8 As 236/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 236/2023- 84 - text  8 As 236/2023-93 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: Mgr. L. S., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, proti rozhodnutí představenstva žalované ze dne 21. 6. 2022, čj. P 34/2021-027, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, čj. 9 A 66/2022-205, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, čj. 9 A 66/2022205, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podstata sporu v dané věci se týká zákonnosti rozhodnutí o vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů. Nejvyšší správní soud se však zde zabývá především přezkoumatelností rozsudku Městského soudu v Praze, který projednával žalobu proti tomuto rozhodnutí. Pro úplnost lze dodat, že žalobce se již též domáhal opětovného zápisu do seznamu advokátů a umožnění složení advokátního slibu, což mu žalovaná neumožnila. V této linii sporu, která se týká ochrany žalobce před tvrzeným nezákonným zásahem žalované, již Nejvyšší správní soud rozhodoval (rozsudek z 21. 2. 2025, čj. 8 As 264/2023-88, S. I). [2] Žalovaná vyškrtla v záhlaví označeným rozhodnutím žalobce ze seznamu advokátů z důvodů uvedených v § 8 odst. 1 písm. a) a písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Žalobce byl jednak podle žalované odsouzen v Rakousku a jeho trestná činnost (prodej omamných látek většímu počtu osob) ohrožuje důvěru v řádný výkon advokacie. Jednak při zápisu do seznamu advokátů nesplňoval podmínku bezúhonnosti dle § 5 odst. 1 písm. d) téhož zákona. [3] Žalobce napadl rozhodnutí žalované u městského soudu, který žalobu výše uvedeným rozsudkem zamítl. Městský soud v rozsáhlé žalobě, kterou žalobce průběžně doplňoval (doplnění a vyjádření ze dne 10. 8. 2022, 2. 9. 2022, 29. 9. 2022, 8. 11. 2022, 29. 1. 2023 a 17. 8. 2023) identifikoval celkem deset okruhů žalobních námitek. [4] Předně se (k prvnímu a druhému okruhu) neztotožnil s namítanou nicotností napadeného rozhodnutí. Představenstvo žalované bylo věcně příslušné k jeho vydání a splňuje i formální předpoklady. Důvodnou neshledal ani námitku chybějícího podpisu rozhodnutí a oznámení o zahájení řízení. Žalovaná vedla elektronický spis obsahující originály dokumentů a bylo tak dostatečné, aby byly podepsány (jen) elektronickým podpisem. Soud přisvědčil žalobci v dílčí námitce ohledně nedostatků výňatku ze zápisu jednání žalované, ty však byly zhojeny předloženým úplným zápisem. Předložené dokumenty dostatečně osvědčují, že vydání napadeného rozhodnutí předcházelo ústní jednání, na němž bylo provedeno dokazování, o neprovedených důkazech bylo řádně rozhodnuto, o výroku hlasováno a byl vyhlášen. Soud nepřisvědčil ani dalším procesním žalobním námitkám, které se týkaly především nedostatků zápisu, zastoupení předsedy žalované i toho, že některé úkony neměly být činěny oprávněnými úředními osobami. Nesouhlasil se žalobcem ani v tom, že by se na provádění úkonů správního řízení podílely osoby neoprávněné. [5] V případě třetího okruhu námitek městský soud neshledal vady ve vedení správního spisu, které by způsobovaly nezákonnost rozhodnutí. Žalobce se navíc s dokumenty, na které poukazoval, mohl seznámit a měl prostor se k nim vyjádřit. Dokumenty, které byly zažurnalizovány do spisu až po vydání rozhodnutí představují podklady známé žalované z její úřední činnosti. Jdeli o včasnost omluvy (čtvrtá námitka), zde se soud plně ztotožnil se žalovanou, podle níž omluva má být činěna bezodkladně. Žalobce bezdůvodně oddaloval okamžik omluvy, v čemž lze i s ohledem na judikaturu spatřovat znaky obstrukčního jednání. Žalobce se navíc z jednání omlouval opakovaně a žádal jeho odročení. Soud neshledal důvodnou ani námitku (pátou) týkající se změny předmětu řízení. Ten se nijak neměnil, navíc v celém jeho průběhu bylo zkoumáno jediné (totožné) odsouzení žalobce. [6] Šestý okruh námitek se týkal toho, zda bylo Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje oprávněno postupem dle § 10 odst. 1 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků (dále jen „zákon o rejstříku trestů“) získat opis z evidence rejstříku trestů žalobce, ačkoli nebyl sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení. K tomu soud poukázal na institut šetření dle § 158 odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 69 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. I před sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení provádí policista šetření v souladu s § 158 odst. 1 trestního řádu. Pokud se tedy dle § 10 odst. 1 zákona o rejstříku trestů pro potřeby trestního řízení vydává opis orgánům činným v trestním řízení, byla tato podmínka naplněna, a opis byl vydán a vyžádán pro potřeby trestního řízení. Policejní orgán navíc takto postupoval v důsledku podaného trestního oznámení pro podezření z trestného činu podvodu. Toho se měl žalobce dopustit tím, že měl uvést v omyl orgány žalované, kterým zatajil odsouzení za trestnou činnost v Rakousku. Vyžádání opisu z rejstříku trestů proto bylo pro policejní orgán naprosto logickým krokem. Nelze přijmout závěr, že policejnímu orgánu muselo být ihned zjevné, že o trestný čin nejde. Závěru o zákonnosti postupu dle § 10 odst. 1 zákona o rejstříku trestů nebrání ani skutečnost, že policejní orgán po šetření uzavřel, že nebyly zjištěny skutečnosti, jež by svědčily spáchání trestného činu. Opis z evidence rejstříku trestů se dostal do dispoziční sféry žalované zákonným způsobem a byly splněny podmínky pro jeho užití v řízení žalovanou. Jde-li o podnět krajského ředitelství policie z 9. 6. 2021 k zahájení kárného řízení, ten je třeba chápat jakožto procesní postup per analogiam k § 159a odst. 1 písm. b) trestního řádu. [7] Žalovaná v dané věci shromáždila dostatečné podklady, které správně vyhodnotila. Především vycházela z přímého důkazu (zvláštní část opisu z evidence rejstříku trestů z 9. 6. 2021) ve spojení s nepřímými důkazy (usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 1 Nt 415/2015 a sp. zn. 1 Nt 415/2015). Ty dostatečně podpořily skutková zjištění ze zmíněného opisu. Žalovaná tedy vycházela z uceleného řetězce důkazů svědčících o odsouzení žalobce. Ten naproti tomu nepředložil takový důkaz, jež by mohl závěry žalované vyvrátit (uvedené městský soud vztáhl na žalobcem předkládané výpisy z evidence rejstříku trestů a listinu Nahlédnutí do opisu z evidence rejstříku fyzických osob). K otázce, proč není odsouzení po jeho zahlazení evidováno ve zvláštní části opisu z evidence rejstříku trestů, soud uzavřel, že důvodem toho je systém notifikací ECRIS. Vyjádření Rejstříku trestů pak byla žalovaná oprávněna získat na základě naplňování zásady obsažené v § 8 odst. 2 správního řádu. [8] K sedmé a osmé žalobní námitce, které se týkaly jednak toho, že údajný rozsudek byl zahlazen, resp. nutnosti posuzovat konkrétní okolnosti případu, městský soud předně k výkladu podmínky bezúhonnosti odkázal na judikaturu shrnutou v rozsudku NSS ze dne 17. 12. 2018, čj. 7 As 269/2018-39. Názor žalobce, podle něhož by nebylo možné advokáta vyškrtnout ze seznamu advokátů postupem dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii za situace, kdy již začal splňovat veškeré podmínky dle tohoto zákona, by ve svém důsledku vedl k ochraně porušení práva. Žalovaná shromáždila ucelený řetězec důkazů, z nějž bylo patrné, že žalobce byl zapsán do seznamu advokátů, ačkoli nesplňoval podmínku bezúhonnosti. Dosáhl zápisu porušením práva (nezákonně zatajil odsouzení v Rakousku), a zároveň obcházením zákona. Žalovaná tak v souladu se zákonem uzavřela, že jsou zde důvody pro vyškrtnutí žalobce dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii. Městský soud dodal, že byť je mu znám rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3603/2018, je nutné podmínku doby pěti let od znovuobnovení bezúhonnosti nepočítat pouze od právní moci odsuzujícího rozsudku v trestní věci, nýbrž je nezbytné vážit konkrétní okolnosti případu tak, aby nedocházelo k obcházení daného pravidla, jehož smyslem je právě to, aby po dobu 5 let nemohl pravomocně odsouzený advokát dané povolání vykonávat. [9] Jde-li o plnění požadavků na použití § 8 odst. 1 písm. c) zákona o advokacii vyplývajících z judikatury (posouzení individuální závažnosti konkrétního trestného činu z hlediska možnosti ohrožení důvěry v řádný výkon advokacie), není k provedení tohoto posouzení nutně nezbytné disponovat odsuzujícím rozsudkem. Žalovaná nemá k dispozici procesní nástroj, jímž by mohla účinně žádat poskytnutí rozsudku. V takovém případě by žalobce profitoval z faktu, že své odsouzení zatajil. Ucelený řetězec důkazů skýtal dostatečný rámec o charakteru a závažnosti trestného činu, za nějž byl žalobce odsouzen. K tomu městský soud odkázal na obsah zmíněného usnesení sp. zn. 1 Nt 415/2015. Žalovaná v napadeném rozhodnutí podrobně vysvětlila, že obchodování s drogami je obecně nepřijatelným závažným protiprávním jedn