2 Ads 239/2025 — Nejvyšší správní soud

2 Ads 239/2025- 25 - text 2 Ads 239/2025 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Rambousek a partner a.s., se sídlem Křišťanova 1544/4, Praha 3, zast. JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem, se sídlem Ondříčkova 1304/9, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2024, č. j. MPSV2024/139750421/1, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2025, č. j. 3 Ad 15/202428, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 12 269,40 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Ing. Ondřeje Horázného, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobkyně požádala dne 13. 7. 2023 o příspěvek na podporu zaměstnávání čtyř osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce (dále jen „příspěvek“) za druhé čtvrtletí roku 2023. Ve vztahu k jednomu z těchto zaměstnanců žádala o příspěvek ve výši 75 % prostředků vynaložených na mzdu a odvody za měsíc červen 2023 ve výši 18 014 Kč, což činí 13 510,50 Kč. Část mzdy tohoto zaměstnance ve výši 12 162 Kč však žalobkyně odeslala poštovní poukázkou až dne 14. 7. 2023, tedy den po podání žádosti. Zbývající část mzdy a mzdových nákladů byla uhrazena včas. [2] Úřad práce České republiky  krajská pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 5. 9. 2023, č. j. ABAT1469/2023, poskytl žalobkyni příspěvek ve výši 159 230 Kč podle § 78a odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), a ve výši 14 048,50 Kč podle § 78a odst. 3 téhož zákona (I. výrok rozhodnutí). Úřad práce zároveň neposkytl příspěvek ve výši 9 121,50 Kč podle § 78a odst. 2 zákona o zaměstnanosti (II. výrok rozhodnutí). Tento postup odůvodnil tím, že žalobkyně nevyplatila včas část mzdy ve výši 12 162 Kč. [3] Žalobkyně podala proti II. výroku rozhodnutí odvolání (odvoláním nenapadený I. výrok nabyl právní moci). Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 3. 2024, č. j. MPSV2023/220339421/2, zrušil II. výrok rozhodnutí úřadu práce a věc mu vrátil k novému projednání. [4] Žalovaný téhož dne vydal rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení č. j. MPSV2024/44570421/1, kterým zrušil I. výrok rozhodnutí úřadu práce a věc mu vrátil k novému projednání. Uvedl, že žalobkyně nevyplatila včas část mzdy ve výši 12 162 Kč, a proto jí neměl být vyplacen příspěvek v této částce. [5] Dne 22. 5. 2024 úřad práce vydal druhé rozhodnutí č. j. ABAT1025/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvním výrokem prvostupňového rozhodnutí poskytl žalobkyni příspěvek ve výši 170 238 Kč. Druhým výrokem pak žalobkyni neposkytl příspěvek ve výši 12 162 Kč, jež se rovná výši mzdy, kterou žalobkyně vyplatila až po podání žádosti. [6] Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně brojila odvoláním, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 30. 8. 2024, č. j. MPSV2024/139750421/1 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. [7] Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Městský soud rozsudkem ze dne 29. 9. 2025, č. j. 3 Ad 15/202428, zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [8] Městský soud přisvědčil žalobkyni, že správní orgány nesprávně spočítaly výši příspěvku, která jí neměla být poskytnuta. Podle městského soudu je příspěvek vázán vždy na konkrétního zaměstnance, přičemž případné pochybení zaměstnavatele ve vztahu k jednomu zaměstnanci nemá vliv na žádost o příspěvek na jiné zaměstnance. [9] Městský soud se tak neztotožnil se žalovaným, že správní orgány mohly celkovou částku příspěvku na podporu všech zaměstnávaných osob se zdravotním postižením snížit o celou výši nevyplacené mzdy jednoho zaměstnance. Žalovaný mylně vyšel z toho, že slovo odpovídající uvedené v § 78a odst. 8 písm. d) zákona o zaměstnanosti je synonymem k pojmu rovnající se. [10] Příspěvek se určuje jako procento celkových mzdových nákladů. Stejně tak i nevyplacený příspěvek je tedy nutné určit jako procento nevyplacené mzdy. Způsob výpočtu výše nevyplaceného příspěvku přitom musí být shodný bez ohledu na to, zda v konkrétním případě zaměstnavatel nevyplatil celou mzdu nebo její část, či zda se pochybení týkalo jednoho nebo více zaměstnanců. Pokud například zaměstnavatel včas nevyplatil 30 % mzdy, úřad práce nevyplatí 30 % požadovaného příspěvku na tuto mzdu. Pokud zaměstnavatel včas nevyplatí celou mzdu jednoho zaměstnance, úřad práce nevyplatí celý příspěvek požadovaný na mzdu tohoto zaměstnance a podobně. [11] V posuzované věci nebyla včas vyplacena část mzdy jednoho zaměstnance ve výši 12 162 Kč. Celková mzda tohoto zaměstnance však byla vyšší. Zbývající část ve výši 3 817 Kč, která byla sražena na úhradu exekuce, poukázala žalobkyně dne 11. 7. 2023, tedy ještě před podáním žádosti, což není mezi stranami sporné. Včas tak nebyla vyplacena pouze část mzdy odeslaná zaměstnanci poštovní poukázkou. Z celkové výše příspěvku požadované na tohoto konkrétního zaměstnance měl proto úřad práce nevyplatit toliko tu částku, která odpovídá včas nevyplacené části mzdy. Městský soud v této souvislosti poukázal na to, že takto úřad práce správně postupoval již v prvním prvostupňovém rozhodnutí, než jej žalovaný zavázal k jinému způsobu výpočtu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [12] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody nepodřadil pod jednotlivá písmena uvedená v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [13] Stěžovatel se neztotožnil se závěrem městského soudu, že rozsah neposkytnutí příspěvku podle § 78a odst. 8 písm. d) zákona o zaměstnanosti se neurčuje částkou nevyplacené mzdy, ale její procentuální částí. Tento výklad nemá oporu v textu zákona ani jeho smyslu. Stěžovatel rovněž nesouhlasí se závěrem městského soudu, podle něhož měl být příspěvek poskytnut také ve vztahu k té části mzdy, kterou žalobkyně v rámci exekuce vyplatila včas. [14] Stěžovatel namítl, že městský soud nesprávně vyložil pojem odpovídající uvedený v § 78a odst. 8 písm. d) zákona o zaměstnanosti. Městský soud nijak neodůvodnil svůj závěr, proč slovo odpovídající v posuzované věci neznamená rovnající se. Podle stěžovatele je z jazykového výkladu uvedeného ustanovení zřejmé, že pojmem odpovídající se rozumí rovnající se, přičemž jiný výklad ani nepřipadá v úvahu. Stěžovatel na podporu svých tvrzení poukázal na pojem odpovídající uvedený v § 27 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění účinném do 31. 12. 2022. Podle tohoto ustanovení, pokud rozhodný příjem rodiny, z něhož se vychází při stanovení výše příspěvku na bydlení, nedosahuje částky životního minima rodiny, započítává se pro stanovení výše příspěvku na bydlení jako rozhodný příjem rodiny částka odpovídající životnímu minimu této rodiny. Je zřejmé, že i zde zákonodárce použil výraz odpovídající ve smyslu rovnající se. [15] Stěžovatel je přesvědčen, že postupoval v souladu se zákonem, když vyložil § 78a odst. 8 písm. d) zákona o zaměstnanosti v souladu s jeho tehdejším zněním, tedy že žadateli nemá být přiznán příspěvek ve výši, která odpovídá celé části nevyplacené mzdy. Stěžovatel zdůraznil, že zákon o zaměstnanosti hovoří o 75 % prostředků vynaložených na mzdy a odvody, nikoli o 75 % prostředků vynaložených na mzdy a 75 % prostředků na odvody. Finanční částka představuje souhrn těchto prostředků bez jejich konkrétního procentuálního dělení na mzdu a na odvody. Žadateli je tak v případě splnění všech podmínek přiznáno 75 % mzdových prostředků bez rozlišování, jaká částka je „za mzdu“ a jaká „za odvody“. Proto zákonodárce stanovil, aby z nárokované částky nebyla přiznaná ta část, která odpovídá nevyplacené mzdě. Stěžovatel nesouhlasí s městským soudem, který uzavřel, že se příspěvek určuje jako procento celkové mzdy. Podle stěžovatele se naopak určuje jako procento mzdy a odvodů. [16] Žalobkyně ve svém vyjádření navrhla kasační stížnost zamítnout. Uvedla, že dle systematického a teleologického výkladu předmětného ustanovení nelze připustit, aby krácení příspěvku přesáhlo výši příspěvku, o který je žádáno. Pokud by žalobkyně žádala o příspěvek pouze na jednoho zaměstnance, pak by to ve svém důsledku znamenalo, že by v případě nevyhovění žádosti musela doplatit 25 % nad rámec žádaného příspěvku. Nelze se ztotožnit se stěžovatelem, že by v posuzované věci pojem odpovídající znamenal rovnající se. Naopak tento pojem vyjadřuje skutečnost, že částka musí korelovat se základnou. Nesprávnou interpretaci tohoto pojmu lze demonstrovat i na příkladu § 27 odst. 3 zákona o státní sociální podpoře, na kterém stěžovatel v