8 As 126/2025 – Nejvyšší správní soud

8 As 126/2025- 31 - text  8 As 126/2025-35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Lenky Bursíkové v právní věci žalobce: J. B., zast. JUDr. Davidem Pytelou, MBA, LL.M., advokátem se sídlem Litovelská 1349/2b, Olomouc, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Obec Cotkytle, se sídlem Cotkytle 3, Cotkytle a II) J. V., zast. JUDr. Luciou Madleňákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Nádražní 381/9, Mohelnice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2024, č. j. KUPA-20249/2024-3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 11. 6. 2025, č. j. 52 A 78/2024-49, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V posuzované věci je sporná otázka, zda se na části pozemkových parcel v obci Cotkytle nachází veřejně přístupná účelová komunikace, či nikoliv. [2] Městský úřad Lanškroun (dále jen „městský úřad“) vydal dne 1. 7. 2024 rozhodnutí, kterým v řízení o určení právního vztahu dle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, deklaroval veřejně přístupnou účelovou komunikaci na části pozemků p. č. 1928/3, XA, XB, XC, XD, XE, vše v k. ú. C., a to na západní straně v místě napojení pozemku p. č. 1928/3 na komunikaci k silnici III/3681 až po napojení pozemku p. č. XD na silnici III/3681 na straně východní, a to v šířce dle skutečného geodetického zaměření fyzického okraje vyjetých kolejí (dále jen „posuzovaná komunikace“). Žalobce je vlastníkem pozemků p. č. XF, XA, XB, XC, k. ú. C. Žalobce a další účastníci řízení napadli rozhodnutí městského úřadu odvoláním, které žalovaný zamítl nyní napadeným rozhodnutím ze dne 16. 10. 2024. [3] Výše uvedenému rozhodnutí městského úřadu předcházela dvě kola správního řízení, v nichž žalovaný zrušil jednotlivá rozhodnutí městského úřadu a věc mu opětovně vrátil k dalšímu projednání. Ve třetím rozhodnutí v pořadí městský úřad dospěl k závěru, že veřejně přístupná účelová komunikace se nachází mezi body A-B a mezi body C-D. Naopak deklaroval, že mezi body B a C se taková komunikace nenachází. Žalovaný toto rozhodnutí potvrdil rozhodnutím ze dne 8. 3. 2023. Osoba zúčastněná na řízení II) [dále jen „OZNŘ II)“] podala proti zmíněnému rozhodnutí žalovaného žalobu. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) rozhodnutí žalovaného zrušil rozsudkem ze dne 25. 10. 2023, č. j. 52 A 27/2023-66 [pozn. NSS: pro větší srozumitelnost Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) níže přikládá obrázek znázorňující posuzovanou komunikaci, který byl vtělen to textu zmíněného rozsudku krajského soudu]. OBRÁZEK [4] Městský úřad následně vydal již čtvrté rozhodnutí, které je předmětem nyní posuzované věci (viz bod [2] tohoto rozsudku). Posledně vydané rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2024 žalobce napadl žalobou, kterou krajský soud v záhlaví citovaným rozsudkem zamítl. [5] Krajský soud nejprve uvedl, že režim účelových komunikací je upraven zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Komunikace má charakter účelové pozemní komunikace ex lege, naplňuje-li pojmové znaky dle § 2 odst. 1 a § 7 odst. 1 a 2 zákona o pozemních komunikacích. Souhlasil-li vlastník pozemku se zřízením veřejně přístupné účelové komunikace, jsou jeho soukromá práva omezena institutem obecného užívání komunikace. Vlastník jej nemůže vyloučit jednostranným úkonem. Příslušný silniční správní orgán v případě vydání deklaratorního rozhodnutí dle § 142 správního řádu primárně zkoumá splnění těchto zákonných podmínek. O veřejně přístupnou účelovou komunikaci se dle ustálené judikatury jedná, jsou-li kumulativně splněny čtyři znaky: 1) znatelnost a stálost cesty v terénu, 2) spojení pozemků s veřejnou komunikací, 3) souhlas vlastníka s obecným užíváním účelové komunikace a 4) nutná komunikační potřeba. [6] Krajský soud dospěl k závěru, že se městský úřad podrobně zabýval všemi znaky veřejně přístupné účelové komunikace a žalovaný následně správně potvrdil rozhodnutí městského úřadu. Ze správního spisu plyne, že znatelnost komunikace je doložena úředním záznamem o místním šetření. Součástí spisu je i důkaz o historické existenci této cesty. Rovněž svědecké výpovědi potvrdily, že na daném místě existovala pozemní komunikace a že ji žalobce rozšířil. Z předložených důkazů dle krajského soudu plyne naplnění znaků veřejně přístupné účelové komunikace. Znatelnost komunikace dokazuje i polohopisné zaměření, s nímž souhlasil i sám žalobce. Je-li splněna podmínka komunikační nezbytnosti pro potřebu vlastníků nemovitosti, je tím založeno i právo vstupu třetím subjektům. [7] Dle krajského soudu bylo z provedeného dokazování zřejmé, že závěry o znatelnosti cesty v terénu nejsou v rozporu se skutečným stavem. Návrh na provedení videozáznamu paní B. považoval za nadbytečný. Žalobce ničím nedoložil, že cesta, která má vést po pozemku p. č. 1928/3, vede po jeho pozemcích. Jeho argumentaci tak krajský soud označil za zcela účelovou. Žalobce dle krajského soudu obhajuje dřívější zrušené správní rozhodnutí, z něhož plynulo, že mezi body B a C se nenachází veřejně přístupná účelová komunikace. Krajský soud ve svém dřívějším rozsudku konstatoval zcela opačný závěr, který následovaly správní orgány. Zdůraznil, že nutná komunikační potřeba existuje i za situace, kdy je zajištěn přístup pouze pro jednu nemovitost, resp. vlastníka. K naplnění tohoto znaku tak stačilo, že cestu užívala OZNŘ II) k přístupu ke svým nemovitostem, jak ostatně sám žalobce uvedl v žalobě. Ze spisového materiálu vyplynulo, že posuzovanou komunikaci využívají účastníci řízení, jejich rodiny a dopravní obslužnost. Rovněž z historických podkladů je patrné, že posuzovaná komunikace již dříve vedla po stejné trase a sloužila jako přístup k přilehlým nemovitostem. Žalobcovu námitku, že cesta vede přes dvorek, kde si hraje jeho dcera, krajský soud považoval rovněž za účelovou. [8] Krajský soud nesouhlasil, že by se žalovaný prakticky nezabýval bezpečností v souvislosti s užíváním posuzované komunikace. Bezpečnost na komunikaci lze řešit umístěním dopravního značení v případě ohrožení nemovitosti neúměrným provozem nákladních vozidel. Dle krajského soudu však nešlo pouze na základě žalobcem tvrzené nebezpečnosti provozu tvrdit, že se nejedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Považoval za prokázané, že posuzovanou komunikaci užívaly i jiné osoby, jak vyplynulo ze svědeckých výpovědí. Podstatné navíc bylo, že cesta vede také po pozemcích jiných vlastníků, kteří jejímu veřejnému užívání nijak nebrání. [9] Dospěl k závěru, že také souhlas vlastníka pozemku, jakožto jeden ze znaků nezbytných pro existenci veřejně přístupné účelové komunikace, byl v celé délce posuzované komunikace naplněn. Souhlas byl dán předchozími vlastníky a ze strany žalobce konkludentně. Krajský soud vyvrátil rovněž žalobcovo tvrzení, že se na daném místě nacházejí tři pozemní komunikace plnící odlišný účel. Již v dřívějším rozsudku poukázal na nevhodnost řešení, které prosazoval žalobce, tj. aby cesta mezi body B a C nebyla posuzována jako veřejně přístupná účelová komunikace (za použití tzv. „salámové metody“). Dodal, že nebyl prokázán alternativní způsob řešení spojení ostatních nemovitostí. II. Obsah kasační stížnosti žalobce a vyjádření osoby zúčastněné na řízení II) [10] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [11] Stěžovatel vyčítá krajskému soudu, že sám neprovedl žádné dokazování v otázce znatelnosti komunikace v terénu, pouze převzal důkazy provedené ve správním řízení. Bezdůvodně odmítl provést důkaz videozáznamem zachycujícím aktuální stav komunikace, který navrhla stěžovatelova manželka. Provedení tohoto důkazu by nebylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Na pozemcích, kde se dle krajského soudu nachází veřejně přístupná účelová komunikace, roste vysoká tráva a je zde patrný sesuv půdy. Krajský soud tak dle stěžovatele rozhodoval bez dostatečné znalosti místních podmínek. Tím zatížil řízení vadou a porušil zásadu rovnosti stran před soudem zaručenou v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Stav pozemní komunikace mezi body A a C se dle stěžovatele zhoršuje. To ostatně prokázala také zkouška sjízdnosti provedená pomocí traktoru Zetor s přívěsem. Cesta je pro osobní automobil zcela nesjízdná. [12] Ze svědeckých výpovědí, které vzal krajský soud v úvahu, dle stěžovatele nijak neplyne, že pozemní komunikaci historicky užívala veřejnost. I kdyby tomu tak bylo, neznamená to automaticky, že se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci.