9 Ads 92/2025 – Nejvyšší správní soud

9 Ads 92/2025- 60 - text  9 Ads 92/2025 - 63 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobkyně: Ing. Jana Chaloupková, Ph.D., zast. JUDr. Martinem Machačem, advokátem se sídlem náměstí Svobody 702/9, Brno, proti žalovanému: nejvyšší státní tajemník, se sídlem Jindřišská 967/34, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2023, č. j. MV6655211/SR2023, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2025, č. j. 18 Ad 10/2023195, takto: Věc se postupuje rozšířenému senátu. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně vstoupila do pracovního poměru na dobu neurčitou na Ministerstvu zahraničních věcí (dále „MZV“) v roce 1993. Slib státního zaměstnance složila v červenci 2015. V roce 2018 byla vyslána k výkonu služby v zahraničí jako zástupkyně velvyslance v marockém Rabatu. V době působení na velvyslanectví poukázala na nesrovnalosti při udělování víz. [2] K 15. 12. 2019 byla ze služebního místa v Maroku převedena zpět do tuzemska a rozhodnutím státního tajemníka v MZV byla zařazena na překlenovací služební místo. Následně byla žalobkyně zařazena mimo výkon služby z organizačních důvodů. V návaznosti na zařazení mimo výkon služby rozhodl služební orgán o skončení jejího služebního poměru. K odvolání žalobkyně žalovaný rozhodnutí služebního orgánu zrušil, mj. proto, že ještě neuplynula doba šesti měsíců od jejího zařazení mimo výkon služby. Následně služební orgán žalobkyni opět zařadil mimo výkon služby, nicméně i toto rozhodnutí žalovaný zrušil. Služební orgán opět zařadil žalobkyni mimo výkon služby rozhodnutím z 27. 4. 2022. Odvolání žalobkyně žalovaný zamítl, toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze z 14. 2. 2024. Poté rozhodl správní orgán rozhodnutím z 7. 6. 2024 a odvolaní opět zamítl. I toto rozhodnutí městský soud zrušil, a to rozsudkem z 26. 2. 2025, č. j. 17 Ad 14/2024152. Následně žalovaný řízení o zařazení žalobkyně mimo výkon služby přerušil. [3] V projednávané věci služební orgán rozhodl v prvním stupni 24. 1. 2023 o skončení služebního poměru žalobkyně. Vyšel z toho, že žalobkyně byla (pravomocně) zařazena mimo výkon služby a že marně uplynula doba, po kterou byla zařazena mimo výkon služby. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Proti němu se žalobkyně bránila správní žalobou. [4] Městský soud v Praze řízení o žalobě ve věci skončení služebního poměru nejprve přerušil a vyčkával, jak dopadne řízení o žalobě proti rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby. Dle jeho názoru se jedná o rozhodnutí podmiňující skončení služebního poměru. Po rozsudku městského soudu o zařazení mimo výkon služby (z 26. 2. 2025) se městský soud projednávající podmíněné rozhodnutí ve věci skončení služebního poměru dotázal správního orgánu na stav řízení o zařazení mimo výkon služby. Žalovaný odpověděl, že řízení přerušil do rozhodnutí o žalobě ve věci skončení služebního poměru. Městský soud v řízení pokračoval, ve věci bez nařízení jednání rozhodl a napadené rozhodnutí i rozhodnutí služebního orgánu zrušil. Uvedl, že rozhodnutí o skončení služebního poměru je úzce závislé na předchozím rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby. Jedná se o podmíněné a podmiňující rozhodnutí. Pokud je rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby následně zrušeno, musí to být zohledněno při přezkumu skončení služebního poměru. V dané věci byla rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby opakovaně soudem rušena. Názor soudu nezměnila ani argumentace žalovaného předběžnou vykonatelností zařazení mimo výkon služby. Soud rovněž dodal, že jej k okamžitému rozhodnutí věci nakonec dovedl i další postup žalovaného, který odvolací řízení ve věci zařazení mimo výkon služby přerušil do skončení probíhajícího soudního řízení ve věci skončení služebního poměru. Z pohledu efektivní ochrany práv žalobkyně bylo neudržitelné nadále čekat. Přinejmenším po určitou dobu by to vedlo k absurdní situaci až „kafkovských“ rozměrů, kdy by městský soud vyčkával na postup žalovaného a žalovaný naopak vyčkával na postup městského soudu. [5] Městský soud o žalobě rozhodl dle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. bez jednání. Krom rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby se zabýval i další podmínkou pro skončení služebního poměru – marným uplynutím šestiměsíční lhůty. Samotné uplynutí času nebylo sporné, ale služební orgán měl zároveň povinnost během této doby vyhledávat vhodná volná služební místa, své kroky dokládat ve spise a předestřít je v odůvodnění rozhodnutí. V projednávané věci městský soud ohledně míst OK7604 a OK205 pochybení správních orgánů neshledal. Tato místa, byť volná, totiž nevyhodnotily pro žalobkyni jako vhodná z důvodu odlišné náplně činnosti. Pokud jde o další vhodná služební místa služební orgán sice formálně vyvíjel aktivitu při jejich vyhledávání a tuto činnost doložil ve spise, nicméně jeho postup nebyl dostatečně odůvodněn. U konkrétních pozic neprokázal, proč žalobkyni nepřevedl, ačkoliv splňovala požadavky a měla relevantní zkušenosti. Argumentace výběrovým řízením či existencí jiných zaměstnanců ve srovnatelném postavení nebyla dostatečně konkrétní. Soud zdůraznil, že pokud existuje vhodné volné místo, má být státní zaměstnanec převeden bez výběrového řízení, a pokud k převedení nedojde, musí být rozhodnutí řádně a individuálně odůvodněno. Zde tomu tak nebylo, a proto je správní rozhodnutí nepřezkoumatelné. [6] Městský soud se v napadeném rozsudku nezabýval výlučně otázkami nepřezkoumatelnosti a tím, že skutkový stav, ze kterého správní orgán vyšel, nemá oporu ve správním spise. Některými žalobními námitkami se zabýval věcně. II. Důvody pro postoupení věci RS [7] Devátý senát Nejvyššího správního soudu při předběžném projednání věci dospěl k závěru, že je naplněn důvod k postoupení věci k rozhodnutí rozšířenému senátu podle § 17 odst. 1 s. ř. s., neboť existuje rozporná judikatura jednotlivých senátů tohoto soudu ohledně otázky, zda může krajský soud rozhodovat bez jednání v případě, že nemá souhlas účastníků řízení, ruší rozhodnutí správního orgánu pro nepřezkoumatelnost a zároveň věcně posuzuje některé žalobní námitky. [8] Městský soud se v bodě 58 svého rozsudku implicitně přihlásil k judikaturní linii reprezentované rozsudky NSS z 12. 2. 2015, č. j. 9 As 152/201443, body 26–30, z 8. 11. 2022, č. j. 7 As 300/202026, body 11–14, a z 16. 9. 2024, č. j. 1 As 210/202357, body 26–29. Tuto linii rovněž popisuje osmý senát v rozsudku z 12. 11. 2024, č. j. 8 As 27/202495, bod 20. [9] Z rozsudků první judikaturní linie plyne, že pokud soud ruší rozhodnutí správního orgánu z některého z důvodů dle § 76 s. ř. s. a současně věcně přezkoumá jinou žalobní námitku, je z hlediska povinnosti ústního projednání věci povinen zvážit konkrétní okolnosti. Z pohledu této linie by bylo přepjatým formalismem přistoupit ke zrušení rozhodnutí krajského soudu pouze z důvodu ústního neprojednání dílčí otázky, jestliže 1) neprojednání této otázky nemůže mít vliv na výrok rozsudku krajského soudu a současně by 2) projednání věci nemohlo přinést novou argumentaci, ani žádná nová zjištění. [10] Proti první judikaturní linii stojí druhá přísnější judikaturní linie reprezentovaná zejména rozsudkem NSS z 13. 11. 2023, č. j. 9 As 149/2023139, body 15–24, a dále rozsudkem z 7. 9. 2023, 9 Afs 10/202389, body 32–33. Dle této linie krajský soud nemůže zrušit rozhodnutí správního orgánu bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nepřezkoumatelnost a současně posoudit některé žalobní námitky věcně. Věcné projednání námitek se má provádět při jednání, nejsouli splněny podmínky § 51 odst. 1 s. ř. s. Žádné další okolnosti věci se neposuzují. Již odnětí možnosti jednat před soudem představuje vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí (rozsudek NSS z 11. 11. 2004, č. j. 6 Azs 28/200359, č. 482/2005 Sb. NSS). [11] Rozřešení rozporu mezi uvedenými judikaturními liniemi je pro devátý senát rozhodující pro posouzení projednávané věci (tím se věc liší od rozsudku č. j. 8 As 27/202495, kde nebyly splněny ani podmínky měkčí linie judikatury). [12] Devátý senát ověřil, že žalobkyně v projednávané věci na jednání výslovně trvala (viz bod VII. žaloby na č. l. 17 spisu městského soudu). Městský soud návrh neodmítl, ani řízení nezastavil. V projednávané věci tedy přichází v úvahu možnost rozhodnout bez jednání pouze dle § 76 odst. 1 a 2 s. ř. s. [13] Městský soud rozhodoval ve věci bez jednání vědomě, k čemuž v bodě 58 svého rozsudku výslovně uvedl: „S ohledem na vše shora uvedené soud o žalobě rozhodl dle § 76 odst. 1 písm. a) a b) bez jednání; nařízení jednání se ostatně domáhala toliko žalobkyně, na výroku rozsudku, ale ani klíčových závěrech soudu nemohlo jednání ničeho změnit. Napadené rozhodnutí soud dle cit. ustanovení ve spojení s § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil dílem proto, že skutkový stav, ze kterého žalovaný vych