8 As 230/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 230/2023- 110 - text  8 As 230/2023-117 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: České přístavy, a. s., se sídlem Jankovcova 1627/16a, Praha 7, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Městská část Praha 7, se sídlem U Průhonu 1338/38, Praha 7, II) Povodí Vltavy, státní podnik, se sídlem Holečkova 3178/8, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2023, čj. MHMP 205768/2023, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení I) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2023, čj. 3 A 6/2023-78, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2023, čj. 3 A 6/2023-78, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Nejvyšší správní soud se v této věci věnuje otázce účastenství ve společném stavebním a územním řízení. Konkrétně jde o zjištění toho, kdo je vlastníkem nebo držitelem věcného práva k vlečce, která se nachází v revitalizovaném parku a která má být zakomponována do tohoto projektu. Kromě hodnocení přezkoumatelnosti napadeného rozsudku se Nejvyšší správní soud zabývá také právem osoby zúčastněné na řízení vyjádřit se k žalobě. I. Vymezení věci [2] Městská část Praha 7 [osoba zúčastněná na řízení I)] hodlala vybudovat Park U Vody v pražských Holešovicích. Záměr spočíval především ve zvelebení veřejného prostoru okolo Vltavy skrze vybudování parku pro volnočasové aktivity a odpočinek. Na tomto prostranství jsou umístěny také koleje vlečky, která vedla do přístavu v Holešovicích. Dnes již vlečka není používaná a není napojená na celostátní ani regionální železniční trať. [3] Městská část Praha 7 jako stavebník podala žádost o vydání společného stavebního a územního povolení záměru [podle § 94j a 94q zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)]. Úřad městské části Praha 7, stavební úřad schválil společné povolení rozhodnutím ze dne 23. 9. 2022, čj. MČ P7 334873/2022/SUÚVav (prvostupňové rozhodnutí). Účastníky řízení před stavebním úřadem byly Městská část Praha 7; Povodí Vltavy, státní podnik [nyní osoba zúčastněná na řízení II)]; OMV Česká republika, s.r.o.; a Česká telekomunikační infrastruktura, a.s. [4] Žalobkyně, společnost České přístavy, podala proti tomuto rozhodnutí dne 28. 11. 2022 odvolání. Žalovaný jej v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl jako opožděné (§ 92 odst. 1 správního řádu). Vyhodnotil, že žalobkyně je opomenutou účastnicí společného řízení pouze podle § 94k písm. e) stavebního zákona, jelikož vlastní sousední stavbu (vlečku), která bude přímo dotčena chodníky, se kterými se má stýkat. Odvolání tedy bylo přípustné, nicméně bylo opožděné, protože žalobkyně se o prvostupňovém rozhodnutí dozvěděla více než 30 dní před jeho podáním. Žalobkyně vlastnictví vlečky nijak nedoložila. Že je žalobkyně vlastníkem vlečky žalovaný dovodil z toho, že ji jako vlastníka označuje drážní úřad v rozhodnutí ze dne 30. 9. 2015, čj. DUCR57085/15/Wo, kterým zrušil vlečku jako vlečku ve smyslu zákona č. č. 266/1994 Sb., o drahách. Vlečka je dle žalovaného nemovitá věc, která ale není vedena v katastru nemovitostí, tam tedy vlastnictví k ní ověřit nemohl. Žalovaný přiznává, že v rozhodnutí drážního úřadu není nijak vysvětleno, jak vlastnictví k vlečce ověřil, nicméně „nepochybně muselo být jasné, kdo byl v době vydání rozhodnutí vlastníkem“ (str. 4 napadeného rozhodnutí). [5] Nejvyšší správní soud na tomto místě chronologicky doplňuje další okolnosti, které nastaly, byť Městský soud v Praze o nich před vydání rozsudku označeného v záhlaví nebyl informován. Zároveň se správní částí soudního řízení totiž probíhala také soukromoprávní větev sporu. Před civilními soudy se žalobkyně domáhala zdržení se rušení držby ze strany osoby zúčastněné na řízení I) tím, že pokračovala v uvedené stavbě. Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 22. 8. 2023, sp. zn. 10 C 162/2023 žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že z předložených důkazů (privatizačního projektu a inventární karty) nevyplývá, že by žalobkyně byla vlastníkem vlečky. Vzhledem k rozhodnutí drážního úřadu citovanému výše měl obvodní soud za to, že žalobkyně vykonává pouze její držbu. Současně nepovažoval vlečku za nemovitou věc, která by byla se zemí spojená pevným základem a kterou by nebylo možné přenést z místa na místo bez porušení její podstaty. Žalobkyně se proti usnesení odvolala, Městský soud v Praze její odvolání zamítl usnesením ze dne 22. 11. 2023, čj. 55 Co 327/2023-182. Žalobkyně neuspěla ani s ústavní stížností, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 7. 5. 2024, sp. zn. III. ÚS 694/24 odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Ústavní soud k odůvodnění obecných soudů dodal, že vlečka již není napojena na železniční síť a není tak svou povahou, a určením, tedy funkčními atributy nemovitou věcí – liniovou stavbou; že konkrétní okolnosti případu o nemovité povaze věci – vlečky nesvědčí; a že eventuální přeložení vlečky neznamená porušení její samotné podstaty. Technickou přemístitelnost vlečky nevyvrací ani znalecký posudek, který žalobkyně Ústavnímu soudu předložila (bod 11 citovaného usnesení). II. Rozhodnutí městského soudu [6] Ve správní části sporu městský soud žalobu podanou žalobkyní proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. Nejprve shledal, že žalobkyně je vlastníkem vlečky. Ona sama její vlastnictví nijak nedokládala. Svůj závěr učinil na základě rozhodnutí drážního úřadu, které zrušilo železniční dráhu – vlečku na žádost vlastníka. Za tohoto vlastníka drážní úřad označoval právě žalobkyni; rovněž drážní úřad zmiňoval povolení k provozování dráhy. Vlastnické právo žalobkyně tedy nepřímo vyplývalo ze spisu a žalovaný jej nijak nerozporoval. Současně městský soud nepovažoval vlečku za vlečku ve smyslu zákona o drahách, právě protože k ní bylo zrušeno povolení k provozování a jelikož v jednom úseku byla stavba dráhy bez náhrady odstraněna. Přes to na vlečku nahlížel jako na samostatnou stavbu ve smyslu stavebního zákona, která leží na pozemku, na němž se má uskutečnit stavební záměr. Bylo proto klíčové, zda se stavební záměr uskuteční i na vlečce nebo se jí jen dotýká, a tudíž by žalobkyně měla být účastnicí společného řízení i podle § 94k písm. c) (případně i dalších ustanovení) stavebního zákona. Potom by totiž byla neopomenutelným účastníkem, který má na podání odvolání 90 dnů a nebylo by opožděné. [7] Městský soud v tomto ohledu hojně odkazoval na rozsudek NSS ze dne 13. 1. 2023, čj. 10 As 299/2022-45. Z něj vyplývá, že okruh účastníků společného řízení by měl reflektovat okruhy účastníků územního a stavebního řízení – nelze je tedy pro společné řízení vykládat úžeji a vylučovat je tak. Proto i těmto účastníkům musí stavební úřad doručovat jednotlivě, a ne pouze veřejnou vyhláškou. Nejvyšší správní soud uvedl, že se nemusí jednat pouze o záměry prováděné přímo na stavbě vlastníka v doslovném znění § 94k písm. c) stavebního zákona, aby byl účastníkem společného řízení, ale postačí, pokud je někdo vlastníkem stavby umístěné pouze na pozemku, na kterém má být záměr postaven. Městský soud v tomto směru uzavřel, že otázka vlastnického práva žalobkyně, a tím pádem i její účastenství ve společném povolovacím řízení, je v nynější věci jednoznačnější než v odkazovaném rozsudku. Z výkresů založených ve správním spisu je zřetelné, že přes vlečku povedou na několika místech chodníky. Přes kolejnice a pražce mají být umístěny ocelové pásoviny a dřevěné hranoly, které budou uchyceny do země ocelovými tyčemi. V rámci revitalizace má dojít i ke zvelebení vlečky. Jelikož je podle městského soudu žalobkyně jejím výlučným vlastníkem, je stavebním záměrem jednoznačně zasahováno do jejího vlastnického práva. Byla tedy účastnicí podle § 94k písm. c) stavebního zákona, jelikož stavba probíhá přímo na vlečce. Soud považoval žalobkyni za účastnici společného řízení také na základě § 94k písm. d) stavebního zákona, jelikož jí jako vlastníkovi nemovité věci (vlečky) umístěné na pozemku, na kterém se bude stavět, svědčí předkupní právo. Předkupní právo je věcným právem, tudíž spadá i do kategorie účastníků podle tohoto ustanovení. Odvolání žalobkyně proto nebylo opožděné, jelikož tito hlavní účastníci řízení mají na jeho podání 90 dnů od chvíle, kdy se o vydání společného rozhodnutí dozví. III. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [8] Městská část Praha 7 (stěžovatelka) podala proti v záhlaví označenému rozsudku kasační stížnost. V ní vymezuje pět okruhů kasačních námitek, které Nejvyšší správní soud řadí tak, jak se s nimi bude postupně vypořádávat. Konkrétně stěžovatelka zaprvé namítá opomenutí soudu vyčkat jejího vyjádření jakožto osoby zúčastněné na řízení; zadruhé nesprávné vyhodnocení zásahu do vlečky skrze stavební záměr (a tudíž účastenství žalobkyně ve společném řízením); zatřetí nedostatečné posouzení vlastnic