8 As 68/2025 — Nejvyšší správní soud

8 As 68/2025- 41 - text  8 As 68/2025-45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Lenky Bursíkové (soudkyně zpravodajka) a Pavla Molka v právní věci žalobkyně: EKO – DUAL a.s., se sídlem Nádražní 344/23, Praha 5, zast. Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 5. 11. 2024, č. j. MZP/2024/290/1607, o kasační stížnosti EKO-KOM, a.s., se sídlem Na Pankráci 1685/17, Praha 4, zast. Mgr. et Mgr. Janem Kořánem, advokátem se sídlem Opletalova 55, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2025, č. j. 6 A 2/2025-87, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Stěžovatelka je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 6 134,70 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Františka Korbela, Ph.D., advokáta. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Stěžovatelce se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5000 Kč, který jí bude vyplacen k rukám jejího zástupce Mgr. et Mgr. Jana Kořána, advokáta, z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] NSS se v tomto rozsudku zabývá tím, zda mělo být společnosti EKO-KOM, a.s. přiznáno postavení osoby zúčastněné na řízení o žalobě, kterou žalobkyně brojí proti rozhodnutí o zastavení řízení o své žádosti o udělení autorizace podle zákona o obalech z důvodu, že v určené lhůtě neodstranila podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. I. Vymezení věci [2] Žalobkyně požádala žalovaného dne 6. 3. 2018 o autorizaci k zajišťování sdruženého plnění povinnosti zpětného odběru a využití odpadů z obalů podle § 17 zákona č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech). [3] Výzvou ze dne 19. 7. 2023 žalovaný žalobkyni vyzval k odstranění nedostatků žádosti ve lhůtě 60 dnů a současně přerušil řízení o žádosti. Tuto lhůtu k žádostem žalobkyně opakovaně prodlužoval, a to do 19. 3. 2024. Dne 18. 3. 2024 žalobkyně požádala o přerušení řízení na dobu tří měsíců. Tuto žádost žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 3. 2024, čj. MZP/2024/740/2126, zamítl a řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, zastavil, neboť žalobkyně neodstranila podstatné vady žádosti o autorizaci, které bránily pokračování v řízení. [4] Ministr životního prostředí v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl rozklad žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [5] Žalobkyně podala proti rozhodnutí ministra životního prostředí správní žalobu k Městskému soudu v Praze. Ten dne 23. 1. 2025 obdržel podání společnosti EKO-KOM, a.s. (dále „stěžovatelka“), ve kterém oznámila, že bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Přímé dotčení na svých právech dovozovala z postavení účastníka řízení o žádosti žalobkyně o autorizaci. [6] Městský soud shora uvedeným usnesením rozhodl, že stěžovatelka není osobou zúčastněnou na řízení. Konstatoval, že z žalobou napadeného rozhodnutí stěžovatelce neplynou žádná práva a povinnosti, neboť jím žalovaný nevyhověl žádosti o přerušení řízení a řízení zastavil. Řízení bylo zastaveno z formálních důvodů. Stěžovatelka tedy výsledkem správního řízení ani budoucím výsledkem soudního řízení nemůže být dotčena na svých veřejných subjektivních právech, která nadto ani nekonkretizovala. Na tom nic nemění skutečnost, že byla účastníkem správního řízení. Přímé dotčení na právech by přicházelo v úvahu až v případě soudního přezkumu rozhodnutí správních orgánů ve věci samé (tj. o věcném posouzení žádosti o autorizaci). II. Kasační stížnost a vyjádření účastníků řízení [7] Stěžovatelka uvádí, že je jedinou stávající autorizovanou obalovou společností (AOS) v České republice a byla účastnicí řízení o žádosti žalobkyně o autorizaci. Případným rozhodnutím městského soudu by mohla být dotčena na svých veřejných subjektivních právech. Napadené usnesení směřuje proti principům, které ve věcech řízení o udělení autorizace vymezila judikatura. [8] Přímé dotčení na právech stěžovatelky plyne zejména z § 17 odst. 5 zákona o obalech, podle kterého ministerstvo žádost o autorizaci zamítne, jestliže projekt zajišťování sdruženého plnění neposkytuje dostatečné záruky, že neohrozí zajišťování plnění povinností zpětného odběru a využití realizované jinými osobami podle § 13 odst. 1. Zákon tedy akcentuje ochranu splnitelnosti povinností, které jsou uloženy rozhodnutím o autorizaci již existujícím AOS. Udělením autorizace novému žadateli, resp. i v důsledku rozhodnutí soudu o skutečnosti, zda má být v řízení o autorizaci znovu pokračováno, může být významně ohroženo splnění povinností uložených žalobkyni rozhodnutím o autorizaci. Pokud bude nová autorizace udělena, musí být v řadě otázek změněno i stěžovatelčino rozhodnutí o autorizaci, aby došlo ke sladění a koordinaci všech AOS. Nejde o hrozbu jen ve vztahu ke stěžovatelce, ale o hrozbu možného kolapsu stávajícího funkčního systému zajišťování plnění zpětného odběru a využití odpadu z obalů. Hrozí, že žalobkyně bude přímo parazitovat na činnostech financovaných stěžovatelkou. [9] V případě zrušení žalobou napadeného rozhodnutí mohou být ohrožena stěžovatelčina práva, neboť dosavadní znění žádosti žalobkyně není v souladu se zákonem o obalech. V podrobnostech stěžovatelka odkazuje na argumentaci, kterou uplatnila ve správním řízení. Poukazuje zejména na skutečnost, že žalobkyně požadovala udělení autorizace i pro zajištění sdruženého plnění pro prodejní obaly určené spotřebiteli. Potom by bylo nevyhnutelné, že by se odpad z obalů, pro které by sdružené plnění zajišťovala žalobkyně, mísil s odpadem z obalů, pro které sdružené plnění zajišťuje stěžovatelka, ať už by žalobkyně sdružené plnění poskytovala prostřednictvím stávající sítě míst zpětného odběru, nebo prostřednictvím hypotetické paralelní sítě míst zpětného odběru. V případě působení více AOS nepochybně vyvstane i potřeba vyřešit a odstranit riziko duplicity evidencí. I proto se rozhodnutí o autorizaci žalobkyně nutně musí promítnout i do stěžovatelčina rozhodnutí o autorizaci. Změny v obsahu rozhodnutí se pak budou muset promítnout i do změny stěžovatelčiných smluvních vztahů s dodavateli či odběrateli (jedná se o desetitisíce osob). Je proto nezbytné, aby se stěžovatelka mohla vyjadřovat a uplatňovat další práva v průběhu řízení o autorizaci, ale také v navazujících řízeních, a to nejen v těch, která navazují na zamítnutí žádosti o autorizaci, ale i v těch, která přezkoumávají splnění podmínek pro zastavení řízení. [10] Stěžovatelka dále poukazuje na judikaturu, podle které svědčí existující AOS postavení osoby zúčastněné na řízení o žalobě, kterou se žadatel o udělení autorizace domáhá zrušení rozhodnutí, kterým byla taková žádost zamítnuta (rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2019, č. j. 3 A 101/2015-186, ze dne 1. 11. 2023, č. j. 8 A 137/2021-139, a ze dne 5. 1. 2023, č. j. 15 A 69/2020-150, včetně navazujícího rozsudku NSS ze dne 24. 7. 2023, č. j. 4 As 57/2023-62). S ohledem na zásadu právní jistoty by měl soud i v tomto případě postupovat stejně. [11] Stěžovatelka odkazuje na novelu zákona o obalech provedenou s účinností od 1. 1. 2021 zákonem č. 545/2020 Sb., v jejímž důsledku § 27 odst. 1 zákona o obalech výslovně stanoví, že stávající AOS jsou účastníky řízení o žádosti o udělení autorizace. Novela tedy aprobovala dosavadní postup správních orgánů a nepřímo i správních soudů založený na možném dotčení práv a povinností stávajících AOS. Z postavení stěžovatelky jako účastnice správního řízení vyplývá, že jí svědčí postavení osoby zúčastněné na řízení. To platí i v případě, že bylo správní řízení zastaveno, pokud jsou důvody zastavení řízení obdobné jako důvody zamítnutí žádosti. Do žalobou napadeného rozhodnutí se bezprostředně promítá hmotněprávní úprava, nejedná se o procesní otázky. Stěžovatelce není znám obsah žaloby, neboť jí nebylo umožněno nahlédnout do spisu. Předpokládá ale, že obsahuje především hmotněprávní otázky. Městský soud bude posuzovat, zda byly dány důvody pro zastavení řízení. V rámci tohoto posuzování se musí věnovat i meritorním otázkám předcházejícího řízení, zejména otázce výzvy žalovaného k doplnění žádosti v souvislosti s novelou. Právě posouzení těchto otázek je způsobilé přímo zasáhnout do stěžovatelčiných práv. Zaujme-li městský soud určitý právní názor a žalobě vyhoví, bude žalovaný tímto názorem vázán, aniž by stěžovatelka měla možnost se k němu jakkoli vyjádřit. [12] Žalovaný se shoduje s kasační argumentací. Zachování existujícího funkčního systému zpětného odběru a využití odpadů z obalů je veřejným zájmem. Je chráněna splnitelnost povinností uložených stávajícím AOS rozhodnutím o autorizaci. Pokud bude autorizace udělena novému žadateli, pravděpodobně bude muset být změněno rozh