9 Azs 139/2025 – Nejvyšší správní soud

9 Azs 139/2025- 53 - text  9 Azs 139/2025 - 55 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: N. H., zast. Mgr. Faridem Alizey, advokátem se sídlem Stodolní 834/7, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2025, č. j. OAM243/BABA07LE242025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 7. 2025, č. j. 63 Az 7/202587, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci Mgr. Faridu Alizey, advokátovi se sídlem Stodolní 834/7, Ostrava, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti ve výši 7 378,06 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný výše nadepsaným rozhodnutím rozhodl, že opakovaná žádost žalobce o mezinárodní ochranu je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a proto řízení o žádosti žalobce podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, kterou krajský soud shledal nedůvodnou a zamítl ji. Krajský soud nejdříve shrnul žalobcovu předchozí žádost o mezinárodní ochranu včetně rozhodnutí o této žádosti, které obstálo i v soudním přezkumu. Následně shrnul podklady obsažené ve správním spise. Krajský soud zrekapituloval podmínky přípustnosti opakované žádosti vyplývající ze zákona a z judikatury Nejvyššího správního soudu. Ve shodě se žalovaným shledal, že v případě tvrzení žalobce ohledně hrozícího trestu za nevykonání povinné vojenské služby se jedná o skutečnost, kterou mohl a měl uplatnit již v první žádosti o mezinárodní ochranu. Toto žalobcovo tvrzení navíc označil za nevěrohodné. Stejně tak se ani v případě narození syna a úmrtí otce jeho družky na Ukrajině nejedná o skutečnosti relevantní z pohledu opakované žádosti o mezinárodní ochranu, a to i když se jedná o nové skutečnosti, které žalobce nemohl dříve uplatnit. Ani tvrzení ohledně žalobcova soukromého a rodinného života nepovažoval krajský soud za důvodná. Toto kritérium dle krajského soudu nemá prostor v řízení o mezinárodní ochraně, ostatně v řízení o žalobcově žádosti nedošlo k jejímu věcnému projednání. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dál jen „s. ř. s.“). Navrhuje zrušit napadený rozsudek a spolu s ním i rozhodnutí žalovaného a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. [4] Stěžovatel je přesvědčen, že jeho žádost měla být meritorně projednána, jelikož nyní uvedl širší důvody než v předchozí žádosti. Setrvává proto na své žalobní argumentaci a plně na ni odkazuje. Nesouhlasí s posouzením krajského soudu v otázce přípustnosti opakované žádosti. Krajský soud navíc rozhodl v rozporu se skutkovými zjištěními obsaženými ve správním spisu a s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Napadený rozsudek má za nepřezkoumatelný. [5] Dále stěžovatel namítá, že žalovaný a následně krajský soud posoudili jeho žádost formálně a nepřihlédli k individuálním okolnostem případu. Nuceným vycestováním by byl vystaven nebezpečí vážné újmy. Dle stěžovatele je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné. Žalovaný měl zvážit i udělení humanitárního azylu, jelikož setrvání stěžovatele na území je v nejlepším zájmu jeho dětí. Stěžovatel zdůraznil svou rodinnou situaci, především narození druhého potomka v květnu tohoto roku, na jehož výchově se chce podílet. Stěžovatel dále odkazuje na rozsudek NSS ze dne 17. 4. 2014, č. j. 4 Azs 37/201423, a dovozuje z něj, že narození dítěte může být novou azylově relevantní skutečností. Závěrem uvádí, že žalovaný byl povinen zabývat se zásahem do soukromého a rodinného života, k tomu uvedl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2023, č. j. 19 Az 20/202324. [6] Žalovaný navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, potažmo jako nedůvodnou zamítnout. Poukázal na skutečnost, že stěžovatel v předchozí žádosti uváděl jako důvod pro její vyhovění členství ve straně alNahda a jeho rodinné vazby v České republice. Stěžovatelem nově uvedené skutečnosti, narození druhého potomka a úmrtí otce jeho partnerky, nesplňují podmínku, že by mohl být v Tunisku pronásledován nebo že by mu tamtéž hrozila vážná újma. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [7] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 102 a násl. s. ř. s.). [8] Nejvyšší správní soud se následně zabýval otázkou přijatelnosti kasační stížnosti ve smyslu § 104a s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Jedná se totiž o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.). K obsahu neurčitého pojmu přesah vlastních zájmů stěžovatele kasační soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém se nepřijatelností podrobně zabýval. [9] Stěžovatel v kasační stížnosti nikterak nevymezuje důvody její přijatelnosti a ani Nejvyšší správní soud je neshledal. Kasační stížnost se nedotýká právních otázek, které dosud nebyly judikaturou NSS řešeny nebo jsou řešeny rozdílně, není dána potřeba učinit judikatorní odklon a kasační soud neshledal v napadeném rozsudku zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. Kasační stížnost je proto nepřijatelná. [10] Nejvyšší správní soud shledal jako nepřípustnou námitku, že žalovaný měl zvážit alespoň udělení humanitárního azylu z důvodu, že setrvání stěžovatele na území České republiky je v nejlepším zájmu jeho dětí a celé rodiny. Nejvyšší správní soud se touto námitkou, poprvé uplatněnou až v kasační stížnosti, jako nepřípustnou ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. nezabýval (srov. rozsudky NSS ze dne 10. 8. 2017, č. j. 9 As 136/2017-47, odst. [14], či ze dne 14. 3. 2019, č. j. 1 Azs 464/201824, odst. [23] a [24]). [11] K problematice nepřezkoumatelnosti soudních i správních rozhodnutí se NSS již mnohokrát vyjádřil, přičemž by konstatování nepřezkoumatelnosti mělo být vyhrazeno opravdu výjimečným případům, kdy není z odůvodnění napadeného rozhodnutí vůbec patrno hodnocení podstatných důvodů či skutečností (např. rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/200473, č. 787/2006 Sb. NSS, nebo též usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016123, č. 3668/2018 Sb. NSS, odst. [29]). [12] Uvedeným požadavkům napadený rozsudek dostál. Krajský soud řádně a srozumitelně vyložil důvody svého rozhodnutí a z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, jakými úvahami se při rozhodování řídil, jak se vypořádal s argumentací účastníků řízení a jak interpretoval a aplikoval zákonná ustanovení. Stejně tak je přezkoumatelné rozhodnutí žalovaného, který se zabýval aktuální situací v zemi původu stěžovatele, a přitom vyšel z aktuálních a nově pořízených podkladů, které splňují požadavky judikatury na informace o zemi původu cizince, a ze kterých neshledal, že by došlo k intenzivní a podstatné změně situace v zemi původu stěžovatele (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/200881, č. 1825/2009 Sb. NSS, odst. [16], a tam uvedenou judikaturu). [13] Věcné projednání opakované žádosti je možné za splnění zákonných podmínek, navíc jde o výjimku, kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, tedy princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté (srov. § 11a zákona o azylu a dále rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/201196, č. 2642/2012 Sb. NSS, či rozsudky ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/200965, a ze dne 26. 5. 2020, č. j. 1 Azs 114/202044, odst. [19], nebo usnesení ze dne 5. 12. 2019, č. j. 7 Azs 306/201967, odst. [9]). Ačkoliv stěžovatel uplatnil v žádosti nové skutečnosti (nevykonání vojenské služby v zemi původu a s tím související hrozba trestu odnětí svobody a změna rodinné situace na území České republiky), nejednalo se dle názoru žalovaného i krajského soudu o důvody svědčící o tom, že by stěžovatel mohl být vystaven pronásledování či že mu hrozí vážná újma (§ 12 a § 14a zákona o azylu). V projednávané věci tak nebyly splněny podmínky pro věcné posouzení opako