1 As 206/2025 — Nejvyšší správní soud

1 As 206/2025- 18 - text  1 As 206/2025 - 20 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Petra Pospíšila v právní věci žalobce: Bc. M. H., proti žalované: Česká advokátní komora, sídlem Národní 118/16, Praha 1, v řízení o žalobě proti usnesení předsedy žalované ze dne 18. 11. 2024, č. j. 10.04000085/240002, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2025, č. j. 9 A 13/202535, takto: Kasační stížnost se zamítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí žalované označenému v záhlaví. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce o určení advokáta k poskytnutí právní služby, konkrétně k zastupování v řízení o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2024, č. j. 8 As 81/2024  48. Dospěla k závěru, že žalobce nesplnil požadavky podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, neboť nedoložil, že se neúspěšně pokusil zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů. Žalobce totiž k žádosti přiložil email, jímž oslovil předsedu žalované Roberta Němce, ředitelku pobočky žalované Irenu Schejbalovou a zaměstnance žalované M. Č. s žádostí o blíže neurčené zastoupení, přičemž tento email přiložil k dalším čtyřem žádostem o určení advokáta. [2] V žalobě žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků a posléze podal i návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. [3] Městský soud napadeným usnesením žádost o osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a návrh na ustanovení zástupce podle § 35 odst. 10 s. ř. s. zamítl. Vyšel přitom z prohlášení o majetkových poměrech, které žalobce soudu poskytl v jiném řízení a z něhož městský soud vycházel i v dalších četných řízeních, která s žalobcem vede. Městský soud na jeho základě dospěl k závěru, že žalobce nesplnil zákonné podmínky pro osvobození od soudního poplatku. Odkázal přitom na judikaturu, podle níž žadatelovy majetkové poměry nezahrnují pouze příjmy, výdaje, majetek a aktuální disponibilní prostředky, ale též možnost si potřebné prostředky opatřit (rozhodnutí NSS ze dne 21. 6. 2013, č. j. 5 As 33/2013  13, ze dne 10. 4. 2017, č. j. 7 As 85/2017  15, ze dne 19. 12. 2017, č. j. 7 As 371/2017  14, usnesení NS ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1589/2014, nebo usnesení ÚS ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). [4] Konkrétně podle městského soudu žalobce doložil, že pobírá příspěvek na bydlení ve výši 6 055 Kč a příspěvek na živobytí ve výši 4 860 Kč měsíčně a jako další příjmy uvedl překlenovací půjčky na jídlo, výživné a nájemné. Dle katastru nemovitostí pak žalobce vlastní nemovitý majetek (spoluvlastnické podíly ve výši 1/24 a 1/12 na pozemcích o výměře 24 m2, 135 m2 a 658 m2 v kat. území X, jejichž hodnotu však žalobce dle vlastního prohlášení nezná). Je také členem bytového družstva „U skleníku“ v X, a to za účelem uspokojování bytové potřeby. Naopak žalobce má vyživovací povinnost k nezletilému synovi ve výši 2 000 Kč měsíčně a celkový dluh vůči paní I. H. v celkové výši 544 514 Kč. Měsíční výdaje pak činí 3 830 Kč na nájemném a 4 860 Kč na živobytí. [5] Městský soud konstatoval, že předlužení žalobce není samo o sobě důvodem pro osvobození od soudních poplatků. Z doložených podkladů plyne, že žalobce nemá kromě sociálních dávek žádný další oficiální zdroj příjmů, a soud z nich nemůže zjistit, jak žalobce ve skutečnosti řeší své prioritní výdaje, jak splácí závazky a z jakých zdrojů. Ohledně své dlouhodobé nezaměstnanosti neuvedl žádné konkrétní překážky, pouze odkázal na rozsudek NS ve věci, která se jeho osobně netýká. Městský soud dále odkázal na své usnesení ze dne 9. 6. 2025, č. j. 10 A 30/2025  12, z něhož plyne, že žalobce získává další prostředky na živobytí formou „nevratných půjček“. Z toho pak soud dovodil, že pokud žalobce vede celou řadu sporů a je jeho právem a zájmem na jejich projednání, pak si ale může stejnou cestou opatřit prostředky i k zaplacení soudních poplatků. Tak již ostatně učinil v jiné věci před městským soudem (sp. zn. 15 A 30/2025), v níž poplatek zaplatil. Konečně městský soud připomněl, že v minulosti v četných řízeních, která žalobce svými návrhy vyvolal, jej soud částečně nebo zcela osvobozoval od soudních poplatků – žalobce tak již „pobíral poplatkové úlevy na to, aby při celkem nestandardním množství sporů…již nyní mohl soudní poplatek uhradit“. Obdobně majetkovou situaci žalobce podle městského soudu již hodnotil také Nejvyšší správní soud v rozsudích ze dne 24. 4. 2025, č. j. 10 As 52/2025  15 a ze dne 2. 9. 2025, č. j. 6 As 99/2025  11). II. Obsah kasační stížnosti [6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení městského soudu kasační stížností, kterou založil na důvodech podle § 103 odst. 1 písm. a), c) a d) s. ř. s. [7] Konkrétně má za to, že řízení před městským soudem bylo stiženo zmatečností, neboť bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce. Toho se měla dopustit soudkyně Jitka Zavřelová v předcházejícím řízení o kasační stížnosti sp. zn. 8 As 81/2024, která si některé důkazy jen vymyslela, aby stěžovatele poškodila a ovlivnila výsledek řízení. Stejný důvod se pak týká i soudkyně Naděždy Řehákové, která některé příjmy stěžovatele, o nichž věděla nebo musela vědět z předloženého výpisu z bankovního účtu za říjen 2024 (například platby od Úřadu práce, I. H., K. K. a M. K.), nezahrnula „do svých použitých metod“ a myšlenkových úvah a záměrně je přehlížela. Obdobně nepřihlédla k tomu, že stěžovatel vyčíslil výdaje na živobytí ve výši 4 860 Kč, a naopak uvedla, že „žalobce nevyčíslil výdaje na stravu a ošacení“. Také skutečnost, že se stěžovatel pokoušel najít zaměstnání, lze dovodit již jen z faktu, že se jako uchazeč o zaměstnání přihlásil na Úřadu práce. Obě soudkyně se proto podle stěžovatele měly dopustit trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. [8] Napadené usnesení je podle stěžovatele nepřezkoumatelné, neboť jeho odůvodnění je nesrozumitelné a trpí nedostatkem důvodů. Městský soud totiž použil spojení „pobíral poplatkové úlevy“, přičemž výraz „pobírat“ znamená „pravidelně dostávat“ (podle stěžovatele jde zřejmě o příspěvek od městského soudu na soudní poplatky), zatímco výraz „úleva“ znamená „sleva“, neboli snížení platební povinnosti. Napadené usnesení pak neuvádí přesné bankovní operace, jejichž prostřednictvím městský soud stěžovateli odeslal příspěvek na soudní poplatky, a tuto informaci nelze nijak ověřit. Stejně tak je tomu v případě úvahy soudu, že stěžovatel získává prostředky na živobytí formou nevratných půjček od příbuzných a jiných osob a že by si stejnou cestou mohl opatřit prostředky k zaplacení soudního poplatku. Tento závěr podle něj naopak vyvrací emaily adresované různým osobám, včetně soudců Nejvyššího správního soudu, které zůstaly bez reakce adresátů. Není proto zřejmé, z čeho městský soud dovozuje, že stěžovatel je schopen si tyto prostředky opatřit. [9] Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. [10] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná, má rovněž požadované náležitosti, byla podána včas a oprávněnou osobou. Stěžovatel brojí proti usnesení městského soudu o neosvobození od soudního poplatku a neustanovení zástupce. V takovém případě kasační stížnost nepodléhá poplatkové povinnosti a ani se nevyžaduje povinné zastoupení stěžovatele (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/201419, č. 3271/2015 Sb. NSS). [12] Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Po takto provedeném posouzení dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [13] Nejvyšší správní soud předesílá, že obdobnými kasačními stížnostmi téhož stěžovatele, v nichž byla předmětem přezkumu usnesení městského soudu o neosvobození od soudních poplatků ve sporech s Českou advokátní komorou, se již zabýval v rozsudcích ze dne 31. 7. 2025, č. j. 21 As 104/2025  15, ze dne 2. 9. 2025, č. j. 6 As 99/2025  11, a ze dne 8. 1. 2026, č. j. 9 As 182/2025  15. Kasační stížnosti přitom shledal nedůvodné a zamítl je. Ve všech těchto případech byla odůvodnění napadených usnesení městského soudu založena na stejné argumentaci a v kasačním přezkumu obstála. Nejvyšší správní soud neshledal ani nyní důvodu se od svých dříve vyslovených závěrů odchýlit. [14] Podle § 36 odst. 3 věty první s. ř. s. účastník,