, č. j. MPSV2023/141113911). Žalobkyně proto podala žalobu k Městskému soudu v Praze, který jí vyhověl, toto rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (rozsudek ze dne 25. 1. 2024, č. j. 13 Ad 18/202350). Městský soud shledal pochybení při výpočtu doplatku na bydlení, neboť ze spisu nebylo zřejmé, z jaké průměrné ceny elektřiny, plynu a vodného a stočného za určité období správní orgány vycházely, ani na jaké období je průměrná cena a průměrná spotřeba počítána a v rámci jak velkého regionu či pro jaké území byl výpočet proveden. V rozhodnutí též chybělo posouzení, zda má žalobkyně nárok na zvýšení částek za maximální prokazatelnou nezbytnou spotřebu energií ve smyslu § 34 písm. c) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. V návaznosti na to prvostupňový orgán posoudil žádost žalobkyně znovu a rozhodnutím ze dne 25. 4. 2024, č. j. 19406/2024/AAE, jí podle § 33, § 35 a § 44 zákona o pomoci v hmotné nouzi od ledna 2023 přiznal doplatek na bydlení ve výši 4 153 Kč měsíčně. Žalobkyně opět podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 7. 2024, č. j. MPSV2024/170876911, zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] I toto rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou, kterou městský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Napadené rozhodnutí neshledal nepřezkoumatelným. Žalovaný vysvětlil, jakým způsobem, z jakých důvodů a na základě jakých konkrétních ustanovení zákona případ řešil. Městský soud upozornil, že se částky odůvodněných nákladů na bydlení včetně nákladů na energie započítávají ve skutečné výši, maximálně však ve výši v místě obvyklé; správní orgány tak postupovaly zcela v souladu se zákonem, pokud částky za jednotlivé položky započítaly toliko do výše, která je v místě obvyklá. K zálohám za elektřinu soud uvedl, že žalovaný vycházel z řádné faktury společnosti Pražská energetika, a. s., kterou doložila sama žalobkyně. Sazba elektřiny D25d a jistič 3 x 25 A pak byly u dodavatele potvrzeny. Stejně tak byly správně vypočteny záloha za plyn i na vodné a stočné. Městský soud shrnul, že žalovaný splnil povinnost poskytnout žalobkyni srozumitelné informace o použitých datech a výpočtech nákladů na jednotlivé zálohy, a to v souladu s judikaturou (rozsudek NSS ze dne 8. 3. 2019, č. j. 7 Ads 39/201838). Prvostupňové rozhodnutí v dané věci respektuje požadavky plynoucí z uvedené judikatury (i předchozího rozsudku městského soudu č. j. 13 Ad 18/202350). Podrobně rozepisuje výpočty odůvodněných v místě obvyklých nákladů na vodné a stočné, elektrickou energii i plyn. I celkovou výši odůvodněných nákladů na bydlení městský soud považuje za správně vypočtenou. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [3] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Navrhuje zrušit rozsudek městského soudu a vznáší i požadavky související s náhradou újmy. [4] Stěžovatelka v kasační stížnosti (včetně jejího doplnění prostřednictvím ustanoveného zástupce) tvrdí, že se městský soud dostatečně nevypořádal se všemi jejími námitkami. Konkrétně se nevyjádřil k námitkám D a E v žalobě; tedy že žalovaný nesprávně posoudil (odůvodnil) výši odůvodněných nákladů bydlení a že soud nesprávně posoudil nespravedlivá rozhodnutí státních sociálních orgánů. Ta stěžovatelka považuje za neobjektivní a cítí se jimi poškozena, považuje je za diskriminační a za účelovou snahu ze strany státních sociálních orgánů vyplatit co nejnižší dávku a „ušetřit tak peníze na její úkor“. Městskému soudu dále vytýká nedostatečné posouzení jejího zdravotního stavu. Zpochybňuje, zda zdůvodnění žalovaného je dostatečné a zda si na základě toho je schopna učinit představu o průměrné ceně a spotřebě energií v určitém čase a místě a zda byla dostatečně informována v rozhodnutí o tom, za jaké období je průměrná cena a spotřeba počítána a v rámci jakého regionu. [5] K výpočtu nákladů na energie namítá, že jí není jasné, na základě jakého konkrétního výpočtu byla hodnota zjištěna. Například u výpočtu nákladů na plyn uvádí chybějící průměrnou výšku stropů či koeficient tepelných ztrát. Nechápe, jak soud došel v bodě 21 rozsudku k závěru, že považuje částku za plyn dostatečně zdůvodněnou. Mimo to podotýká, že společnost Pražská plynárenská několikrát během konce roku 2022 a začátku roku 2023 zvýšila měsíční zálohy. U záloh na elektřinu nenašla údaj, z jaké ceny za jednotku množství žalovaný vycházel pro určení „ceny elektřiny, která je v místě obvyklá“. Nadto zpochybňuje správnost výkladu pojmu „cena v místě obvyklá“ [§ 34 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi] a táže se na důvod, proč je v rozhodnutí k výpočtu použit ceník jiného dodavatele. Stěžovatelka má naopak za to, že městský soud měl zohlednit skutečné zálohové platby na energie místo „nákladů v místě obvyklých“. [6] Spolu s výše uvedenými námitkami stěžovatelka dovozuje, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné z důvodu důkazní nouze. Městskému soudu pak vytýká, že v bodě 23 rozsudku v rámci odůvodnění odkazuje na výpočty v rozhodnutí žalovaného, které však tyto výpočty vůbec neobsahuje (uvádí obecný postup, ale neuvádí konkrétní vstupní data). [7] Městský soud se ani neřídil svojí judikaturou a nerespektoval svůj předchozí rozsudek č. j. 13 Ad 18/202350 (konkrétně jeho bod 19). Neřídil se ani judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek č. j. 7 Ads 39/201838), jež určuje, která data musí mít žadatel k dispozici (specifika srovnávacího vzorku, údaje o stanovené spotřebě elektřiny za rozhodné období, údaj o stanovené spotřebě plynu v daném období, konkrétní údaj o průměrné ceně plynu i elektřiny, ze které výpočet vycházel, časové určení období, za které byla průměrná cena stanovena, obecné objasnění způsobu výpočtu výše uvedených cen a obecný vzorec výpočtu stanovených cen). [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na tom, co je uvedeno v odůvodnění jeho rozhodnutí a ztotožnil se s napadeným rozsudkem. Má tedy za to, že výše doplatku na bydlení byla stanovena správně. Vyjadřuje se blíže k otázce rozhodného období, výši započteného příjmu, zvýšení nákladů na spotřebu energií o 10 % i k odůvodněným nákladům na bydlení. K tomu uvádí, že byly zohledněny náklady za období aktuálního kalendářního měsíce dle § 10 odst. 6 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi, a to náklady ve skutečné výši s výjimkou nákladů na plyn a vodné a stočné, které byly zohledněny ve výši v místě obvyklé. Konkrétně k nákladům za elektřinu uvádí, že byly započteny ve skutečné výši a pokud stěžovatelka namítá, že platí na zálohách nižší částku, ale do základů na bydlení je jí započtena částka vyšší, dávka je v důsledku této skutečnosti naopak vyšší. U nákladů na plyn i vodné a stočné odkazuje na údaje zahrnuté do výpočtu podrobně rozepsané v prvostupňovém rozhodnutí. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem III.1 Nepřípustné kasační námitky [9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností jednotlivých kasačních námitek. Kasační stížnost lze totiž podat jen z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Kasační stížnost podaná z jiných důvodů je nepřípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Stěžovatelka přitom musí reagovat na argumentaci krajského (městského) soudu a uvádět, z jakých důvodů považuje závěry, které soud v napadeném rozsudku uvedl, za nesprávné. Musí tedy objasnit, kterých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl