9 As 1/2025 — Nejvyšší správní soud

9 As 1/2025- 56 - text  9 As 1/2025 - 63 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, se sídlem Körnerova 219/2, Brno, zast. JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Vodičkova 704/36, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2024, č. j. MD11166/2024220/13, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic s. p., se sídlem Čerčanská 2023/12, Praha 4, zast. JUDr. Martinem Janouškem, advokátem se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2024, č. j. 10 A 77/2024106, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2024, č. j. 10 A 77/2024106, se zrušuje v rozsahu výroku I., kterým se ruší rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2024, č. j. MD11166/2024220/13, v části, kterou se jako nepřípustné zamítá odvolání spolku Egeria, z. s., se sídlem Obchodní 1324, Otrokovice, proti stavebnímu povolení Dopravního a energetického stavebního úřadu ze dne 8. 2. 2024, č. j. DESU/112/000797/24. II. Žaloba se odmítá v rozsahu, ve kterém napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2024, č. j. MD11166/2024220/13, v části, kterou se jako nepřípustné zamítá odvolání spolku Egeria, z. s., se sídlem Obchodní 1324, Otrokovice, proti stavebnímu povolení Dopravního a energetického stavebního úřadu ze dne 8. 2. 2024, č. j. DESU/112/000797/24. III. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2024, č. j. 10 A 77/2024106, se zrušuje ve výroku II. a ve výroku III. IV. Ve zbylé části se kasační stížnosti žalovaného a osoby zúčastněné na řízení zamítají. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 9 800 Kč k rukám jeho zástupkyně JUDr. Petry Humlíčkové, Ph.D., advokátky se sídlem Vodičkova 704/36, Praha 1, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. VI. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě. VII. Žalobci, žalovanému a osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem projednávané věci je otázka, zda měl být žalobce účastníkem stavebního řízení ohledně povolení níže specifikovaných jedenácti stavebních objektů. Pro zodpovězení této otázky je stěžejní posoudit, zda jsou stavební objekty vymezené ve stavebním povolení součástí původního záměru stavby dálnice D49, aby bylo možné konstatovat, že nynější řízení o vydání stavebního povolení je navazujícím řízením podle § 3 písm. g) zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon EIA“). [2] Na základě žádosti stavebníka (osoby zúčastněné na řízení) zahájil žalovaný řízení o povolení stavby „Dálnice D49, stavba 4901 HulínFryšták“ v rozsahu jedenácti stavebních objektů (SO 102 mimoúrovňová křižovatka Třebětice – větev TRE3 od km 0,250; SO 169.3 Příjezd k odlučovači ropných látek [dále jen „ORL“] v km 3,040; SO 189.1 Provizorní napojení R4901 na II/490 – část ŘSD; SO 313 ORL v km 3,040; SO 325 ORL v km 16,550 vpravo; SO 326 ORL v km 17,050; SO 328 ORL v km 17,150; SO 701.1 Protihluková stěna Třebětice R49  TRE3 / km 4,057 4,500 vpravo; SO 702 Protihluková stěna Alexovice – Zahnašovice; SO 703.2 Protihluková stěna Horní Lapač v km 11,301 – 11,921 vlevo; SO 703.4 Protihluková stěna Dolní Ves v km 16,360 – 16,600 vpravo). Do řízení se jakožto dotčená veřejnost podle § 3 písm. i) bodu 2. zákona EIA přihlásil žalobce. Žalovaný usnesením ze dne 19. 12. 2023, č. j. MD37343/2023910/9, rozhodl, že žalobce není účastníkem řízení, proti čemuž se žalobce bránil rozkladem. V řízení o rozkladu ministr dopravy rozhodnutím ze dne 5. 8. 2024, č. j. MD10645/2024510/8, zrušil usnesení žalovaného o vyloučení žalobce ze stavebního řízení z důvodu nepřezkoumatelnosti. Věc však z důvodů uvedených dále nevrátil žalovanému k dalšímu řízení. [3] Ode dne 1. 1. 2024 přešla věcná působnost speciálního stavebního úřadu ve věcech dálnic na Dopravní a energetický stavební úřad, který dne 8. 2. 2024 vydal stavební povolení pro požadovaných jedenáct stavebních objektů. Proti rozhodnutí stavebního úřadu podal žalobce společně s Egeria, z.s., odvolání, která žalovaný zamítl v záhlaví nadepsaným rozhodnutím jako nepřípustné. Dle žalovaného nebyli žalobce ani spolek Egeria oprávněni odvolání podat. Vyšel z vyjádření Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 23. 5. 2023, č. j. KUZL 47484/2023, dle kterého nepodléhá žádný z povolovaných stavebních objektů posouzení ve zjišťovacím řízení podle zákona EIA. Stavební řízení o daných objektech tedy není navazujícím řízením ve smyslu § 3 písm. g) zákona EIA. [4] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného o nepřípustnosti jeho odvolání bránil žalobou, kterou městský soud shledal důvodnou, rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Nejprve vymezil, proč nevycházel z rozhodnutí o účastenství žalobkyně učiněném v samostatném řízení. Žalovaný sice dne 19. 12. 2023 rozhodl, že žalobkyně není účastníkem řízení, avšak toto rozhodnutí nenabylo do konce stavebního řízení právní moci. Žalovaný v napadeném rozhodnutí proto posoudil otázku účastenství jako předběžnou. Pro posouzení věci samé městský soud neshledal významnou otázku, spornou mezi účastníky řízení, zda jsou povolované stavební objekty nedílnou součástí dálnice (tvrzení žalobce) ve smyslu § 12 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), nebo vedlejší stavbou (argument žalovaného) podle § 2 odst. 9 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění do účinném do 31. 12. 2023. Charakter těchto staveb totiž posoudil v kontextu zákona EIA. [5] Městský soud v napadeném rozsudku konstatoval, že na otázku stěžejní pro rozhodnutí v nynějším řízení, tedy zda je řízení o povolení jedenácti stavebních objektů navazujícím řízením ve smyslu zákona EIA, neexistuje v dosavadní judikatuře jednoznačná odpověď. Žalovaný v napadeném rozhodnutí v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2024, č. j. 8 As 277/202166, u každého stavebního objektu jednotlivě posoudil, zda podléhá zjišťovacímu řízení podle zákona EIA. Městský soud přisvědčil žalovanému, že se v rámci hodnocení záměru dle citovaného zákona posuzují zejména vlivy samostatného tělesa dálnice na životní prostředí, z odůvodnění prioritního závazného stanoviska Ministerstva životního prostředí ze dne 22. 11. 2016, č. j. 6381/ENV/16 (vydaného podle § 23a zákona EIA ve znění účinném do 31. 12. 2023 k vlivům prioritního dopravního záměru „D49 Hulín – Fryšták“ na životní prostředí, pozn. NSS), však vyplývá významná role většiny z nyní povolovaných objektů. Jednalo se totiž o jeden z důvodů, proč bylo nakonec toto prioritní stanovisko vydáno – potřeba řešit externality věci hlavní, tj. stavby dálnice. [6] Na řešené stavební objekty dle městského soudu nelze nahlížet izolovaně a nepřihlédnout ke skutečnosti, že jsou koncipovány jako součást dálnice D49. Jedná se o stavební objekty, které jsou významné pro dopady záměru na životní prostředí jako celku a pro jeho celkové posouzení. Dle městského soudu je navazujícím řízením každé řízení o povolení nějaké činnosti ve vztahu k části záměru, která tvoří nedílnou součást záměru z hlediska posouzení jeho vlivu na životní prostředí dle zákona EIA. Odkázal přitom na komentářovou literaturu k zákonu EIA. Akceptováním argumentace žalovaného by docházelo k rozdělení záměru po získání kladného závazného stanoviska EIA pro účely povolovacích řízení na menší celky, které by nebyly samy osobě záměrem dle zákona EIA. Povolované stavební objekty jsou nezbytné k realizaci záměru dálnice D49, kterou nelze bez jejich realizace provozovat. Zájem žalobce – dotčené veřejnosti – je tím markantnější, jelikož se veřejnost nemohla zúčastnit procesu posuzování vlivu na životní prostředí před vydáním prioritního závazného stanoviska EIA. Závěrem konstatoval, že uplynutí platnosti tohoto prioritního stanoviska nemá na účastenství dotčené veřejnosti vliv, opačný závěr by byl absurdní, a navíc by takovým postupem mohlo dojít k úplnému vyloučení dotčené veřejnosti. II. Obsah kasačních stížností a vyjádření účastníků řízení II.a Kasační stížnost žalovaného [7] Žalovaný (dále jen „ministerstvo“) napadl výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Navrhl zrušit napadený rozsudek a věc vrátit městskému soudu k dalším