9 Afs 59/2007 — Nejvyšší správní soud

Ars 4/2025- 52 - text  Ars 4/2025 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka, Milana Podhrázkého (soudce zpravodaj) a Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatele: Přípravný výbor pro konání místního referenda, jednající zmocněncem J. K., zast. Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou se sídlem Krátký lán 138/8, Praha 6, za účasti: obec Statenice, se sídlem Statenická 23, Statenice, zast. Mgr. Lukášem Nohejlem, advokátem se sídlem Opletalova 1525/39, Praha 1, o návrhu na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, a o návrhu na vyhlášení místního referenda, o kasační stížnosti účastníka řízení proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2025, čj. 37 A 81/2024163, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí soudní řízení [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabývá opakovanou kasační stížností týkající se v pořadí již třetího návrhu na konání místního referenda v obci Statenice o následujících otázkách: 1) „Požadujete, aby orgány obce Statenice v samostatné působnosti učinily veškeré možné kroky k tomu, aby v rámci developerských projektů v obci vznikla adekvátní občanská vybavenost (zejména základní škola)?“ 2) „Požadujete, aby orgány obce Statenice v samostatné působnosti učinily veškeré možné kroky k tomu, aby zahájení rezidenční výstavby v rozvojových plochách Z02, Z13a, Z13b územního plánu obce Statenice bylo podmíněno předchozí kolaudací Přeložky silnice II/240 (D7-D8) - úsek mezi dálnicí D7, dálnicí D8 a silnicí II. třídy č. II/101?“ [2] Tento (v pořadí poslední) návrh na konání místního referenda podal navrhovatel dne 4. 11. 2024. V reakci na tento návrh jej obecní úřad účastníka řízení vyzval podle § 12 odst. 2 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, k odstranění nedostatků návrhu, které ve výzvě specifikoval (výzva ze dne 19. 11. 2024, čj. STAT-2548/2024). V reakci na tuto výzvu podal navrhovatel ke Krajskému soudu v Praze návrh na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky (spojený s návrhem na vyhlášení místního referenda soudem). [3] Nejvyšší správní soud již rozhodoval i v případě prvního návrhu na konání místního referenda o uvedených otázkách (v pořadí druhý návrh na konání referenda vzal navrhovatel zpět), a to rozsudkem ze dne 28. 11. 2024, čj. Ars 3/2024-43, Statenice I. Tímto rozsudkem zamítl kasační stížnost navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2024, čj. 54 A 48/202418, kterým krajský soud odmítl jak návrh, kterým se navrhovatel domáhal určení, že jeho návrh (ze dne 19. 6. 2024) nemá nedostatky, tak návrh na vyhlášení místního referenda. Pro úplnost pak lze dodat, že krajský soud usnesením ze dne 11. 4. 2025, čj. 37 A 26/2025-38, v jiném řízení místní referendum o uvedených otázkách na základě v pořadí posledního návrhu navrhovatele již vyhlásil (a to současně s volbami do Poslanecké sněmovny). Toto usnesení již bylo též předmětem kasačního přezkumu (Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto usnesení zamítl rozsudkem ze dne 3. 9. 2025, čj. Ars 2/2025-63, Statenice III). [4] K tomu, zda (v pořadí poslední) návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, se již krajský soud vyslovil ve svém prvním usnesení v nyní projednávané věci (ze dne 30. 12. 2024, čj. 37 A 81/202455). Určil jím, že tento návrh nedostatky nemá. Ke kasační stížnosti účastníka řízení (dále „stěžovatel“) však Nejvyšší správní soud toto usnesení zrušil rozsudkem ze dne 2. 7. 2025, čj. Ars 1/2025-55, Statenice II. Shledal, že kasační námitky stěžovatele jsou zčásti nepřípustné (míjely se s odůvodněním krajského soudu) a zčásti nedůvodné (námitky týkající se podání návrhu na konání místního referenda elektronicky a vyhodnocení podpisů, resp. souvisejících údajů na podpisových listinách). Dal však stěžovateli za pravdu předně v tom, že krajský soud nemohl bez dalšího vyjít z toho, že sám stěžovatel uznal některá svá pochybení ve vztahu k výzvě k odstranění nedostatků návrhu (body 31–33 rozsudku Statenice II). Oproti krajskému soudu pak především dospěl k závěru, že odvolat podporu návrhu na konání místního referenda je v principu možné (body 33–44 rozsudku Statenice II). Vzhledem k tomu, že popsaná pochybení krajského soudu měla vliv na výrok napadeného usnesení, zároveň se nejednalo o pochybení dílčí ani snadno odstranitelná a krajský soud se navíc ani nezabýval všemi podpisovými archy (bez upřesnění též uvedl, že uznatelné mohou být i některé „další“ podpisy), vrátil Nejvyšší správní soud věc krajskému soudu k dalšímu řízení. II. Napadené rozhodnutí krajského soudu [5] Krajský soud v dalším řízení provedl ve věci jednání a po provedení dokazování v záhlaví označeným usnesením opětovně určil, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky (výrok I). Současně jako nepřípustný odmítl návrh na vyhlášení místního referenda (výrok II), a to pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (místní referendum o totožných otázkách již v jiném řízení vyhlásil). [6] Krajský soud předně shrnul skutečnosti zjištěné ze správního spisu a z provedeného dokazování. V rámci svého právního posouzení pak úvodem opět připomněl princip, podle něhož je v pochybnostech nutné přiklonit se ke konání referenda, přičemž místnímu referendu nemají být kladeny do cesty formální překážky. Pro posouzení, zda návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, i v tomto rozsudku v návaznosti na obsah výzvy identifikoval tři sporné okruhy otázek. Konkrétně se zabýval tím, 1) zda podání návrhu bránilo probíhající soudní řízení ve věci předchozího návrhu na konání referenda, 2) zda návrh na konání referenda a přiložené podpisové listiny mohly být podány v elektronické podobě a 3) zda navrhovatel předložil společně s návrhem podpisovou listinu obsahující dostatečný počet podpisů oprávněných osob. Vyšel z toho, že zůstává-li zachována totožnost otázky i přípravného výboru a nedošlo k jiným relevantním změnám, je možné archy s podpisy použít jako přílohu k návrhu i opakovaně. Řízení o kasační stížnosti ve věci předchozího návrhu na konání referenda tak nepředstavovalo překážku podání třetího návrhu. Za specifických podmínek dané věci pak nevadilo ani to, že navrhovatel podal třetí návrh (včetně podpisových listin) v elektronické podobě. Bylo totiž prokázáno, že podpisové listiny existují i v listinné podobě a obsahují všechny zákonné náležitosti. Pravost připojených vlastnoručních podpisů nebyla zpochybněna. Pouze nad rámec krajský soud dodal, že obecně nelze podat návrh na konání místního referenda s podpisovými archy elektronicky ve formě autorizované konverze. [7] Ve shodě s účastníky dále vyšel z toho, že počet oprávněných osob je 1 097 a návrh tedy potřebuje podporu alespoň 330 (30 %) oprávněných osob. Podpisové listiny obsahují 361 podpisů. Stěžovatel ve výzvě i vyjádření k návrhu uvedl, že 262 podpisů uznal. K těm krajský soud připočetl 11 podpisů členů navrhovatele, kteří uvedli své údaje a podpisy v návrhu na konání referenda (stěžovatel jim nic nevytkl, avšak nezapočítal je mezi uznatelné, ač obsahují veškeré náležitosti podle zákona). Nezpochybněných podpisů je tak 273. Pro závěr o bezvadnosti návrhu postačovalo, pokud stěžovatel alespoň 57 podpisů vyloučil nedůvodně (výzvou jich zpochybnil 99). Sporné podpisy soud rozdělil do 4 okruhů. Do prvního spadají podpisy, které stěžovatel vyloučil, neboť je měl za nečitelné. Druhý tvoří podpisy neuznané pro formální nedostatky (neúplné či nepřesné údaje, zjevné chyby). Třetí okruh představuje podpisy osob, které stěžovatel nedohledal v registrech, resp. je nepovažoval za oprávněné osoby ve smyslu zákona. Čtvrtý okruh zahrnuje odvolané podpisy. [8] K prvním dvěma okruhům krajský soud připomněl, že při kontrole by obec měla postupovat tak, aby byl šetřen smysl zákona. Výkon práva na přímý podíl občanů na veřejné moci by neměl být znesnadňován rigidním postupem orgánů místní samosprávy ani jejich formalistickými požadavky. Obecní úřad by se měl při kontrole vždy zabývat tou nejpravděpodobnější alternativou, která se jeví zjevnou či vysoce pravděpodobnou, a to tím spíš v případě malé obce. Nečitelnost údajů sice představuje do jisté míry subjektivní hledisko kontrolujícího, nicméně nesmí se stát nástrojem zjevné svévole. Tu však stěžovatel projevil v několika případech. Krajský soud dospěl k závěru, že celkem 29 podpisů označených za nečitelné stěžovatel vyřadil nedůvodně (odkázal přitom i na závěry rozsudku Statenice II). Vysvětlil, že oproti předchozímu usnesení nezapočítal čitelný podpis na listině č. 13, řádku 5 (náleží osobě, která svůj podpis odvolala), naopak na základě rozsudku Statenice II započítal po