Nejvyšší správní soud 2 Afs 74/2026

Nejvyšší správní soud obdržel dne 21. 4. 2026 kasační stížnost, kterou žalovaný (dále „stěžovatel“) brojí proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze.

Dne 4. 5. 2026 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání stěžovatele označené jako „Zpětvzetí kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 04. 2026, č. j. 14 Af 34/2023154“. Stěžovatel v něm uvedl, že svou kasační stížnost podanou proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze bere v plném rozsahu zpět.

Správní soudnictví je ovládáno dispoziční zásadou, podle které disponuje řízením a jeho předmětem navrhovatel. Ten proto podle § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Navrhovatelem je v tomto řízení ten účastník, který podal kasační stížnost.

Z podání stěžovatele plyne jasný úmysl vzít kasační stížnost v celém rozsahu zpět. Jeho projev vůle nevzbuzuje žádné pochybnosti, pokud jde o jeho obsah. Nejvyšší správní soud proto řízení o kasační stížnosti zastavil podle § 47 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. zastavil.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle § 60 odst. 3 věty prvé za použití § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení o ní bylo zastaveno, přičemž nenastala žádná ze situací předvídaných v § 60 odst. 3 větě druhé s. ř. s.