9 Azs 72/2025 – Nejvyšší správní soud

9 Azs 72/2025- 34 - text  9 Azs 72/2025 - 36 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: V. B., zastoupená Mgr. Petrem Mertou, advokátem, se sídlem Vinohradská 2133/138, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2024, č. j. OAM97338/ZR2024, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2025, č. j. 41 A 1/2025118, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení o kasační stížnosti ve výši 6 134,70 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Petra Merty, advokáta, se sídlem Vinohradská 2133/138, Praha 3, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu z důvodu podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), který spočívá v tom, že držitelka tohoto povolení závažným způsobem narušuje veřejný pořádek. Jde o to, jaké skutečnosti mají být zohledněny při posuzování tohoto důvodu za situace, kdy držitelka povolení k trvalému pobytu byla opakovaně pravomocně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu. [2] Žalobkyně je občankou Ukrajiny, která od roku 2014 pobývá na území České republiky na základě povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie. Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 1 T 11/2021, ji uznal vinnou spácháním pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tohoto zákona, a odsoudil ji k trestu odnětí svobody na dobu jednoho roku s odkladem výkonu na zkušební dobu jednoho roku a šesti měsíců. Přečin spočíval v tom, že ve dnech 2. 12. 2015 a 30. 3. 2016 podvodně žádala o uspokojení mzdových nároků u úřadu práce na základě fiktivních pracovních smluv, čímž způsobila škodu ve výši 125 000 Kč. Ve vztahu k dalším dílčím útokům tohoto pokračujícího přečinu státní zástupce v roce 2018 podmíněně odložil podání návrhu na potrestání. [3] Podruhé byla žalobkyně pravomocně odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 1 T 34/2024, kterým byla uznána vinnou spácháním přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku. Za sbíhající se přečin podvodu podle uvedeného rozsudku Okresního soudu v Přerově jí byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let. Přečinu se dopustila uzavřením několika úvěrových smluv, které následně nesplácela. Tím způsobila škodu ve výši téměř 400 000 Kč. Šlo celkem o pět skutků (tři z nich na konci července 2021, dva v září téhož roku). [4] Opakované pravomocné odsouzení žalobkyně bylo důvodem, pro který žalovaný (dále jen „stěžovatel“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím zrušil platnost jejího povolení k trvalému pobytu podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců a podle § 87l odst. 3 tohoto zákona jí stanovil lhůtu k vycestování 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Svým jednáním se dopustila závažného narušení veřejného pořádku a zásahu do práv a svobod druhých. [5] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí stěžovatele zrušil. Vytkl mu, že v rozhodnutí náležitě nevysvětlil a nedoložil, z jakého důvodu bylo jednání žalobkyně skutečným, aktuálním a dostatečně závažným ohrožením některého ze základních zájmů společnosti. Nepřihlédl k tomu, že se žalobkyně u prvního přečinu doznala, svého jednání litovala a chtěla uhradit celou způsobenou škodu, kterou již v době tehdejšího hlavního líčení splácela. V žádosti o podmíněné zastavení jejího trestního stíhání vyjádřila ochotu složit nějakou částku na speciální účet na pomoc obětem trestné činnosti. Okresní soud v Přerově při úvahách o trestu pro žalobkyni vzal jako polehčující okolnost v úvahu její doznání, k čemuž dodal, že předtím vedla řádný život. Trest byl stanoven na samé spodní hranici zákonné sazby. Rovněž Okresní soud v Břeclavi uložil žalobkyni za přečin úvěrového podvodu a za sbíhající přečin podvodu znovu jen podmíněný trest s odkladem na tři roky. Žalobkyně se hned po vyhlášení rozsudku vzdala práva na odvolání a netrvala na vyhotovení odůvodnění. [6] Stěžovatel aktuálnost ohrožení veřejného pořádku žalobkyní pouze konstatoval, ačkoli z ničeho neplyne, že by od posledního skutku či po svém odsouzení prvním rozsudkem páchala jakoukoli další protiprávní činnost nebo že by nevedla řádný život. Za účelem získání komplexního obrazu o aktuálním přístupu žalobkyně ke svým minulým chybám, měl stěžovatel nahlédnout také do insolvenčního rejstříku. Zjistil by z něj, že insolvenční soud schválil oddlužení žalobkyně plněním splátkového kalendáře, jakož i to, že tato se snaží podle svých sil hradit dluhy vzniklé následkem páchané trestné činnosti. Krajský soud zhodnotil celkovou přehlednost a tím i přesvědčivost rozhodnutí stěžovatele jako velmi nízkou. Stěžovatel se namísto vypořádání rozhodných okolností vydal cestou používání silných slov (např. označováním žalobkyně za chamtivou recidivistku, která bezostyšně okrádá hostitelskou společnost). Tím není řečeno, že trestná činnost žalobkyně definitivně nenaplňuje důvody pro zrušení povolení k trvalému pobytu. II. Kasační stížnost žalovaného a vyjádření žalobkyně [7] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., navrhuje jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Má za to, že své rozhodnutí řádně odůvodnil. Důvod zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu spatřoval v opakované úmyslné trestné činnosti žalobkyně v letech 2015 až 2021. Neopomněl ani zhodnotit závažnost jednání žalobkyně ve vztahu k narušení veřejného pořádku, tedy zvyšující se četnost jejich skutků v roce 2021, kdy každý z nich by samostatně naplnil skutkovou podstatu přečinu úvěrového podvodu. I když stěžovatel vedl řízení z moci úřední, neznamená to, že měl povinnost či mohl zjistit všechny okolnosti života žalobkyně. Neměl povinnost aktivně vyhledávat bez dalšího záznamy v evidencích, pokud nic nenasvědčuje tomu, že by v nich měla žalobkyně figurovat. Žalobkyně mohla na insolvenční řízení upozornit již ve správním řízení, a nikoli až v žalobě. Své dluhy vzniklé trestnou činností může navíc splácet odkudkoli. Podle stěžovatele nic nenasvědčuje tomu, že by se žalobkyně zásadně a bezvadně integrovala do společnosti a že by danou trestnou činnost nemohla jednoduše zopakovat. Nadto dodal, že po rozvodu nelze na žalobkyni dále pohlížet jako na rodinnou příslušnici občana Evropské unie. [8] Žalobkyně se ve svém vyjádření ztotožnila s napadeným rozsudkem a navrhla zamítnutí kasační stížnosti. Krajský soud netvrdil, že by samotná existence insolvenčního řízení byla důvodem pro nemožnost vydání správního rozhodnutí, pouze měla být stěžovatelem zhodnocena. Stěžovatel si na základě důkazů, které si opatřil, nemohl dostatečně určitě vytvořit komplexní obraz o životě žalobkyně. Jeho postup vykazuje velké množství vad a nedostatků, které spočívají zejména v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a v jeho následném nesprávném právním posouzení. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští. Za stěžovatele jedná jeho zaměstnanec mající vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. [10] Stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí o zrušení doby platnosti oprávnění k pobytu. O takovéto žalobě je podle § 31 odst. 2 s. ř. s. oprávněn rozhodovat specializovaný samosoudce. Kasační stížnost ve věci, ve které v řízení před krajským soudem rozhodoval samosoudce a která „svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele“, je podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná. [11] Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu § 104a s. ř. s. je dán pouze za situace, že (1) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, (3) kasační stížnost vyžaduje učinit odklon od ustálené judikatury, nebo (4) byloli v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS). Tato kritéria se uplatní i za platné zákonné úpravy, která rozšířila okruh případů, kdy Nejvyšší správní soud posuzuje