9 Afs 185/2024 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 185/2024- 42 - text  9 Afs 185/2024 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců Mgr. Ing. Lenky Bursíkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: BH Securities a.s., se sídlem Na Příkopě 848/6, Praha 1, zast. Mgr. Pavlem Wenzlem, advokátem se sídlem Na strži 2102/61a, Praha 4, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 864/28, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady žalované ze dne 21. 4. 2022, č. j. 2022/040794/CNB/110, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2024, č. j. 11 Af 7/2022107, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V posuzované věci se NSS zabýval otázkou, zda doplněním výroku v rozkladovém řízení bylo porušeno právo žalobkyně podat odvolání, zda byl odkaz na podání, které učinila žalobkyně ve správním řízení, řádnou žalobní námitkou a zda žalobkyně odůvodnila návrh na moderaci pokuty tak, že mu měl městský soud vyhovět. [2] Žalovaná rozhodnutím ze dne 19. 12. 2014, č. j. 2014/73765/570, výrokem A. body I. až IX. shledala porušení povinností žalobkyně podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, čímž se žalobkyně dopustila správních deliktů podle § 157 odst. 2 a 3 tohoto zákona, za což jí žalovaná uložila pokutu ve výši 10 000 000 Kč. [3] Bankovní rada žalované rozhodnutím ze dne 4. 6. 2015, č. j. 2015/60057/CNB/110 (dále „první rozhodnutí bankovní rady“), k rozkladu žalobkyně částečně změnila rozhodnutí žalované ve výroku A. I. tak, že datum 1. 7. 2010 nahradila datem 1. 1. 2011. Ve zbytku rozklad zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila. [4] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 1. 2018, č. j. 11 Af 48/201562, zrušil rozhodnutí žalované i bankovní rady a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. [5] Žalovaná se proti tomuto rozsudku bránila kasační stížností. NSS dospěl k závěru, že většina závěrů městského soudu neobstojí, nicméně i přesto trpělo první rozhodnutí bankovní rady několika vadami. Proto NSS rozsudkem ze dne 23. 2. 2022, č. j. 8 Afs 68/201864 (dále jen „zrušující rozsudek“), zrušil rozsudek městského soudu a spolu s ním též první rozhodnutí bankovní rady. [6] Bankovní rada poté opětovně rozhodovala o rozkladu. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále „druhé rozhodnutí bankovní rady“) částečně zrušila prvostupňové rozhodnutí a řízení zastavila (výrok I.), částečně rozhodnutí změnila (výrok II.), a to včetně výroku o trestu, který snížila na 5 000 000 Kč, a ve zbytku ho potvrdila a rozklad zamítla (výrok III.). Hlavní změna, kterou bankovní rada učinila, spočívala v tom, že k přestupkům vymezeným ve výroku A.I a A.II doplnila podrobnější popis skutku. Výsledkem je, že žalobkyně byla shledána vinnou z 8 přestupků spočívajících v porušení povinností při jednání se zákazníky [§ 157 odst. 2 písm. b) zákona o podnikání na kapitálovém trhu] a porušení povinnosti obezřetného poskytování investičních služeb (§ 157 odst. 3 téhož zákona). [7] I proti druhému rozhodnutí bankovní rady žalobkyně brojila žalobou. Tu městský soud zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. [8] Podle městského soudu postupovala bankovní rada v souladu se závazným právním názorem obsaženým ve zrušujícím rozsudku, pokud sama změnila výroky A.I a A.II prvostupňového rozhodnutí. Změna výroku nebyla v neprospěch žalobkyně, nově doplněné skutečnosti měly oporu v provedeném dokazování a žalobkyně měla ve vztahu k nim reálnou a efektivní možnost právně i skutkově argumentovat. Upravené výroky také dostojí požadavkům na výrok o spáchání přestupku spočívajícího v omisivním jednání. Oba jasně vymezují časové období, v němž byly přestupky spáchány, a podrobný popis nedostatků spočívajících v absenci konkrétních kontrolních postupů (výrok A.I) a neprovádění dostatečné kontroly (výrok A.II). Jednání je popsáno nezaměnitelně tak, že žalobkyni nehrozí dvojí trestání za stejný skutek. [9] Městský soud neshledal důvodnými ani námitky vad výroku A.I. V něm uvedený popis jednání není příliš zobecňující. Žalovaná mohla žalobkyni postihnout za to, že neměla ve vnitřních předpisech uvedeny cíle kontroly. Z napadeného rozhodnutí je též dostatečně zřejmé, proč bankovní rada považovala za přiměřené právě ty požadavky, které vtělila do výroku A.I. Z napadeného rozhodnutí též vyplývá, v jakém kontextu považovala bankovní rada síť investičních zprostředkovatelů žalobkyně za rozsáhlou. Bankovní rada dostatečně zohlednila i povahu činností, které pro ni vykonávali investiční zprostředkovatelé. Městský soud považoval za dostatečně konkrétní i vymezení skutku ve výroku A.II. Správní orgány vysvětlily, proč měla žalobkyně provádět kontrolu právě v rozsahu uvedeném ve výroku. Bankovní rada reagovala i na rozkladovou námitku, podle které žalovaná žalobkyni vyčítala, že nekontrolovala činnosti, které pro ni ale investiční zprostředkovatelé nevykonávali. [10] K námitce nepřiměřenosti uložené sankce soud uvedl, že je ve čtvrtině maximální sazby. Bankovní rada se výší uložené pokuty zabývala. Z dostupných údajů neplyne, že by uložená pokuta byla likvidační, a to ani vezmeli se v potaz další pokuta ve výši 5 000 000 Kč, která byla žalobkyni uložena za jiné deliktní jednání. Návrhu na moderaci městský soud nevyhověl, neboť neobsahoval žádné tvrzení ohledně nedostatečné individualizace trestu, ale žalobkyně v něm pouze odkázala na žalobní argumentaci. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [11] Proti rozsudku městského soudu brojí žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností. [12] Namítá, že městský soud nezhojil vady napadeného rozhodnutí. Jasný popis skutku mělo obsahovat již prvostupňové rozhodnutí. Jeho výroky A.I a A.II byly formulovány neurčitě, což stěžovatelce znemožnilo se proti nim účinně bránit. Změny výroků provedené druhým rozhodnutím bankovní rady považuje stěžovatelka za natolik zásadní a rozsáhlé, že fakticky představují nové rozhodnutí. Bankovní rada tak stěžovatelce odňala instanci. Závěry městského soudu ve vztahu k této námitce jsou nesprávné. Vycházejí z premisy, že pokud bankovní rada doplnila výroky o popis jednání, která byla dříve popsána v prvostupňovém rozhodnutí (případně jinak plynou ze spisu), pak nemůže být stěžovatelka ve svých právech nijak krácena. Takové závěry však ignorují skutečnost, že s ohledem na mimořádný rozsah prvostupňového rozhodnutí (zejména jeho odůvodnění) a rozsah změny výroků stěžovatelka nemohla reálně předpokládat, o jaká jednání bude popis skutku doplněn. Bankovní rada mohla do popisu skutku zahrnout všechna jednání uvedená v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, nebo jen některá. Požadovat po stěžovatelce schopnost předpokládat, jaká jednání budou k popisu skutku využita, je pak zcela mimo realitu. Pokud městský soud odmítl námitky ohledně odnětí druhé instance, pak pochybil. Napadený rozsudek je v rozporu s aplikovatelnou právní úpravou. V detailu se stěžovatelka odvolává na žalobní argumentaci. [13] Stěžovatelka dále uvádí, že v rámci námitky nepřiměřenosti výše uložené pokuty výslovně odkázala na předložené podklady k majetkovým poměrům, zejména výroční zprávu z roku 2020, včetně doplnění rozkladu z 25. 3. 2022, čímž se obsah uvedených dokumentů stal součástí žalobní argumentace. Dále stěžovatelka obsáhle cituje z doplnění rozkladu a odůvodnění rozsudku městského soudu k této námitce. Konstatuje, že městský soud buď žalobu včetně doplnění rozkladu nečetl, nebo četl, ale nepochopil. Městský soud vycházel jen z výše stěžovatelčina vlastního kapitálu a ignoroval, že stěžovatelka již v doplnění rozkladu (stejně jako v žalobě) tvrdila, že její majetkové poměry je třeba posuzovat podle jiných kritérií. Městský soud se omezil jen na konstatování, že závěry bankovní rady jsou v pořádku, a nezohlednil kritéria vedoucí k opačnému závěru (např. kumulovaný hospodářský výsledek stěžovatelky v letech 2015 až 2020). Závěr městského soudu, že stěžovatelka ohledně svých majetkových poměrů neunesla břemeno tvrzení a důkazní, je zjevně nesprávný. Navíc žalovaná nezohlednila likvidační povahu uložené sankce, přestože stěžovatelka nyní řadou rozhodnutí žalované dokládá, že v jiných případech tak činí. [14] Za nesprávné považuje stěžovatelka též vypořádání návrhu na moderaci trestu. Tento návrh odůvodnila jak konkrétními okolnostmi zakládajícími nepřiměřenost uložené sankce, tak okolnostmi představujícími porušení základních zásad činnosti správního orgánu, přičemž stěžovatelka zdůrazňuje zásady vyplývající z § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Městský soud měl o návrhu na moderaci rozhodnout. [15] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že bližší specifikaci skutku v rozhodnutí o rozkladu připustil NSS ve zrušujícím rozsudku. Pokud by NSS považoval vady správních rozhodnutí za natolik fatální, že je nelze odstranit v rozkladovém řízení, nepochybně by využil možnosti zrušit i prvostupňov