8 As 149/2024 — Nejvyšší správní soud

8 As 149/2024- 59 - text  8 As 149/2024-64 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Kateřiny Kopečkové a Milana Podhrázkého v právní věci navrhovatelky: Bc. Š. S., zast. JUDr. Richardem Pustějovským, advokátem se sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti odpůrci: město Nový Jičín, se sídlem Masarykovo nám. 1/1, Nový Jičín, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Česká republika – Ministerstvo dopravy, se sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, o návrhu na zrušení části Změny č. 7 Územního plánu Nový Jičín, schválené zastupitelstvem odpůrce dne 13. 3. 2023, o kasační stížnosti navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2024, čj. 76 A 6/2023-85, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval tím, zda je napadený rozsudek přezkoumatelný a zda postup, kdy krajský soud nezdůvodnil, proč neprovedl důkazy označené v návrhu na zrušení opatření obecné povahy, mohl mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí. I. Vymezení věci [2] Stěžovatelka se návrhem na zrušení opatření obecné povahy podaným u Krajského soudu v Ostravě domáhala zrušení Změny č. 7 Územního plánu Nový Jičín, která byla schválena zastupitelstvem odpůrce dne 13. 3. 2023 a nabyla účinnosti dne 6. 4. 2023 (dále jen „Změna č. 7“), a to v části týkající se pozemků v jejím vlastnictví parc. č. XA a parc. č. XB v katastrálním území S. [3] Krajský soud návrh zamítl, neboť dospěl k závěru, že není důvodný. Uvedl, že způsob využití pozemků zůstal napadenou změnou nedotčen. Jde o pozemky zařazené do ploch „NZ – zemědělské pozemky“, u nichž došlo pouze k jejich vyřazení ze zastavěného území. [4] Podle krajského soudu navrhovatelka zaměňuje pojem zastavitelnost území se zastavěným územím. Změna č. 7 se zastavitelnosti jejích pozemků nikterak nedotkla, neboť jejich funkční využití je regulováno stále stejně, resp. neumožňuje výstavbu takového objektu, jaký navrhovatelka na svých pozemcích neoprávněně vybudovala. Zákonnost napadeného opatření obecné povahy lze proto posuzovat jen z hlediska zákonnosti vyřazení pozemků navrhovatelky ze zastavěného území. [5] Krajský soud odkázal na § 58 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), který vymezuje, co je zastavěným územím (krajský soud nesprávně uvedl odkaz na § 56 odst. 2 stavebního zákona, což NSS považuje za zjevnou chybu v psaní). Do zastavěného území se zahrnují pozemky v intravilánu, s výjimkou vyjmenovaných druhů pozemků, a dále pozemky vně intravilánu, mezi nimi i zastavěné stavební pozemky [§ 58 odst. 2 písm. a) stavebního zákona]. Pojem „intravilán“ užitý v § 58 odst. 2 stavebního zákona je nutné vykládat podle legislativní zkratky zakotvené v § 2 odst. 1 písm. d) téhož zákona jako zastavěnou část obce vymezenou ke dni 1. 9. 1966. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že pozemky navrhovatelky v intravilánu neleží. [6] Tvrdí-li navrhovatelka, že pozemek parc. č. XA byl a je zastavěn, míří tím zřejmě k naplnění podmínky § 58 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, tedy k existenci zastavěného stavebního pozemku. [7] Krajský soud k tomu odkázal na vyjádření odpůrce, že původní stavba byla odstraněna a vedle původního místa jejího umístění byla vystavěna nová. Tvrzení odpůrce o odstranění původní stavby je podpořeno změnou v evidenci Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (dále jen „RÚIAN“), v níž byl daný pozemek zaevidován jako nestavební. [8] Krajský soud s odkazem na § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona, podle něhož se zastavěným stavebním pozemkem rozumí pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením, tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami, uvedl, že žádný z pozemků navrhovatelky není v katastru nemovitostí evidován jako stavební parcela. Výstavbou nepovolené stavby se pozemek zastavěným stavebním pozemkem stát nemůže. Jak plyne z § 2 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, stavební pozemek musí být vymezen jednáním veřejné moci. [9] Podle krajského soudu postupoval odpůrce správně, když vyřadil navrhovatelčiny pozemky ze zastavěného území, neboť tyto pozemky nesplňují žádnou z podmínek stanovených v § 58 odst. 2 stavebního zákona. Toliko promítl změny, které nastaly v terénu a následně v evidenci RÚIAN do územního plánu. Odpůrce neměl možnost uvážení, zda tak učiní nebo ne, neboť podmínky pro zařazení pozemků do zastavěného území stanoví stavební zákon. Neměl tedy možnost vážit různé zájmy, a z tohoto důvodu je podle krajského soudu námitka neproporcionality bezpředmětná. [10] K námitce ohledně pozemku parc. č. XC, který nebyl vyřazen ze zastavěného území, ač pro to splňuje podmínky, krajský soud uvedl, že souhlasí s vysvětlením odpůrce, že jde o pochybení, které bude napraveno při nejbližší změně územního plánu. Tím, že se při vyřazení pozemku ze zastavěného území postupuje podle § 58 odst. 3 stavebního zákona v návaznosti na splnění zákonných podmínek, což nepodléhá diskreci odpůrce, nepřichází v úvahu diskriminační přístup vůči navrhovatelce. V jejím případě byly zákonné podmínky pro vyřazení pozemků ze zastavěného území nade vší pochybnost splněny. Ohledně ostatních zmiňovaných pozemků se krajský soud ztotožnil s odpůrcem, že u nich podmínky pro vyřazení splněny nebyly. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření odpůrce Kasační stížnost [11] Navrhovatelka (dále „stěžovatelka“) v kasační stížnosti namítá, že krajský soud nesprávně posoudil, zda vyřazením jejích pozemků ze zastavěného území na základě nezákonné změny v evidenci RÚIAN došlo k porušení zásady proporcionality. Krajský soud rovněž nezdůvodnil neprovedení navrhovaných důkazů a porušil její právo na spravedlivý proces. Krajský soud pouze převzal argumentaci odpůrce z jeho vyjádření ze dne 11. 1. 2024. [12] Závěr krajského soudu, kterým potvrdil zákonnost Změny č. 7, je podle stěžovatelky opřen o nedostatek důvodů, je zjednodušující a je rovněž v rozporu se zásadou legality, zásadou proporcionality a „zásadou souladu s veřejným zájmem“. Změna č. 7 není racionální, je formalistická, odtržená od reálného života a ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nepřiměřeně zasahuje do vlastnického práva stěžovatelky. [13] Odpůrce při zpracování Změny č. 7 postupoval vůči stěžovatelce diskriminačně, veden dílčími zájmy a osobní motivací pracovníků stavebního úřadu, kteří se snaží zabránit zemědělskému využívání a výstavbě za každou cenu. Jejich postup představuje zneužití práva, jde na úkor stěžovatelky, a tudíž není legitimní. Veřejný zájem naopak reprezentuje zájem stěžovatelky na využití pozemku, který byl historicky využíván k hospodářské činnosti a byl zastavěn hospodářskou budovou, přičemž stěžovatelka usiluje o dosažení shody skutečného stavu se stavem právním. [14] Stěžovatelka dovozuje, že Změna č. 7 byla přijata pouze ve vztahu k předem vybraným pozemkům, včetně nesprávně označeného pozemku stěžovatelky parc. č. XA v kat. území S. (dříve parc. č. St. XD). Pozemky stěžovatelky byly dosavadním územním plánem vymezeny jako pozemky v zastavěném území. Stěžovatelka v této souvislosti odkazuje na příslušné části Územního plánu Nový Jičín ve znění do 6. 4. 2023. Zároveň namítá, že k tomuto tvrzení navrhovala dokazovat listinou „Legenda členění pozemků do 6. 4. 2023“ a „Mapa základního členění území do 6. 4. 2023“, avšak z napadeného rozsudku není zřejmé, jak se s tímto důkazním návrhem krajský soud vypořádal. [15] Stěžovatelka dále namítá, že jí bylo upřeno, aby přijetí Změny č. 7 ovlivnila. O této změně územního plánu se dozvěděla až po doručení rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 16. 11. 2023, čj. MSK 96255/2023, z elektronických dokumentů na webových stránkách města Nový Jičín. Namítá, že k projednání návrhu Změny č. 7 měla být přizvána individuálně, aby se k ní mohla před jejím schválením vyjádřit. K tomuto tvrzení navrhovala dokazovat obsahem webových stránek zastupitelstva města Nový Jičín, avšak ani s tímto důkazním návrhem se krajský soud nevypořádal. [16] Odpůrce postupoval v rozporu se zásadou subsidiarity a minimalizace zásahu do vlastnického práva. Změna č. 7 se dotkla jejích pozemků, které byly původně v zastavěném území a byly zastavěné zemědělskou stavbou v souladu se stávající územně plánovací dokumentací. Podle stěžovatelky šlo o pozemky v zastavěném území „fakticky zastavěné“ a proto je zakoupila. Důsledkem přijetí Změny č. 7 je tak zmaření investice stěžovatelky, neboť nově má být stavební činnost v dané lokalitě zcela vyloučena. [17] Stěžovatelka dále uvádí, že Změna č. 7 je svým charakterem závazná a nepatří do směrné části územního plánu. Nebyla splněna podmínka, aby úprava, mající materiální povahu opat