7 Azs 158/2025 – Nejvyšší správní soud

7 Azs 158/2025- 33 - text  7 Azs 158/2025 - 35 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Davida Hipšra v právní věci žalobce: I. T., zastoupen Mgr. Luďkem Růžičkou, advokátem se sídlem Matky Boží 1182/9, Jihlava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. 7. 2025, č. j. 36 A 4/202534, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 2. 2025, č. j. OAM1375210/ZR2024, zrušil dle § 37 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 46e odst. 1, odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, platnost zaměstnanecké karty žalobce a stanovil mu lhůtu k vycestování z území České republiky v délce 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Důvodem vydání napadeného rozhodnutí bylo pravomocné odsouzení žalobce za spáchání více úmyslných trestných činů. [2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, který rozsudkem označeným v záhlaví žalobu zamítl. Krajský soud upozornil na dispoziční zásadu, kterou je ovládáno řízení před správními soudy. Jelikož žalobce namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalované, ale tuto námitku nijak nespecifikoval, vypořádal ji krajský soud obecně a dospěl k závěru, že rozhodnutí žalované je odůvodněno dostatečně a srozumitelně. Žalovaný dle krajského soudu nepochybil, když nepovažoval za nutné jednat se žalobcem prostřednictvím tlumočníka. Žalobce žil v České republice od roku 2022, v průběhu správního řízení nic nenasvědčovalo tomu, že neovládá český jazyk. Krajský soud uvedl, že přiléhavé odpovědi stěžovatele na otázky žalovaného při jeho seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí stěží mohly založit pochybnost žalovaného o tom, zda žalobce ovládá český jazyk. Navíc tvrzení, že zcela nerozumí českému jazyku, zejména pokud jde o písemné úkony, vznesl žalobce poprvé až v žalobě, a to pouze obecně. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [3] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, ve které navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil. Nezákonnost napadeného rozsudku stěžovatel dovozuje z procesních a hmotněprávních důvodů, z těžkých vad celého předchozího řízení a zejména z vad při vyhotovení samotného napadeného rozsudku. Namítá, že napadený rozsudek ani jemu předcházející řízení nerespektovaly, že stěžovatel je cizinec, který zcela nerozumí českému jazyku a už vůbec ne v písemném provedení. Tímto postupem žalovaný porušil Ústavu České republiky a mezinárodní úmluvy, jimiž je Česká republika vázána. Dle názoru stěžovatele byla popřena rovnost stran. Skutečnost, že osoba žije na území České republiky tři roky, neznamená, že plně ovládá český jazyk. Stěžovatel se ve správním řízení nevyjádřil k podkladům rozhodnutí ve lhůtě 20 dnů právě proto, že plně neporozuměl poučení. Právo být seznámen s rozhodnutím v rodném jazyce, respektive v jazyce, kterému účastník řízení plně rozumí, není přemrštěným požadavkem. [4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně aby ji zamítl jako nedůvodnou. Uvádí, že obsah kasační stížnosti se obsahově podobá námitkám vzneseným v řízení před krajským soudem. Obecná tvrzení stěžovatele o procesních a hmotněprávních vadách řízení nejsou nijak odůvodněna. Žalobce dostal v řízení dostatečný prostor k tomu, aby se ve věci vyjádřil, sám si pro své vyjádření stanovil lhůtu 20 dnů. Žalobce však zcela rezignoval jak na správní řízení, tak na případné vyjádření. Skutečnosti tvrzené v kasační stížnosti žalobce mohl a měl uvést v rámci řízení, což neučinil. Žalovaný poukazuje na § 16 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, dle kterého se v řízení jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Ode dne 23. 1. 2022 měl žalobce dostatek času se český jazyk naučit. Odkaz žalobce na porušení Ústavy je zcela obecný. Neexistuje Ústavou garantované právo, aby ve správním řízení ve věci zrušení zaměstnanecké karty žalovaný jednal v rodném jazyce účastníka řízení. Stejně tak nemají cizinci Ústavou garantované právo na pobyt v České republice. Z protokolu o seznámení stěžovatele s podklady před vydáním rozhodnutí ze dne 22. 1. 2025 neplyne, že by žalobce předloženým dokladům nerozuměl, nic takového ani sám neuvedl. Námitku popření rovnosti stran považuje žalovaný za účelovou. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu III.a Nepřípustné kasační námitky [5] Nejvyšší správní soud se předně zabýval přípustností kasační stížnosti. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. je totiž kasační stížnost nepřípustná, opíráli se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Stěžovatel musí podle § 104 odst. 4 s. ř. s. v kasační stížnosti mj. reagovat na argumentaci krajského soudu a uvádět, z jakých důvodů jsou jeho závěry nesprávné. Pokud pouze opakuje námitky, které uvedl v žalobě, aniž by jakkoliv reflektoval argumentaci krajského soudu, tak za předpokladu, že uvedené námitky krajský soud vypořádal a nelze v jejich opakování spatřovat setrvání na dříve vznesené argumentaci, která je nadále schopná obstát proti závěrům krajského soudu, nejsou takové námitky přípustné (usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/200977, č. 2103/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 14. 6. 2016, č. j. 1 As 271/201536). [6] Část stěžovatelovy kasační stížnosti je zcela obecná. Nelze navíc přehlédnout, že tato část je totožná s žalobní argumentací s tím rozdílem, že stěžovatel zaměnil slovo „žalobce“ za slovo „stěžovatel“ a pojem „napadené rozhodnutí“ za pojem „napadený rozsudek“. Jedná se o tvrzení stěžovatele, že rozhodnutí shledává jednak nezákonným a jednak i dílem nepřezkoumatelným, přičemž tyto deficity jsou podle jeho názoru v projednávané věci úzce propojeny. Dále se jedná o obecná konstatování o existenci procesních a hmotněprávních důvodů nezákonnosti napadeného rozsudku, o vadách při vyhotovení napadeného rozsudku a o těžkých vadách předchozího řízení. Uvedená část kasační stížnosti je natolik obecná, že nepředstavuje projednatelný kasační bod (§ 106 odst. 1 s. ř. s.). Nevyplývá z ní totiž, o jaké konkrétní procesní a hmotněprávní důvody nezákonnosti se jedná, ani v čem bylo předchozí řízení vadné. Není úkolem Nejvyššího správního soudu za stěžovatele kasační argumentaci domýšlet (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). [7] Stěžovatel v kasační stížnosti dále namítá, že postupem žalovaného byla „žalobci popřena rovnost stran“ a že důvodem, proč se ve správním řízení nevyjádřil k podkladům rozhodnutí žalovaného ve lhůtě 20 dnů, byla právě skutečnost, že nezná český jazyk, zejména v jeho písemné formě. Uvedené námitky stěžovatel uplatnil poprvé až v kasační stížnosti, ačkoli mu nic nebránilo tímto způsobem reagovat již na rozhodnutí žalovaného. Stěžovatel byl navíc již v řízení před krajským soudem zastoupen advokátem. Jedná se proto i v tomto případě o námitky nepřípustné podle § 104 odst. 4 s. ř. s. Pokud jde o samotnou otázku práva stěžovatele na tlumočníka ve správním řízení, tou se bude soud zabývat níže. [8] Další kasační námitka směřuje proti argumentaci krajského soudu odkazující na ustálenou judikaturu, dle které „není na místě klást přemrštěné, příliš formální a nepřiměřeně vysoké požadavky na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů“. Stěžovatel namítá, že právo být seznámen s rozhodnutím v rodném jazyce, respektive v jazyce, kterému plně rozumí, není přemrštěný požadavek. Tato kasační argumentace se však dle názoru Nejvyššího správního soudu míjí s důvody napadeného rozsudku. Argumentace krajského soudu, na kterou stěžovatel poukazuje, je uvedena v bodě 23 napadeného rozsudku a vztahuje se výlučně k otázce přezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného. O tom svědčí i navazující tvrzení krajského soudu o tom, že „[z]rušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost soudem je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat“. Vznesená kasační argumentace se tedy míjí s rozhodovacími důvody krajského soudu, neboť míří k otázce práva stěžovatele na tlumočníka, nikoli k otázce přezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného. Námitka je tedy nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. III.b Nepřijatelné kasační námitky [9] Stěžovatel považuje za absurdní závěr krajského soudu, jenž aproboval postup žalovaného, který nepovažoval za nutné jednat se žalobcem prostřednictvím tlumočníka, přicestovalli do České republiky dne 23. 1. 2022. Stěžo