2 Afs 41/2024 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 41/2024- 51 - text  2 Afs 41/2024 - 56 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: obec Nezabylice, se sídlem Hořenec 6, Nezabylice, zast. doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2022, č. j. MZE54407/202114113, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, č. j. 15 A 78/202257, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 22 518,10 Kč k rukám její zástupkyně doc. JUDr. Mgr. Jany Tlapák Navrátilové, Ph.D., advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobkyně požádala dne 7. 11. 2011 Státní zemědělský intervenční fond (dále jen „SZIF“) o dotaci z Programu rozvoje venkova na projekt spočívající v obnově a rozvoji občanského vybavení a služeb v obci Nezabylice (rekonstrukce kulturního domu, úprava a dovybavení mateřské školy, rekonstrukce budovy obecního úřadu a parkoviště). Dne 24. 5. 2012 uzavřela žalobkyně se SZIF dohodu o poskytnutí dotace na tento projekt, v níž byl sjednán termín předložení žádosti o proplacení výdajů 3. 10. 2012. Tento termín byl následně posunut k žádosti žalobkyně na 30. 11. 2012. Dne 29. 11. 2012 podala žalobkyně žádost o proplacení výdajů ve výši 5 139 065 Kč. Tato žádost byla dne 4. 4. 2013 schválena a dne 12. 4. 2013 byla dotace proplacena. Poskytnuté prostředky byly vyplaceny částečně ze zdrojů Evropské unie, částečně z národních zdrojů. [2] SZIF vyrozuměl dne 9. 5. 2016 žalobkyni o zahájení řízení o vrácení části dotace ve výši 552 792 Kč. V průběhu řízení byl v návaznosti na rozhodnutí trestních soudů oznámením ze dne 19. 5. 2021 upřesněn předmět řízení tak, že vzhledem k závažnosti jednání má být vrácena dotace v plné výši (tj. částka 5 139 065 Kč). Rozhodnutím ze dne 23. 8. 2021, č. j. SZIF/2021/0501132, SZIF uložil žalobkyni povinnost vrátit finanční prostředky ve výši poskytnuté dotace (5 139 065 Kč). Důvodem vrácení dotace byla skutečnost, že žalobkyně přiložila k žádosti o proplacení dotace položkový rozpočet, který neodpovídal skutečnosti, čímž porušila pravidla, jimiž se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty PRV ČR na období 20072013. Podle nich musí být žádost o proplacení založena na skutečně prokázaných výdajích. Žalobkyně však ve své žádosti o proplacení výdajů předstírala, že byl zhotoven nový zahradní domek v areálu mateřské školy označený jako „sdružený domeček na nářadí s pergolou 6 x 4 m“. K tomu SZIF odkázal na rozhodnutí trestních soudů, jimiž byla starostka žalobkyně uznána vinnou z přečinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 a 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a přečinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 a 3 trestního zákoníku. [3] Proti rozhodnutí SZIF se žalobkyně bránila odvoláním, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [4] Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného. Městský soud žalobě vyhověl a rozhodnutí žalovaného i SZIF zrušil. [5] Městský soud se zabýval výlučně otázkou zániku práva státu požadovat vrácení dotace. Aplikoval evropskou úpravu, neboť dotace byla poskytnuta částečně z finančních prostředků České republiky a částečně z finančních prostředků Evropské unie. Podle městského soudu uplynula osmiletá prekluzivní lhůta pro vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit dotaci ve smyslu čl. 3 odst. 1 čtvrtého pododstavce nařízení Rady č. 2988/95, o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (dále jen „nařízení č. 2988/95“). Tato lhůta plyne od okamžiku, kdy dojde k nesrovnalosti. V této věci nastala nesrovnalost nejpozději dne 29. 11. 2012, kdy žalobkyně předložila žádost o proplacení dotace spolu s položkovým rozpočtem, který neodpovídal skutečnosti. Od tohoto okamžiku začala běžet lhůta pro zahájení řízení o vrácení dotace i lhůta pro vydání rozhodnutí. Řízení o povinnosti vrátit dotaci bylo zahájeno dne 9. 5. 2016, tedy ve čtyřleté prekluzivní lhůtě. Osmiletá prekluzivní lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula dne 29. 11. 2020. SZIF vydal prvostupňové rozhodnutí až dne 24. 8. 2021, tedy po uplynutí prekluzivní lhůty pro vydání rozhodnutí, a proto byla rozhodnutí správních orgánů vydána v rozporu se zákonem. [6] Žalovaný argumentoval, že došlo k pozastavení řízení podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 2988/95, neboť správní řízení bylo přerušeno kvůli trestnímu stíhání starostky žalobkyně. To má za následek stavení prekluzivní lhůty. Podle městského soudu by však mohl tento následek nastat pouze v situaci, kdy by byla trestně stíhána samotná žalobkyně, nikoliv její starostka. Není ani pravdou, že by žalobkyně nemohla být stíhána. Žalobkyně je sice územně samosprávným celkem, ale při žádosti o dotaci jednala v samostatné působnosti. Ostatně vůči žalobkyni bylo trestní stíhání zahájeno. Stalo se tak však až po uplynutí prekluzivní lhůty pro vydání rozhodnutí. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalobkyně a dalších podání [7] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [8] Podle stěžovatele nedošlo k prekluzi práva státu vydat rozhodnutí o povinnosti vrátit finanční prostředky. [9] Městský soud nesprávně určil počátek běhu prekluzivní lhůty. Vznik nesrovnalosti, který je rozhodný pro počátek běhu prekluzivní lhůty, je třeba odvozovat až od proplacení dotace. Prekluzivní lhůta tedy začala plynout až dne 12. 4. 2013. Nesrovnalost vznikne okamžikem, kdy došlo jak k jednání nebo opomenutí hospodářského subjektu, které představuje porušení unijního práva, tak k poškození rozpočtů Evropské unie nebo rozpočtů Evropskou unií spravovaných. Prekluzivní lhůta tedy začne plynout okamžikem, kdy nastane poslední z těchto okolností [viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 6. 10. 2015 ve věci C59/14 Kollmer, body 25 a 26]. [10] Městský soud dále nezohlednil právní úpravu prekluze obsaženou v § 11a odst. 1 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o SZIF“), ve znění účinném od 1. 11. 2017, která byla účinná v době vydání rozhodnutí. Podle tohoto ustanovení činí prekluzivní lhůta pro zahájení řízení 10 let ode dne vyplacení dotace. Tím stát využil možnost prodloužit prekluzivní lhůtu vyplývající z evropského práva (viz čl. 3 odst. 3 nařízení č. 2988/95). Podle zákona č. 265/2017 Sb., kterým došlo k novelizaci zákona o SZIF, platí, že neuplynulali doposud prekluzivní lhůta, dochází k jejímu prodloužení. Toto prodloužení lhůty neodporuje ani obecným právním zásadám (viz rozsudek SDEU ze dne 2. 3. 2019 ve věci C584/15 Glencore Céréales France, bod 73). Řízení o vrácení dotace bylo zahájeno dne 9. 5. 2016, tedy v prekluzivní lhůtě. V prekluzivní lhůtě pro zahájení řízení byla věc také pravomocně rozhodnuta. [11] Stěžovatel nesouhlasí s výkladem městského soudu, že ke stavení prekluzivní lhůty podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 2988/95 dojde pouze v situaci, kdy je trestní řízení zahájeno proti žadateli. Pojem dotyčná osoba nelze vykládat pouze pomocí doslovného výkladu. Je nutno zohlednit i jeho smysl a účel, podle něhož je třeba pod tento pojem zahrnout i osobu, která za žadatele jedná, neboť předmětem trestního řízení je stále poskytnutá dotace a jednání osoby, které je žadateli přičitatelné. [12] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl. Městský soud správně určil počátek běhu prekluzivní lhůty. Ke vzniku nesrovnalosti se nevyžaduje, aby byl poškozen rozpočet Evropské unie. Postačí, že je ohrožen (viz čl. 1 odst. 2 nařízení č. 2988/95). K ohrožení rozpočtu Evropské unie došlo již předložením žádosti o proplacení výdajů. Prekluzivní lhůta proto začala běžet ode dne podání žádosti, tedy od 29. 11. 2012. I kdyby však prekluzivní lhůta začala běžet až od 12. 4. 2013, osmiletá prekluzivní lhůta pro vydání rozhodnutí by stejně uplynula dříve, než SZIF vydal rozhodnutí. [13] Stěžovatelem zmíněnou desetiletou prekluzivní lhůtu v této věci nelze použít. Řízení bylo zahájeno dne 9. 5. 2016, zákon č. 295/2017 Sb., kterým mělo k prodloužení prekluzivní lhůty dojít, nabyl účinnosti až dne 1. 11. 2017. Podle čl. VII zákona č. 295/2017 Sb. se přitom řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů. [14] Co se týká stavení prekluzivní lhůty v důsledku probíhajícího trestního