4 As 110/2022 — Nejvyšší správní soud

Komp 3/2018- 181 - text pokračování Komp 3/2018 - 186 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Filipa Dienstbiera, Tomáše Herce, Davida Hipšra, Tomáše Kocourka, Tomáše Rychlého a Karla Šimky v právní věci žalobce: Ing. T. B., proti žalovaným: 1) Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, 2) Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, a 3) Ministerstvo vnitra, se sídlem náměstí Hrdinů 1643/3, Praha 4, o kompetenční žalobě podle § 97 a násl. s. ř. s., ve věci sporu o věcnou příslušnost k vyřízení podnětu k přezkoumání rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. SMHMP 1952999/2017, takto: I. Příslušné k vyřízení podnětu k přezkoumání rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. SMHMP 1952999/2017, je Ministerstvo práce a sociálních věcí. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Žalobce 13. 11. 2017 požádal Úřad městské části Praha 13 (dále „úřad“) o nahlížení do spisu veřejného opatrovníka ve věci své matky. Úřad řízení usnesením z 29. 11. 2017, čj. OSP – OP 4/2017, přerušil a vyzval žalobce k doložení právního zájmu k nahlížení do spisové dokumentace. Proti usnesení podal žalobce 4. 12. 2017 odvolání. [2] Magistrát hlavního města Prahy (dále „magistrát“) rozhodnutím z 8. 1. 2018, čj. MHMP 40598/2018, odvolání proti usnesení o přerušení řízení zrušil a věc vrátil úřadu k novému projednání. Zavázal úřad, aby řízení o žádosti žalobce zastavil dle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. Ve výroku mylně uvedl, že odvolání se ruší. Vadu napravil opravným rozhodnutím z 5. 2. 2018, čj. MHMP 164861/2018, o opravě zřejmých nesprávností, kterým ve výroku rozhodnutí z 8. 1. 2018 nahradil slovo „odvolání“ textem „napadené usnesení“. [3] Žalobce však již 23. 1. 2018 podal opravný prostředek proti rozhodnutí o odvolání, ve kterém namítl, že odvolání nelze žádným způsobem zrušit. Nahlížení do spisu požaduje v souladu s oprávněnými zájmy opatrovankyně, své matky. Domáhal se informace o tom, co může opatrovník synovi opatrovankyně sdělit, a co již nikoliv. Magistrát posoudil opravný prostředek jako podnět k přezkumnému řízení a postoupil jej Ministerstvu spravedlnosti. [4] Ministerstvo spravedlnosti odmítlo svou pravomoc zabývat se podnětem k provedení přezkumného řízení a přípisem z 10. 4. 2018, čj. MSP103/2018LOSP/3, věc postoupilo Ministerstvu vnitra. Ministerstvo spravedlnosti uvedlo, že není nadřízeným správním orgánem magistrátu. Ústředním orgánem státní správy pro archivnictví a spisovou službu je podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (dále „zákon č. 2/1969 Sb.“), Ministerstvo vnitra. Věc se netýká agendy veřejného opatrovnictví, naopak rozhodný je výklad správního řádu. I pokud by věc spadala do agendy veřejného opatrovnictví, nejedná se o okruh působnosti Ministerstva spravedlnosti. [5] Ministerstvo vnitra rovněž odmítlo svou pravomoc zabývat se podnětem k provedení přezkumného řízení a přípisem z 24. 4. 2018, čj. MV442772/ODK2018, věc postoupilo Ministerstvu práce a sociálních věcí. Ministerstvo vnitra uvedlo, že pro určení nadřízeného orgánu je rozhodující, že se jedná o agendu veřejného opatrovnictví vykonávanou obcemi v přenesené působnosti, přičemž vláda usnesením z 23. 11. 2016, č. 1021 (dále „usnesení vlády č. 1021“) schválila návrh zákona, kterým svěřila tuto agendu Ministerstvu práce a sociálních věcí. Uvedlo, že závěr lze dovodit rovněž z § 9 zákona č. 2/1969 Sb., podle nějž je Ministerstvo práce a sociálních věcí ústředním orgánem státní správy pro sociální péči, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, a pro další otázky mzdové a sociální politiky, jakož i z aktivit Ministerstva práce a sociálních věcí vyvíjených v oblasti veřejného opatrovnictví. [6] Ministerstvo práce a sociálních věcí také odmítlo svou pravomoc zabývat se podnětem k provedení přezkumného řízení a přípisem z 12. 6. 2018, čj. MPSV2018/85184224/1, věc vrátilo zpět Ministerstvu vnitra. Ministerstvo práce a sociálních věcí uvedlo, že pro posouzení věci je rozhodný správní řád, jehož gestorem je Ministerstvo vnitra. Výkon činností sociální práce sociálních pracovníků je odlišný od veřejného opatrovnictví, které proto nespadá do agendy Ministerstva práce a sociálních věcí. Kompetenci v oblasti veřejného opatrovnictví, jež je upravena v předpisech občanského práva, má Ministerstvo spravedlnosti. [7] Ministerstvo vnitra opětovně odmítlo svou pravomoc se zabývat podnětem k provedení přezkumného řízení a přípisem z 19. 6. 2018, čj. MV442774/ODK2018, vrátilo spisovou dokumentaci magistrátu bez věcného vyřízení. [8] Žalobce poté podal kompetenční žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu. II. [9] Žalobce v žalobě tvrdil, že mezi žalovanými vznikl záporný kompetenční spor. S odkazem na usnesení vlády č. 1021 uvedl, že agenda veřejného opatrovnictví náleží Ministerstvu práce a sociálních věcí. Nejvyššímu správnímu soudu navrhl, aby rozhodl, že k vydání rozhodnutí je příslušné Ministerstvo práce a sociálních věcí. III. [10] Ministerstvo práce a sociálních věcí uvedlo, že nemá zákonné zmocnění k tomu, aby vedlo řízení týkající se veřejného opatrovnictví. Za nerozhodný považuje návrh zákona, který mu svěřuje působnost v oblasti veřejného opatrovnictví, jelikož jde jen o záměr uspořádání budoucích vztahů mezi ministerstvy v oblasti veřejného opatrovnictví. Zákonným zmocněním není § 9 zákona č. 2/1969 Sb. ani gesce Ministerstva práce a sociálních věcí nad zkouškou pro úředníky vykonávající agendu veřejného opatrovnictví dle vyhlášky Ministerstva vnitra č. 512/2002 Sb., o zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků (dále „vyhláška 512/2002 Sb.“) – s účinností od 1. 1. 2025 byla zrušena a nahrazena vyhláškou č. 413/2024 Sb. Dále uvedlo, že neprobíhá žádné správní řízení, ve kterém by kompetenční spor mohl vzniknout, a proto tu žádný spor není. Nejvyššímu správnímu soudu navrhlo, aby žalobu odmítl. [11] Ministerstvo spravedlnosti uvedlo, že žaloba není přípustná, protože ve věci nejde o kompetenční spor dle § 97 s. ř. s. Přezkumné řízení lze zahájit pouze z moci úřední, a v dané věci tak žádný orgán neučinil. Neprobíhá tedy řízení, ve kterém by spor mohl vzniknout. [12] Pokud by však Nejvyšší správní soud shledal žalobu přípustnou, zastává Ministerstvo spravedlnosti názor, že nemá pravomoc zabývat se podnětem k provedení přezkumného řízení. S odkazem na usnesení vlády č. 1021 a vyhlášku č. 512/2002 Sb. považuje za nejvhodnější, aby se věcí zabývalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Nejvyššímu správnímu soudu rovněž navrhlo, aby žalobu odmítl. [13] Ministerstvo vnitra uvedlo, že pravomoc zabývat se podnětem k provedení přezkumného řízení má Ministerstvo práce a sociálních věcí. Rozhodující je, že se věc týká agendy veřejného opatrovnictví, která je vykonávána v přenesené působnosti. Rovněž odkázal na usnesení vlády č. 1021, návrh zákona, kterým se mění zákony v souvislosti s veřejným opatrovnictvím, a § 9 zákona č. 2/1969 Sb., z nichž dovozuje pravomoc Ministerstva práce a sociálních věcí. Nejvyššímu správnímu soudu navrhlo, aby rozhodl, že k vyřízení podnětu k provedení přezkumného řízení ve věci žádosti žalobce o nahlížení do spisové dokumentace vedené veřejným opatrovníkem je příslušné Ministerstvo práce a sociálních věcí. IV. [14] Nejvyšší správní soud žalobu usnesením z 6. 5. 2021, čj. Komp 3/201887, odmítl z důvodu neexistence kompetenčního sporu. Dospěl totiž k závěru, že veřejné opatrovnictví dle § 471 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je výkonem nevrchnostenské správy, při které vystupuje obec jakožto veřejnoprávní korporace v obdobném postavení jako jakákoliv osoba soukromého práva. Výkon funkce veřejného opatrovníka obcí proto není výkonem přenesené působnosti. Veřejné opatrovnictví není správním řízením dle § 9 správního řádu ani jinou činností správního orgánu, a proto se nevede ve věci spis v technickoprávním smyslu dle § 17 správního řádu. Ve věci tak nelze uplatnit ani § 38 odst. 2 správního řádu o nahlížení do správního spisu jinými osobami. Nelze o tom vést řízení ani vydat rozhodnutí. V takovém případě je užití institutu přezkumného řízení pojmově vyloučeno. Přezkumné řízení nemůže proběhnout ani je nelze zahájit. Jestliže neexistuje řízení, a dokonce ani po právu nemůže být zahájeno (začít existovat), nevzniká tu už z povahy věci kompetenční spor dle § 97 odst. 1 s. ř. s. [15] Uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu však k žalobcově ústavní stížnosti zrušil Ústavní soud nálezem z 19. 9. 2024, sp. zn. III. ÚS 1951/21 (dále „zrušující nález“). [16] Ústavní soud předně s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu v kompetenčních sporech uvedl, že žalobce má právo na to, aby Nejvyšší správní soud rozhodl, který správní orgán – pokud vůbec nějaký – je oprávně