10 As 74/2025 — Nejvyšší správní soud

10 As 74/2025- 76 - text  10 As 74/2025 - 83 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobce: doc. Ing. Miroslav Ševčík, CSc., zastoupeného advokátem prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., Botičská 4, Praha 2, proti žalovanému: rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, Winstona Churchilla 4, Praha 3, zastoupenému advokátem Mgr. Tomášem Krejčím, Pařížská 21, Praha 1, proti rozhodnutí ze dne 13. 12. 2023, čj. VŠE/10416/9000/2023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2025, čj. 8 A 11/2024-127, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2025, čj. 8 A 11/2024-127, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Ve věci jde o odvolání žalobce z funkce děkana. Žalobce je ve sporu s rektorem Vysoké školy ekonomické v Praze, protože nesouhlasí s tím, jak a proč ho rektor odvolal z funkce děkana její Národohospodářské fakulty. [2] NSS zjistil, že rektor při odvolávání děkana nijak procesně nepochybil. Nemohl však zatím hodnotit, zda měl rektor pro svůj postup i dostatečné věcné důvody. Takové hodnocení je v první řadě úkolem městského soudu. Ten tuto otázku řádně nepřezkoumal, protože měl mylně za to, že jde o věc správního uvážení rektora, kde je soudní přezkum omezen. 1. Popis věci [3] Dne 25. 5. 2023 navrhl rektor akademickému senátu Národohospodářské fakulty (NF), aby projednal jeho podnět k odvolání žalobce z funkce děkana NF a vyjádřil se k němu. Akademický senát NF dne 21. 6. 2023 přijal usnesení, kterým přerušil zasedání a uložil předsednictvu, aby shromáždilo podklady k vyjádření, nechalo vypracovat právní stanovisko ohledně rizik, které by s sebou odvolání děkana přineslo, a bez zbytečného odkladu svolalo pokračování zasedání. Dne 31. 10. 2023, tedy po více než čtyřech měsících, pak přijal akademický senát NF další usnesení; v něm citoval právní stanovisko advokátní kanceláře Nielsen Legal, podle něhož nebyly splněny podmínky pro žalobcovo odvolání z funkce děkana. Do zápisu ze zasedání pak akademický senát NF zaznamenal, že vyjádření rektorovi neposkytuje. [4] Rektor navrhl dne 12. 6. 2023 také akademickému senátu Vysoké školy ekonomické (VŠE), aby projednal jeho návrh na odvolání žalobce z funkce děkana a vyslovil s ním souhlas. Dne 26. 6. 2023 akademický senát VŠE rektorovi svůj souhlas poskytl. [5] Tím pokládal rektor za splněné procesní podmínky pro to, aby mohl odvolat žalobce z funkce děkana podle § 28 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (měl k dispozici jak vyjádření akademického senátu NF, tak souhlas akademického senátu VŠE). Proto rozhodl dne 13. 12. 2023 tak, že odvolal žalobce z funkce děkana Národohospodářské fakulty. [6] Žalobce podal proti rozhodnutí rektora žalobu. Podle žalobce bylo rozhodnutí rektora nepřezkoumatelné a nesrozumitelné, nebyly splněny procesní podmínky pro vydání rozhodnutí a rektor rozhodl podle nesprávně zjištěného skutkového stavu. Neexistovaly tu ani hmotněprávní důvody pro odvolání z funkce děkana a rozhodnutí zasáhlo do žalobcovy svobody projevu a svobody shromažďovací. Postup rektora považoval žalobce za diskriminační a šikanózní. [7] Podle městského soudu však rozhodnutí rektora nebylo nepřezkoumatelné a rektor při jeho vydávání procesně nepochybil. Postupoval v souladu se základními zásadami správního řádu: poté, co informoval žalobce o tom, že se rozhoduje o jeho odvolání z funkce, mu umožnil seznámit se s důvody, pro které jej zamýšlí odvolat, a vyjádřit se k nim. Podle soudu nebylo nezákonné ani to, že rektor nevedl běžný správní spis, že akademický senát NF nevyjádřil jednoznačné stanovisko a že souhlas akademického senátu VŠE předcházel vyjádření akademického senátu NF. Městský soud se podrobně nezabýval jednotlivými důvody pro odvolání žalobce z funkce děkana, protože podle něj šlo o přezkum správního uvážení rektora. Rozhodnutí tedy soud přezkoumal zdrženlivě s ohledem na akademickou samosprávu, především z hlediska pravidel logického uvažování, a ověřil, zda rektorovy závěry odpovídají zjištěným skutečnostem. V tomto ohledu podle něj rektor nevybočil z mezí zákona. Soud také považoval za dostatečné to, jak rektor vysvětlil, že žalobcovo chování se příčilo zájmům VŠE. Žalobní námitky, které se týkaly vyjádření etické komise a jejích členů, soud označil za nepodstatné, protože z ničeho neplynulo, že byly podkladem rektorova rozhodnutí. Podle soudu nakonec nebyla nepřiměřeně zasažena ani žalobcova základní práva. Soud proto žalobu zamítl. [8] Proti rozsudku městského soudu podává žalobce kasační stížnost. 2. Argumenty stran v kasačním řízení [9] Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti a v dalších svých podáních kritizuje postup městského soudu. Namítá, že žalobě nebyl přiznán odkladný účinek, přestože v obdobné věci ho soud přiznal. Soud navíc stěžovateli sdělil, že rozhodne o jeho věci rychle, rozhodl však až čtrnáct měsíců od odvolání stěžovatele z funkce děkana. Stěžovatel v takovém postupu spatřuje nerovné zacházení. [10] Kasační důvody jsou rozděleny do dvou skupin. Jednu tvoří námitky procesní, které míří proti tomu, že v řízení o odvolání stěžovatele z funkce děkana se nepoužila pravidla obsažená ve správním řádu, a zpochybňují posloupnost, v níž k věci zaujaly postoj oba akademické senáty. Krom toho napadají i stanovisko etické komise. Druhá skupina námitek se týká toho, že rektorovo rozhodnutí nesplnilo věcné důvody pro odvolání stěžovatele z funkce děkana podle zákona o vysokých školách. [11] Soud říká, že na řízení o odvolání z funkce se správní řád nepoužije. Stěžovatel ale považuje tento názor nejen za nezákonný, ale zčásti i rozporuplný. Současně má prý totiž podle soudu rektorův postup vyhovovat aspoň minimálním standardům pro výkon veřejné správy, obsaženým v § 2 až 8 správního řádu (bod 54 rozsudku městského soudu). Z rozsudku však neplyne, proč by jim měl rektorův postup vyhovět, když soud tvrdí, že na výkon pravomoci rektora podle § 28 odst. 3 zákona o vysokých školách správní řád nedopadá. Stěžovatel se domnívá, že to odporuje pravidlu v § 177 odst. 1 správního řádu: zákon o vysokých školách totiž v tomto případě skutečně nestanoví žádná procesní pravidla, ale současně použití správního řádu nevylučuje. To podle stěžovatele znamená, že je nutno použít správní řád jako celek. Stěžovatel tento svůj závěr vyvozuje také z judikatury NSS, zejména z rozsudku ze dne 24. 11. 2011, čj. 7 As 66/2010119, č. 2597/2012 Sb. NSS, podle kterého se při řízení podle zákona o vysokých školách podpůrně použije správní řád. Městský soud měl tedy zrušit rozhodnutí rektora už proto, že rektor nevydal žádný formální úkon o zahájení řízení, nepoučil stěžovatele o jeho procesních právech a povinnostech, neřídil se žádnými pravidly pro vedení spisu a nedal stěžovateli možnost vyjádřit se k věci před vydáním rozhodnutí. [12] Stěžovatel vidí pochybení soudu i v úvaze, podle níž nebylo důležité dodržet posloupnost vyjádření akademického senátu NF a souhlasu akademického senátu VŠE. Domnívá se naopak, že pořadí těchto kroků je pevně dáno s ohledem na akademickou samosprávu, která je rozdělena mezi vysokou školu a fakulty. Také není pravda, že rektor nevyužil jako podklad i stanovisko etické komise. Ze zápisu o zasedání akademického senátu VŠE totiž plyne, že stanovisko etické komise bylo pro rektora klíčové (navzdory tomu, že nebyla řádně složena, a už proto nelze její stanovisko použít). Stěžovateli dále vadí nerovný přístup rektora k chování jiných členů akademické obce VŠE. Nesouhlasí s městským soudem, že tato skutečnost není pro věc významná, protože rovnost a zákaz diskriminace patří k základním zásadám právního státu. [13] K samotnému obsahu rozhodnutí o odvolání z funkce děkana stěžovatel namítá, že soud měl věcně přezkoumat, zda stěžovatel svým chováním závažně poškodil zájem vysoké školy. Nestačí říct, že rektor nevybočil z mezí zákona. Požadavek plného soudního přezkumu plyne i z rozsudku 7 As 66/2010 (který se týká rozhodnutí rektora o návrhu na jmenování děkana). Dále stěžovatel poukazuje na to, že § 28 odst. 3 zákona o vysokých školách obsahuje (na rozdíl od § 28 odst. 2) hmotněprávní důvody pro odvolání z funkce děkana: závažné neplnění povinností nebo závažné poškozování zájmů vysoké školy. Splnění těchto důvodů lze věcně přezkoumat, stejně jako otázku, zda stěžovatelovo počínání dosáhlo určité závažnosti. Soud pochybil, protože se tím nezabýval. Nedostatečně hodnotil i skutkový kontext stěžovatelova jednání (nelze jednoduše říct, že stěžovatel vytýkaná jednání skutkově nezpochybňoval, protože je naopak zasazoval do důležitých souvislostí). [14] Podle stěžovatele je pochybení soudu o to závažnější, že odvoláním z funkce byla zasažena jeho ústavně zaručená práva: svoboda projevu, právo shromažďovací a právo na rovný přístup k veřejným funkcím. Stěžovateli totiž byly vytýkány projevy a veřejná vystoupení, přestože je čini