8 As 13/2025 — Nejvyšší správní soud

8 As 13/2025- 109 - text  8 As 13/2025-114 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše (soudce zpravodaj) a soudců Pavla Molka a Kateřiny Kopečkové v právní věci žalobkyně: Vinostrada s.r.o., se sídlem Korunní 588/4 Praha 2, zastoupená Mgr. Ing. Ondřejem Dlouhým, advokátem se sídlem Opletalova 600/6, Brno, proti žalovanému: ředitel inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce v Praze, se sídlem Za Opravnou 300/6, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2022, č. j. SZPI/BF176-25/2022, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2024, č. j. 17 A 80/2022-300, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2024, č. j. 17 A 80/2022-300, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval tím, zda městský soud respektoval závazný právní názor, vyslovený v předchozím zrušovacím rozsudku NSS, a zda dostatečně posoudil otázku, zda jsou obaly typu KeyKeg a PolyKeg spotřebitelskými obaly ve smyslu § 3 odst. 1 písm. y) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství (dále „vinařský zákon“). I. Vymezení věci [2] Inspektor Státní zemědělské a potravinářské inspekce (dále „SZPI“) vydal dne 14. 7. 2022 opatření podle § 5 odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, kterým žalobkyni zakázal vyrábět a uvádět na trh výrobek s názvem ALZAIA GLERA 20 LTR slim keg šarže 00264775 v množství 1600 l. Uvedl, že žalobkyně nesplnila u tohoto produktu oznamovací povinnost danou § 14a odst. 1 vinařského zákona. Na základě toho jej nebylo možné uvádět na trh v České republice, což plyne z § 27 odst. 4 písm. a) bodu 6 vinařského zákona. [3] Žalovaný v záhlaví napadeným rozhodnutím změnil k odvolání žalobkyně výrok napadeného opatření tak, že se jedná pouze o zákaz uvádění výrobku na trh, nikoliv také o zákaz jeho výroby. Ve zbytku však podané odvolání neshledal důvodným. Přisvědčil tedy závěru, že obaly KeyKeg a PolyKeg nenaplňují definici obalu určeného pro spotřebitele podle § 3 odst. 1 písm. y) vinařského zákona. K povaze obalů uvedl, že pro vyčerpání jejich obsahu je nezbytné použít externí výčepní zařízení a zároveň může být obal pomocí externího plnícího zařízení také opětovně naplněn. Výčepní ventil po použití neztrácí své vlastnosti a umožňuje opakované použití bez nutnosti výměny. Na vinařské produkty uložené v obalu KeyKeg a PolyKeg je tedy třeba nahlížet jako na víno nebalené. [4] Proti napadenému rozhodnutí se žalobkyně bránila žalobou, které Městský soud v Praze vyhověl a rozhodnutí žalovaného zrušil rozsudkem ze dne 24. 4. 2023, č. j. 17 A 80/2022-122. Konstatoval, že žalovaný vyložil pojem obal určený pro spotřebitele neudržitelně úzce. Nevzal v potaz, že § 3 odst. 1 písm. y) vinařského zákona definuje tento obal alternativně, a to buď jako obal jednorázový, nebo obal bez výměny jednorázového uzávěru znovu nenaplnitelný. Žalovaný se však zabýval pouze druhou z uvedených alternativ. Dále městský soud dodal, že v zájmu principu jednotnosti a bezrozpornosti právního řádu je třeba termín jednorázový obal vykládat tak, jak to činí § 2 odst. 1 písm. g) a h) zákona č. 477/2001 Sb., o obalech. To žalovaný neučinil. Městský soud se proto dále nezabýval uplatněnými žalobními námitkami a zavázal žalovaného, aby v dalším řízení věc posoudil právě tímto pohledem. [5] Proti uvedenému rozsudku podal žalovaný kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl a rozsudkem ze dne 24. 8. 2023, č. j. 8 As 111/2023-66, rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že městský soud zatížil svůj rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti, jelikož se nijak nevypořádal s relevantní argumentací žalovaného stran vzájemných vztahů vinařského zákona a zákona o obalech. Dále městskému soudu vytkl, že na věc aplikoval zákon o obalech ve znění, které nebylo účinné v okamžiku vydání napadeného rozhodnutí. V neposlední řadě nesouhlasil s městským soudem v tom, že žalovaný neposoudil obě alternativy pojmu obal určený pro spotřebitele, jelikož pojem jednorázový obal nevzbuzuje zásadní výkladové obtíže. [6] Městský soud proto ve věci rozhodoval znovu a v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobě podruhé vyhověl a zrušil rozhodnutí žalovaného. Při posouzení žaloby vyšel z rozsudku NSS ze dne 28. 8. 2024, čj. 6 As 334/2023-38, vydaného v mezidobí v obdobné věci téže žalobkyně. V souladu s ním konstatoval, že pojem jednorázový obal nezpůsobuje výkladové potíže. Následně se zabýval alternativní zákonnou definicí spotřebitelského obalu. Dospěl k závěru, že obaly použité žalobkyní naplňují definici bez výměny jednorázového uzávěru znovu nenaplnitelného obalu. Hodnocení výsledků laboratorních zkoušek i znaleckého posudku předloženého žalobkyní orgánům žalované ukázaly, že konstrukční údaje zřetelně dokumentují sestavení a funkci obalu včetně užití jeho obsahu pro spotřebitele cestou narušení obalu odtržením bezpečnostního prvku (plomby) a nasazením dávkovače pro spotřebitelské užití. Technický popis obalu svědčí o sestavě několika komponentů, které způsobují, že k dávkování obsahu (spotřebě vína) dochází až po odtržení bezpečnostní plomby a nasazení dávkovače, který je možné obstarat samostatně a je určen k vypuštění, nikoliv k napuštění obsahu. Žalovaný pouze stručně uvedl, že plnění obalu je možné pomocí volně dostupného plnicího zařízení a relativně snadné Neposuzoval tedy prodejní jednotku obalu tak, jak jej konstrukční prvky vytvářejí, ale z hlediska možného zneužití za pomocí plnícího zařízení. Městský soud však uzavřel, že technická proveditelnost opakovaného naplnění z pohledu, jaké způsoby (nelegální) manipulace lze s tímto obalem provést, není rozhodným či úplným kritériem pro posouzení obalu typu KeyKeg a PolyKeg, aniž by byl tento typ obalu posouzen tak, jak je vyroben, zajištěn a určen pro spotřebitele. [7] S ohledem na to městský soud neshledal důvod pro provedení důkazních návrhů žalobkyně. Neprovedl ani důkaz znaleckým posudkem, který předložil žalovaný. Konstatoval, že jeho závěry nejsou použitelné, jelikož se nově vztahují k jiným funkčním hodnocením prvků uzávěru obalu, než která byla předmětem argumentace do doby vydání napadeného rozhodnutí. Závěrem uvedl, že žalovaná musí v dalším řízení vycházet z toho, že obaly použité žalobkyní naplňují definici právního pojmu spotřebitelského obalu jako „bez výměny jednorázového uzávěru znovu nenaplnitelného obalu“. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [8] Žalovaný (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. V ní namítal, že se městský soud při vydání napadeného rozsudku neřídil závazným právním názorem vysloveným ve zrušovacím rozsudku, a také že je jeho rozhodnutí v rozporu s rozsudkem č. j. 6 As 334/2023-38. Městský soud se řádně nevěnoval pojmu obal určený pro spotřebitele a nepostavil tak najisto, zda obal používaný žalobkyní naplňuje definici jednorázového obalu. [9] Dále namítl, že jím předložený znalecký posudek představoval důležitý důkaz, bez jehož provedení nemohl městský soud zjistit objektivní vlastnosti obalu a uzávěru důležité pro naplnění či nenaplnění definic uvedených ve vinařském zákoně. Nezohlednil důkaz prokazující faktickou možnost manipulace s obalem, ani neprovedl žádné vlastní zkoumání. Namísto toho zaujal formalistický výklad. Tím však nebylo možné dospět k relevantnímu závěru, zda daný obal naplňuje zákonné definice, tedy zamezení faktické záměny obsahu v obalech s vinařskými produkty typu KeyKeg. [10] Městský soud kladl důraz na dodržení požadavku na objem obalu do 20 litrů. Podle stěžovatele je však velikost obalu pouze jedním z definičních znaků pojmu obal určený pro spotřebitele. Pokud by zákonodárce zamýšlel přisoudit kritériu velikosti obalu zásadní význam, tato definice by ve svém zbytku ztrácela význam. Je tedy zapotřebí zabývat se zejména pojmy jednorázový nebo bez výměny jednorázového uzávěru znovu nenaplnitelný obal, což soud sice provedl, avšak pouze formalistickým způsobem. [11] Dále městský soud podle stěžovatele dostatečně neřeší problematiku jednorázovosti obalu. V podstatě setrval na svém přístupu, který zastával již ve zrušeném rozsudku, tedy že určující pro naplnění znaků jednorázového/bez výměny jednorázového obalu znovu nenaplnitelného obalu je to, jak je obal určen jeho výrobcem. Hodnotil pouze možnosti použití obalu podle pokynů výrobce, a ne podle jeho objektivních vlastností, kterých se dovolával i NSS v rozsudku č. j. 6 As 334/2023-38. Právě to je rozhodné pro naplnění účelu vinařského zákona, kterým je snaha o maximální možnou záruku originálnosti obsahu obalu. Ze stěžovatelem předloženého znaleckého posudku jasně vyplývá, že obal lze znovu naplnit. Městský soud tedy neučinil jednoznačný závěr o tom, zda daný obal naplňuje definici jednorázového obalu a tím, že tuto otázku nezodpověděl, nerespektoval závazný právní názor