2 Ads 92/2025 — Nejvyšší správní soud

2 Ads 92/2025- 83 - text  2 Ads 92/2025 - 90 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: WORK PRO Services s.r.o. v likvidaci, se sídlem Klimentská 1652/36, Praha 1, zast. Mgr. Petrem Mertou, advokátem, se sídlem Vinohradská 2133/138, Praha 3, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2024, č. j. 11458/1.30/233, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 3. 2025, č. j. 55 A 15/202471, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobkyně je agenturou práce. V souvislosti s touto činností umožnila výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bodu 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), neboť přidělila deset svých zaměstnanců k uživateli Multi Channel Logistik s.r.o., kde přibližně po dobu jednoho měsíce vykonávali činnost, která neodpovídala pracovnímu místu, pro které jim bylo vydáno povolení k zaměstnání podle § 92 zákona o zaměstnanosti. [2] Z tohoto důvodu shledal Oblastní inspektorát práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj (dále jen „oblastní inspektorát“) žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Za spáchání tohoto přestupku žalobkyni uložil pokutu ve výši 500 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Žalovaný v podstatném rozsahu odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí oblastního inspektorátu potvrdil. Rozhodnutí oblastního inspektorátu změnil pouze tak, že upřesnil časové znění aplikovatelného zákona o zaměstnanosti (tato otázka však neměla žádný vliv na věcné posouzení případu). [3] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou podanou ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“). Krajský soud žalobu zamítl. [4] Krajský soud shledal, že správní orgány dostatečně zjistily skutkový stav. Žalobkyně rozporuje zákonnost protokolu o kontrole. K tomu soud poukázal na rozhodnutí žalovaného, podle něhož protokol o kontrole nezákonný není. Navíc jde pouze o jeden z podkladů, na nichž rozhodnutí správních orgánů stojí. Správní orgány se zabývaly taktéž charakterem činnosti, kterou zaměstnanci vykonávali. Opřely se zejména o sdělení Českého statistického úřadu (dále jen „ČSÚ“) a svědeckou výpověď L. U. Z těchto důkazů vyplývá, že zaměstnanci pracovali v logistickém skladu, kde např. balili zboží, kompletovali sety, připravovali zboží k expedici a vykonávali skladovou práci, ačkoliv podle povolení k zaměstnání měli vykonávat montážní práce. Správní orgány se také dostatečně zabývaly objednávkami mezi společností Multi Channel Logistik s.r.o. a žalobkyní. Zjištěný skutkový stav tak má oporu v dokazování. Mělali žalobkyně za to, že výsledek dokazování neodpovídá realitě, mohla sama předestřít jinou skutkovou verzi. To však neučinila, a tak zjištěný skutkový stav relevantně nezpochybnila. [5] Krajský soud dospěl k závěru, že materiální stránka přestupku byla naplněna již tím, že žalobkyně umožnila zaměstnancům výkon práce v rozporu s vydanými povoleními. Aby nedošlo k jejímu naplnění, musely by být dány zvláštní okolnosti. Krajský soud však takové okolnosti neshledal. Ba právě naopak, žalobkyně umožnila výkon nelegální práce deseti osobám, a to v situaci, kdy byl o volná pracovní místa, která tyto osoby fakticky vykonávaly (skladový manipulant a skladník), v daném čase a místě vysoký zájem. [6] Správní orgány neuložily žalobkyni nepřiměřeně vysokou pokutu. Pokuta byla uložena ve výši 5 % horní hranice sazby, a proto ji nelze bez dalšího považovat za nepřiměřenou. Oblastní inspektorát vycházel i z toho, že žalobkyně umožnila výkon nelegální práce deseti osobám po dobu přibližně jednoho měsíce. Zabýval se také významem chráněného zájmu (ochrana pracovního trhu a aktivní politika zaměstnanosti). Tvrzení žalobkyně o nepřiměřenosti pokuty je oproti tomu ryze obecné. Krajský soud se ztotožnil se správními orgány v tom, že pokuta nemá likvidační charakter, neboť žalobkyně se již v likvidaci nachází. Z tohoto důvodu se nelze domnívat, že by měla dramaticky omezit její další podnikání či existenci. Žalobkyně netvrdila, že by se např. měl proces likvidace ukončit a měla by znovu začít podnikat. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [7] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [8] Krajský soud (stejně jako správní orgány) uzavřel, že zaměstnanci vykonávali druh práce, který spadá pod položku 93333 Pomocní pracovníci obchodního provozu Klasifikace zaměstnání CZISCO. Tento závěr byl podložen dvěma důkazy – odpovědí ČSÚ na dotaz oblastního inspektorátu a svědeckou výpovědí L. U. Žádný však jednoznačně tento závěr nepotvrzuje (a to ani ve vzájemné souvislosti). ČSÚ v odpovědích používá slova jako „domníváme se“ nebo „doporučili bychom“, jde tedy pouze o domněnky. Pro popis činností v otázkách položených ČSÚ vyšel oblastní inspektorát ze svědecké výpovědi L. U., která uvedla, že zaměstnanci vykonávali skladovou práci. L. U. byla vyslechnuta i v jiném řízení probíhajícím před oblastním inspektorátem. Výslech se týkal stejného pracoviště a stejného okruhu prací. Z tohoto výslechu je zjevné, že L. U. si vykládá pojem logistické, skladové nebo jim podružné práce velmi široce. Považuje za ně např. rozebírání, sešroubování produktů, čištění bot, lisování obalového materiálu, polepování či převazování. Tyto činnosti lze podřadit pod druh práce 8219 Montážní dělník ostatních výrobků. Stěžovatelka předkládá protokol o výpovědi svědkyně až v řízení před Nejvyšším správním soudem, protože dříve neexistoval. [9] Z uvedeného vyplývá, že skutkový stav není v této věci postaven najisto. Správní orgány tak měly rozhodnout ve prospěch stěžovatelky. [10] Krajský soud se dostatečně nezabýval (stejně jako správní orgány) naplněním materiální stránky přestupku. Jeho tvrzení, že materiální stránka přestupku je naplněna již tím, že stěžovatelka umožnila zaměstnancům výkon nelegální práce, není správné. Naplnění materiální stránky přestupku totiž nelze dovozovat automaticky. Zaměstnanci disponovali platným pobytovým oprávněním, které jim umožňovalo též výkon práce. Nejednalo se tedy o osoby, které by v České republice pobývaly nelegálně či by vykonávaly práci zcela bez povolení. Předpoklady pro výkon zaměstnání na pracovních pozicích Montážní dělníci ostatních výrobků a Pomocníci obchodního provozu nejsou natolik odlišné. Obě zaměstnání jsou podobně mzdově ohodnocena, vyžadují obdobný stupeň vzdělání a většinou jsou vykonávána na jednosměnný provoz s tím, že délka stanovené pracovní doby činí 40 hodin týdně. Vzhledem k podobnosti obou profesí nelze souhlasit s argumentem, že je zvýšena společenská škodlivost jednání v situaci, kdy je o pozice skladových manipulantů a skladníků zájem. Podmínky pro výkon obou profesí jsou v zásadě stejné, a proto není do takové míry zásadní, pro jakou z těchto profesí se uchazeči o zaměstnání rozhodnou. Pokud uchazeč splňuje podmínky pro výkon jedné profese, typicky bude splňovat i podmínky pro výkon druhé profese, a proto nedochází k přebírání míst jiným uchazečům. Stěžovatelka dále opět odkazuje na skutkovou nejednoznačnost případu. [11] Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že pokuta jí byla uložena v souladu se zákonem. Skutková podstata přestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti zahrnuje širokou paletu jednání. Přestupku se mohou dopustit i velké společnosti, kterou stěžovatelka není. Vysoko stanovená horní hranice pokuty umožňuje správním orgánům citelně postihnout právě i velké společnosti. Pro stanovení pokuty je mnohem zásadnější ekonomická situace a další okolnosti úzce související s danou osobou. To, že je pokuta stanovena v rámci spodních 5 % maximální možné výše, neznamená, že nemůže být nepřiměřeně vysoká. [12] Krajský soud se ekonomickou situací stěžovatelky zabýval pouze okrajově. Nezhodnotil např. její obrat a ekonomickou aktivitu. Uvedl, že pokuta zásadně nemůže mít pro společnost v likvidaci likvidační charakter. Tento závěr však není správný. Cílem společnosti v likvidaci je ukončit svoji existenci. Dochází k vypořádávání závazků. Pokud je uložením pokuty takový proces znemožněn, je její jediný účel existence zmařen a likvidaci není možné řádně dokončit. Pokud společnost nevyvíjí žádnou činnost, nelze předpokládat, že si vydělá na zaplacení pokuty. Pokuta je tak likvidační v tom smyslu, že znemožňuje naplnění zbytkového účelu společnosti, kterým již není podnikání, ale samotná likvidace. [13] S