8 Azs 248/2024 — Nejvyšší správní soud

8 Azs 248/2024- 41 - text  8 Azs 248/2024-45 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: T. Q. N., zast. Mgr. Ondřejem Fialou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 808/66, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) V. N., II) L. N. a III) K. S., všechny bytem Ke Skále 2360/13, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2023, čj. OAM-2022-37/PP-2023, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2024, čj. 16 A 37/2023-77, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Nejvyšší správní soud se v tomto usnesení zabýval tím, zda je kasační stížnost žalobce přijatelná, tedy zda svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). I. Vymezení věci [2] Žalobce požádal 8. 2. 2023 o vydání povolení k přechodnému pobytu jako rodinný příslušník občana Evropské unie podle § 87b zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím žádost zamítl podle § 87e odst. 1 písm. f) tohoto zákona. Dospěl k závěru, že existuje důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žalobce byl v minulosti shledán vinným ze spáchání trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 176 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, za což byl v roce 2005 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců s podmíněným odložením na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Dále byl v roce 2018 odsouzen mimo jiné k trestu odnětí svobody v trvání 9 let za spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku (podle odůvodnění trestního rozsudku měl žalobce vyrobit statisíce dávek pervitinu) a přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením dle § 268 odst. 1 trestního zákoníku. Tuto trestnou činnost páchal společně se svou družkou, matkou osob zúčastněných na řízení. [3] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 14. 2. 2024, čj. 16 A 37/2023-36. Proti němu následně žalobce brojil kasační stížností, k níž Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil z důvodu opomenutí rodinných příslušníků jako osob zúčastněných na řízení podle § 34 odst. 2 s. ř. s. (rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2024, čj. 8 Azs 83/2024-39). [4] Městský soud proto ve věci rozhodoval znovu a v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu opět zamítl. Před vydáním rozsudku v souladu se závazným právním názorem NSS vyrozuměl okruh osob zúčastněných na řízení o probíhajícím řízení. Ty k jeho výzvě oznámily, že práva osob zúčastněných na řízení hodlají uplatňovat a zaslaly svá vyjádření. Městský soud s nimi proto jednal jako s osobami zúčastněnými na řízení podle § 34 odst. 2 s. ř. s. Dále konstatoval, že pro kladné vyřízení žádosti bylo podstatné nejen splnění podmínek pro vydání požadovaného typu pobytového oprávnění, tedy být rodinným příslušníkem občana EU, ale to, že zde nejsou zákonem specifikované okolností vylučující udělení pobytového oprávnění. Žalovaný závěr o použitelnosti § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců neopřel výlučně o předchozí odsouzení pro trestný čin, ale v souladu s čl. 27 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnice 2004/38/ES), přihlédl k dalším okolnostem rozhodným pro posouzení, zda chování žalobce představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. [5] Městský soud shodně se žalovaným konstatoval, že v případě žalobce nelze vyloučit, že bude trestnou činnost opakovat. Páchal ji se svou družkou, se kterou i nadále žije. Fakt, že byl žalobce podmíněně propuštěn, bez dalšího neznamená, že již nepředstavuje aktuální ohrožení veřejného pořádku. Uložený trest odnětí svobody jednoznačně deklaroval společenskou nebezpečnost žalobce, přičemž byl již dříve trestán za jiný trestný čin. Podmíněné propuštění z výkonu trestu značilo pouze to, že odsouzený je dostatečně sociálně inteligentní na to, aby pochopil, že řádné plnění pravidel vězeňského zařízení je předpokladem pro zkrácení doby jeho omezení osobní svobody. Nic nemění na skutečnosti, že žalobce vyrobil a prodal desítky kilogramů pervitinu. Doba od podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody není dostatečně dlouhá na to, aby vyloučila důvodnou obavu, že žalobce bude v trestné činnosti pokračovat. Argumentaci, že je pro naplnění účelu podmíněného propuštění vhodný jeho pobyt na území ČR, označil městský soud za účelovou, neboť prioritním zájmem České republiky je ukončit pobyt žalobce, nikoliv dohlédnout na jeho nápravu. [6] Co se týče soukromého a rodinného života žalobce, městský soud nezpochybnil, že na něj bude mít napadené rozhodnutí nežádoucí dopad. Neshledal však nepřiměřenost tohoto zásahu vzhledem k rozsahu spáchané trestné činnosti a aktivní úloze v páchání trestné činnosti ve spolupachatelství s družkou. Všechny děti žalobce jsou již zletilé a z rodinných vztahů neplyne, že by na něm zásadně závisely. Z tvrzení osob zúčastněných na řízení vyplývá silný vztah k žalobci. Ten však soud obecně presumuje u všech rodin. Pokud žalobce namítal zásah do svého práva na rodinný život, pomíjí rodiče, které zasáhla jeho trestná činnost spočívající ve výrobě drog. Zásah do rodinného života žalobce je dán jeho vlastním jednáním. Městský soud konstatoval, že obecně výrobu a distribuci drog považuje za zásadní okolnost, která vylučuje jakýkoliv další pobyt cizince na území ČR, natož v tak velkém množství jako u žalobce. [7] Podle městského soudu je nutné požadavek čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES na posouzení chování cizince vykládat ve světle dalších důvodů pro odepření povolení k přechodnému pobytu podle § 87e odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Proporcionalitu vyložil ve smyslu posouzení závažnosti trestného činu, úlohy cizince v trestné činnosti, jeho motivů, a také časové přiměřenosti. V případě takto rozsáhlé výroby tvrdých drog by k popření závěru o bezpečnostním riziku cizince podle městského soudu mohly vést pouze mimořádné okolnosti, které v případě žalobce neshledal. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Proti napadenému rozsudku podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. K její přijatelnosti uvedl, že městský soud měl pochybit při výkladu pojmu nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku, jelikož omezení práva volného pohybu představuje výjimku, kterou je třeba podle judikatury Soudního dvora Evropské unie vykládat restriktivně. [9] Podle stěžovatele se městský soud nedostatečně vypořádal s jednotlivými žalobními námitkami. Kasační stížnost proto vychází zejména z žalobních námitek, se kterými se soud dle stěžovatele vypořádal nesprávně či nedostatečně. [10] Městský soud nesprávně posoudil stěžejní žalobní námitku, že v případě žalobce nebyl dán důvod pro zamítnutí žádost podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel v žalobě namítal, že narušením veřejného pořádku může být jen takové jednání, které bude představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Samotné předchozí odsouzení stěžovatele k takovému závěru nepostačuje. Stěžovatel aktuálně žádné nebezpečí pro veřejný pořádek nepředstavuje. Byl odsouzen již v roce 2018 a díky vzornému chování podmíněně propuštěn v roce 2021. Stanovená délka zkušební doby není dle judikatury rozhodující. Městský soud se však ve vztahu k této námitce pouze ztotožnil se závěry žalovaného, aniž by se zabýval konkrétní žalobní argumentací. Nad rámec toho přidal nepřezkoumatelné závěry, že historie otcovství dětí žalobce má být okolností, která prokazuje, jaký despekt má žalobce k pravidlům hostitelské země. V obou rozhodnutích však chybí jakékoliv úvahy zejména o aktuální hrozbě narušení veřejného pořádku. Soud se stejně jako žalovaný zaměřil jen na typovou závažnost trestné činnosti a zcela chybí jakékoliv úvahy směrem do budoucnosti. [11] Závěry městského soudu o účelovosti argumentace stěžovatele a o zájmu ČR ukončit jakýkoliv jeho pobyt na území označil za nepřezkoumatelné. V případě stěžovatele přichází v úvahu jak zájem na zachování jednotné rodiny v souladu s mezinárodními závazky, tak zájem trestní justice na zajištění řádné kontroly nápravy podmíněně propuštěného odsouzeného. [12] Stěžovatel dále namítá, že městský soud nedostatečně a