2 Afs 10/2026 – Nejvyšší správní soud

2 Afs 10/2026- 40 - text  2 Afs 10/2026 - 42 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky, soudce Václava Štencla a soudkyně Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: JJL real 92 s.r.o., se sídlem Dlouhá 194/3, Ostrava, zastoupená JUDr. Jakubem Hlínou, LL.M., advokátem se sídlem Havlíčkova 1680/13, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2022, č. j. 9073/22/520010421711070, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2025, č. j. 25 Af 6/2022109, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto: I. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá. II. Žalobkyni se ukládá povinnost zaplatit ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj vydal dne 10. 3. 2022 - dodatečný platební výměr č. j. 649243/21/320250523802051, kterým žalobkyni stanovil k přímé úhradě daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2015 ve výši 628 710 Kč a uložil jí povinnost uhradit penále ve výši 125 742 Kč; - dodatečný platební výměr č. j. 649310/21/320250523802051, kterým žalobkyni stanovil k přímé úhradě daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2016 ve výši 1 256 146 Kč a uložil jí zákonou povinnost uhradit penále ve výši 251 229 Kč; a - dodatečný platební výměr č. j. 649537/21/320250523802051, kterým žalobkyni stanovil k přímé úhradě daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2017 ve výši 429 497 Kč a uložil jí povinnost uhradit penále ve výši 85 899 Kč; (dále jen „dodatečné platební výměry“). [2] Proti dodatečným platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, která žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítl a dodatečné platební výměry potvrdil. Krajský soud v Ostravě následně rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného. [3] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) dne 5. 1. 2026 blanketní kasační stížnost spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku, který doplnila podáním ze dne 9. 1. 2026. V návrhu stěžovatelka uvedla, že výkonem rozhodnutí žalovaného jí hrozí zásadní hospodářské dopady do podnikatelské a obchodní činnosti. Stěžovatelka nedisponuje dostatečným množstvím disponibilních finančních prostředků, jež by mohla použít k úhradě daňového nedoplatku a souvisejících úroků z prodlení, které ke dni 10. 12. 2025 vyčíslila částkou 2 763 744 Kč. Stěžovatelka uvádí, že případná daňová exekuce by ohrozila její další existenci. Výkonem rozhodnutí žalovaného by došlo k zásadní paralýze činnosti stěžovatelky, a to v důsledku odčerpání veškerých zbylých likvidních finančních prostředků, kterými disponuje. Stěžovatelka by podstoupila významné reputační riziko, které se v podnikatelském prostředí těžko napravuje nebo je likvidační. K intenzitě hrozící újmy stěžovatelka zdůraznila, že ji významně zasáhla pandemie COVID19, při níž došlo k zásadnímu omezení její zaměstnanecké základny a která se i v současnosti promítá do jejích finančních výsledků. Aktuální výše daňové povinnosti je natolik vysoká, že je bez dalšího způsobilá přivodit nevratné změny v ekonomické činnosti stěžovatelky, které bezpochyby vyústí v definitivní ukončení její podnikatelské činnosti z důvodu platební neschopnosti. Stěžovatelka dále uvedla, že ke dni podání návrhu neeviduje žádné pohledávky, nevlastní žádná „hmotná“ aktiva, jako např. nemovité věci či zásoby. Má rovněž i další závazky vůči finanční správě a ostatním subjektům. Poukázala na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2025, č. j. 8 Cm 34/202516, kterým krajský soud přiznal stěžovatelce osvobození od soudního poplatku. Újma, která stěžovatelce hrozí, vysoce přesahuje jakýkoliv představitelný bagatelní rozsah, jedná se o újmu zásadního rozsahu. Závěrem uvedla, že odkladem platby daně není žádným způsobem ohrožen důležitý veřejný zájem. K návrhu přiložila výkazy zisku a ztráty za rok 2021, výpisy z bankovního účtu za období červen 2025 až prosinec 2025 a knihu závazků ke dni 9. 12. 2025. [4] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku zdůraznil, že se jedná o mimořádný prostředek. Stěžovatelka přitom nedoložila, jaké konkrétní úkony směřující k vymožení daně správce daně činí a jakým způsobem tyto přímo ohrožují činnost stěžovatelky. Výčet negativních důsledků tvrzených stěžovatelkou je zcela hypotetický. Stěžovatelka nedoložila, že by ji správce daně skutečně vyrozuměl o předpisu úroku z prodlení, tj. že by se jednalo ve smyslu § 153 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, o nedoplatek, který má být vymáhán. Žalovaný má za to, že stěžovatelka nedoložila své aktuální finanční a majetkové poměry. Z předložených dokladů nelze ověřit, jakým způsobem stěžovatelka dlouhodobě nakládá se svými peněžními prostředky, popř. zda nemá jiné bankovní účty. Žalovaný poukázal na disproporci v tvrzení stěžovatelky, neboť výkon rozhodnutí pro ni nemůže znamenat zároveň likvidaci i významné reputační riziko. Dle žalovaného je nedůvodná argumentace stěžovatelky ztrátou příjmů z důvodu vládních opatření souvisejících s pandemií COVID19. Tato opatření byla naposledy platná v roce 2021, od té doby mohla stěžovatelka vyvíjet svou ekonomickou činnost bez překážek. Žalovaný zdůraznil, že pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je třeba naplnění jiných zákonných podmínek než těch, které se váží k osvobození od soudního poplatku. Stejně tak tvrzená existence dalších nedoplatků na dani nijak neimplikuje, že výkonem rozhodnutí žalovaného hrozí stěžovatelce vážná újma. Stěžovatelka ani nedoložila, že by správce daně ohledně jiného nedoplatku činil úkony k jeho vymožení. Žalovaný uzavřel, že stěžovatelka nedoložila, že by jí výkonem či jinými právními následky žalobou napadeného rozhodnutí hrozila reálná a závažná újma. Poukázal přitom na existenci prostředků, které daňovým subjektům umožňují dočasné odložení splnění jejich daňové povinnosti, jako např. institut posečkání úhrady daně. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud návrh stěžovatelky zamítl. [5] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje splnění zákonných předpokladů (§ 73 odst. 2 ve spojení s § 120 s. ř. s.), tj. nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly, a chybějícího rozporu s důležitým veřejným zájmem. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že přiznání odkladného účinku má mimořádný charakter a má být vyhrazeno pouze pro ojedinělé případy. Soud jím totiž ještě před meritorním rozhodnutím prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí, jež je potřeba považovat za zákonné a věcně správné, dokud není zákonným postupem zrušeno (usnesení NSS ze dne 22. 12. 2003, č. j. 7 A 115/200267, č. 760/2006 Sb. NSS). [6] Požadavky § 73 odst. 2 s. ř. s. hrozící újma naplní typicky tehdy, „nebudeli možno v případě, že bude napadené správní rozhodnutí naplněno a poté shledáno nezákonným a zrušeno, v podstatných ohledech navrátit v původní stav jím způsobené následky či dopady. Významnou bude též spíše tehdy, půjdeli sice při uplatnění rozhodnutí o následky vratné či napravitelné, avšak takového rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže či významné poruchy v jeho životě, fungování, činnosti apod.“ (usnesení NSS ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/201456, bod 5). [7] Břemeno tvrdit a osvědčit naplnění zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku tíží jeho navrhovatele (srov. usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/201232). Jak uvedl Nejvyšší správní soud v bodě 9 svého usnesení ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/201174, „[k]asační soud není povolán k tomu, aby za navrhovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti“. Úkolem navrhovatele je tak předložit dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma než jiným osobám, vysvětlit, v čem tato újma spočívá, a uvést její rozsah. Tvrzení, kterými navrhovatel odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, pak musí rovněž řádně doložit (např. usnesení NSS ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/201550, bod 5). Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická. Přiznání odkladného účinku má místo jen tam, kde jeho nezbytnost převáží nad obecným požadavkem právní jistoty opírající se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci. [8] Nejvyšší správní