10 As 191/2025 – Nejvyšší správní soud

10 As 191/2025- 73 - text  10 As 191/2025 - 80 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci navrhovatelů: a) JUDr. L. L., b) Ing. L. L., zastoupených advokátem Mgr. Vojtěchem Novotným, Karlovo náměstí 671/24, Praha, proti odpůrci: město Rakovník, Husovo náměstí 27, Rakovník, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2024, Změny č. 1 Územního plánu Rakovník, přijatého usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 10. 6. 2024, č. 37/24, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2025, čj. 54 A 46/2025-83, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Popis věci a dosavadní průběh řízení [1] Navrhovatelé (stěžovatelé) jsou vlastníky pozemků, na nichž město Rakovník (odpůrce) vymezilo napadenou změnou územního plánu plochy přestavby s funkčním využitím veřejné prostranství pro dopravní infrastrukturu s možností vyvlastnění. Stěžovatel a) vlastní pozemek p. č. XA, na němž odpůrce vymezil koridor s cílem rozšířit zatáčku místní komunikace, která zajišťuje dopravní napojení několika rodinných domů. Uvedenou změnu odpůrce odůvodnil nedostatečnou šíří dosavadní komunikace pro zajištění potřeb obyvatel domů v souladu s právními předpisy. Na pozemku p. č. XB ve vlastnictví stěžovatele b) se nachází zemědělský areál B. provozovaný Školním statkem Středočeského kraje. Napadená změna územního plánu vymezila na uvedeném pozemku plochu za účelem zajištění místní komunikace, která bude sloužit k obsluze a napojení areálu Školního statku a rovněž oblasti s rodinnými domy. [2] Oba stěžovatelé považují vymezení ploch za nezákonný zásah do svého vlastnického práva. Změnám územního plánu vytýkají zejména nepřiměřenost a naprostou nepotřebnost zvolených řešení. Tvrdí též, že napadené opatření obecné povahy (OOP) je svévolné a diskriminační. [3] Současnému sporu účastníků předcházelo soudní řízení, v němž se navrhovatelé bránili proti dřívějšímu znění územního plánu odpůrce, v němž byly sporné plochy vymezeny jako stabilizované plochy veřejného prostranství. Toto řešení však při soudním přezkumu neobstálo a Krajský soud v Praze (krajský soud) je zrušil rozsudkem ze dne 23. 6. 2022, čj. 59 A 5/2022-163. Nezákonnost OOP v posuzovaném případě spočívala ve vymezení ploch jako stabilizovaných, ačkoliv se o stabilizované plochy veřejného prostranství nejednalo. [4] Protože odpůrce i po zrušujícím rozsudku zamýšlel regulovat sporné plochy územním plánem, schválil usnesením zastupitelstva dne 10. 6. 2024 v záhlaví označenou změnu územního plánu. Oproti zrušené verzi OOP je stěžejním rozdílem vymezení sporných ploch jako ploch přestavby (plochy změn) s funkčním využitím veřejné prostranství pro dopravní infrastrukturu s možností vyvlastnění. [5] Stěžovatelé se proti napadené změně územního plánu bránili již v procesu jejího vydání podáním námitek, kterým však odpůrce nevyhověl a vypořádal je v odůvodnění OOP. Proto stěžovatelé podali ke krajskému soudu návrh na zrušení změny územního plánu, který však krajský soud zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. 2. Kasační stížnost [6] Stěžovatelé v kasační stížnosti uplatňují důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tzn. tvrdí nezákonnost rozsudku spočívající v nesprávném právním posouzení a také jeho nepřezkoumatelnost. [7] Stěžovatel a) tvrdí, že prokázal dostatečnou kapacitu současného stavu pozemní komunikace a nikdy nesouhlasil s veřejným užíváním svého pozemku. Upozorňuje rovněž na nezákonný zábor komunikace plotem a předzahrádkou, jejichž odstranění by vyřešilo údajnou nedostatečnou kapacitu. Popsané řešení mělo být preferováno před změnou územního plánu. Uvedené argumenty krajský soud posoudil nesprávně zejména ve třech směrech – ohledně potřebnosti změny územního plánu, zásahu do údajně zanedbatelné části pozemku a proporcionality změny územního plánu. [8] Závěr o potřebnosti prý krajský soud nesprávně založil pouze na odpůrcem předložených fotografiích sporné zatáčky, z níž měla vyplývat nedostatečná kapacita komunikace. Stěžovatel je přesvědčen o irelevanci fotografie, jelikož nic nemění na vhodnějším řešení v podobě odstranění nelegální předzahrádky. Na fotografie předložené stěžovatelem přitom soud nereagoval, ačkoliv prokazují dostatečnou kapacitu komunikace. Stěžovatel zejména nesouhlasí s tím, že soud o těchto okolnostech nevedl dokazování. Údajná nedostatečná kapacita měla být prokázána například místním šetřením, geodetickým měřením či jinými vhodnými důkazy. Rozsudek je proto nezákonný pro neprovedení důkazů a rovněž nepřezkoumatelný pro významné procesní pochybení. [9] Stěžovatel odmítá rovněž závěr krajského soudu, že napadená změna dopadá na pouze zanedbatelnou část pozemku, a tuto část odůvodnění označuje za absurdní. Nezbytnost zvoleného řešení totiž nemůže být odůvodněna potenciálním intenzivnějším zásahem do práv stěžovatele. Musí být dána objektivními okolnostmi, z nichž vyplývá nemožnost řešit situaci jinak. Stěžovatel upozorňuje, že zvolený zásah sníží hodnotu pozemku a způsobí též imise, kvůli kterým bude muset vynaložit prostředky na stavbu plotu. Odpůrce nedodržel princip minimalizace zásahu do jeho práv. Stěžovatel nesouhlasí ani s poukazem krajského soudu na rozdíl mezi změnou územního plánu a vyvlastněním a upozorňuje, že rozsudek hodnotí využití pozemku ke stavbě komunikace. Napadená změna totiž umožňuje realizaci stavby proti vůli vlastníka a vyvlastnění, proti němuž nebude možné se bránit. Nepřezkoumatelně a nezákonně prý krajský soud vypořádal námitky nedodržení principu proporcionality. OOP totiž neúměrně zasahuje do práv stěžovatele a sledovaného cíle mohlo být dosaženo i jinak. Stěžovatel nikdy nesouhlasil s veřejným užíváním pozemku. Změna územního plánu není potřeba, neboť současný stav je dostačující a nikdy nebyl prokázán veřejný zájem, který by odůvodňoval zásah do jeho vlastnického práva. [10] Stěžovatel b) považuje rozsudek za vnitřně rozporný – krajský soud totiž nejprve konstatuje, že plánovací dokumentace vlastníka nezatěžuje, a poté uvádí, že zakotvuje možnost vyvlastnění. Napadený rozsudek prý předjímá vyvlastnění pozemku a neobsahuje žádné argumenty pro změnu stávajícího stavu. Krajský soud nevysvětlil vhodnost změny územního plánu a neidentifikoval ani veřejný zájem, který by zásah ospravedlnil. Stěžovatel upozorňuje, že veřejný zájem je zájmem veřejnosti, nikoliv úzce vymezené skupiny obyvatel „několika“ rodinných domů. Je přesvědčen, že soud nezvážil ústavní legitimitu a zákonnost důvodů pro vymezení plochy. Rovněž u tohoto pozemku krajský soud nesprávně posoudil přiměřenost OOP. Napadený rozsudek preferuje zájem několika subjektů a zcela v něm absentují například úvahy o budoucím rozvoji území. Součástí posouzení mělo být hodnocení vhodnosti a nutnosti zásahu do vlastnického práva, které však krajský soud nahradil „jakousi“ úvahou o potřebnosti změny územního plánu pro jistotu, tzn. pro případ, že by stěžovatel přestal souhlasit s dosavadním soukromoprávním užíváním komunikace. [11] Za nesprávné považuje stěžovatel vypořádání námitky porušení zákazu diskriminace a svévole, které stěžovatel vyvozuje ze srovnání své situace s pozemkem p. č. XC, na němž se nachází příjezdová komunikace k areálu společnosti STRABAG. Krajský soud nesprávně učinil z obecného východiska regulace argument pro ospravedlnění rozdílného přístupu, když uvedl, že OOP upozorňuje na potřeby pozemků s různými vlastníky. Jakákoliv konkrétní úvaha o těchto námitkách však v napadeném rozsudku chybí. Odůvodnil-li soud změnu potřebami „většího množství pozemků“, měl tento pojem vysvětlit. Stěžovatel je přesvědčen o srovnatelné povaze pozemků, jelikož společnost například potřebuje komunikaci k pohybu zaměstnanců či dodavatelů. Přesto však na jejím pozemku územní plán plochu nevymezil. Soud proto měl zohlednit možná alternativní řešení. [12] Oba stěžovatelé na závěr zdůrazňují, že napadené OOP je v rozporu s principem proporcionality, a opětovně upozorňují na soukromoprávní alternativy. Oproti změně zrušené rozsudkem 59 A 5/2022-163 považují napadené OOP za ještě intenzivnější zásah do jejich práv, který je projevem svévole a šikany. Nesouhlasí s úvahami soudu o odlišných požadavcích na odůvodnění OOP při vymezení stabilizovaných a změnových ploch. Napadená změna územního plánu je prý pouze formální, omezuje způsob využití pozemků a snižuje jejich hodnotu. Krajský soud prý nesprávně pominul účel jednání odpůrce, kterým je vyvlastnění pozemků, protože chce stěžovatele šikanovat. 3. Vyjádření odpůrce [13] Odpůrce považuje odůvodnění napadeného rozsudku za přezkoumatelné. Krajský soud rozsudek založil na logické úvaze o nižších požadavcích na odůvodnění vymezení změnových ploch a rozdílné intenzitě zásahu. Odkazuje též na judikaturu NSS, dle níž je úlohou soudního přezkumu územního pláno