2 As 112/2025 – Nejvyšší správní soud

2 As 112/2025- 111 - text  2 As 112/2025 - 115 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Karla Šimky v právní věci žalobce: D. H., zast. JUDr. Františkem Scholzem, advokátem se sídlem Na Příkopě 583/15, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) J. V., II) Ing. P. V., III) JUDr. M. P., a IV) obec Panenské Břežany, se sídlem Hlavní 17, Panenské Břežany, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2024, č. j. 020519/2024/KUSK, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2025, č. j. 37 A 19/2024110, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský úřad Odolena Voda (stavební úřad) rozhodnutím ze dne 18. 9. 2023 nařídil žalobci podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon; dále „starý stavební zákon“), odstranit celou rozestavěnou stavbu rodinného domu na pozemku parc. č. XA v katastrálním území P. B. [2] Stavební úřad provedl dne 7. 5. 2021 kontrolní prohlídku. Zjistil, že žalobce postavil rodinný dům v rozporu se společným povolením. Konkrétně zvětšil vnější půdorysné rozměry stavby i celkovou zastavěnou plochu, dále změnil vzhled stavby, její vnitřní dispozici, výškové osazení v terénu a umístění na pozemku. Změnu výškového osazení realizoval navezením zeminy, což podepřel (také nepovolenou) opěrnou zdí mezi svým a sousedním pozemkem. [3] Žalobce následně požádal o dodatečné povolení stavby. V rámci tohoto správního řízení však nedoložil požadované dokumenty, i když mu k tomu stavební úřad opakovaně prodlužoval lhůtu. Stavební úřad proto řízení o dodatečném povolení stavby zastavil. Usnesení o zastavení řízení o dodatečném povolení stavby nabylo právní moci, neboť proti němu žalobce nepodal odvolání. Stavební úřad poté rozhodl o nařízení odstranění stavby. Součástí řízení o dodatečném povolení stavby byla také stavba opěrné zdi na hranicích pozemku, kterou žalobce podepřel zeminu navezenou na svůj pozemek. V této části stavební úřad vyloučil věc k samostatnému projednání. Proti rozhodnutí o odstranění stavby rodinného domu podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. [4] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u Krajského soudu v Praze, který žalobu zamítl. Krajský soud neshledal napadená rozhodnutí nepřezkoumatelnými. Podle krajského soudu nebylo nepřiměřené, pokud stavební úřad poté, co žalobce nezískal dodatečné povolení stavby, rozhodl o jejím odstranění. Žalobce byl nadto v řízení o dodatečném povolení stavby pasivní, a to navzdory tomu, že byl zastoupen zmocněnkyní. Nepřiměřené nebylo ani nařídit odstranění stavby jako celku, neboť nelze identifikovat legální části stavby, které by byly schopné samostatné existence po odstranění částí staveb nelegálních. Vyžádat si závazné stanovisko odboru územního plánování v řízení o odstranění stavby bylo sice nadbytečné, ale nezpůsobuje to nezákonnost vydaných rozhodnutí. Důvody pro odstranění stavby totiž obstojí bez ohledu na tuto skutečnost (neboť stavba byla provedena v rozporu se společným povolením a žalobce nezískal dodatečné stavební povolení). V řízení o odstranění stavby nemá své místo ani argumentace zrušením části územního plánu obce P. B. Krajský soud dále pro nadbytečnost neprovedl důkazy navrhované stěžovatelem. Také vysvětlil, že listinami ze správního spisu se důkaz neprovádí. II. Kasační stížnost a další podání [5] Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti vyslovil přesvědčení, že stavba měla být dodatečně povolena, neboť jej o tom v minulosti ubezpečil stavební úřad. Řízení o dodatečném povolení stavby probíhalo v období pandemie onemocnění covid19. Stěžovatel měl zdravotní problémy, a proto nestihl doplnit všechny požadované dokumenty. Poté stavební úřad na základě stanoviska orgánu územního plánování rozhodl o odstranění stavby. Toto stanovisko však vycházelo z nezákonného územního plánu, a stavební úřad tak postupoval nepředvídatelně. Řízení o dodatečném povolení stavby bylo navíc zastaveno v zásadě pouze z důvodů týkajících se opěrné zdi k pozemku, nikoli samotného domu. Nynější žalobou napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, neboť nezohlednila možnost částečného odstranění stavby. [6] Odstranění stavby je podle stěžovatele nepřiměřené, neboť stavba neodporuje veřejnoprávním regulativům ani nepoškozuje třetí osoby. Odchylky od společného povolení jsou zanedbatelné ve srovnání s újmou, jež stěžovateli vznikne odstraněním stavby. Jednalo by se o nepřípustný zásah do jeho vlastnického práva (stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 1956/19). Na rozdíl od krajského soudu je stěžovatel přesvědčen, že tento nález je přiléhavý. I v posuzované věci se totiž změnila právní úprava odstraňování staveb. Podle zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále „nový stavební zákon“), je řízení o dodatečném povolení stavby součástí řízení o nařízení odstranění. Proto lze nyní v rámci takového řízení projednat i námitky, jež bylo dříve možné projednat jen v řízení o dodatečném povolení stavby. [7] Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť krajský soud neprovedl důkazy, které stěžovatel navrhoval, konkrétně fotografie a videa z místa samého a stěžovatelův výslech. Dále krajský soud neprovedl důkaz protokolem z jednání před stavebním úřadem, z něhož plyne, že by měl být stavební úřad nakloněn dodatečnému povolení stavby. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že stěžovatel k žádosti o dodatečné povolení navzdory poučení nedoložil přílohy, a proto o ní stavební úřad nemohl věcně rozhodnout. Poté, co usnesení o zastavení řízení o dodatečném povolení stavby nabylo právní moci, bylo možné rozhodnout o odstranění stavby. Stavební úřad nemohl nařídit odstranění pouze části stavby, protože nelze určit, které její části jsou legální a které nikoli. [9] Žalovaný nesouhlasí s tím, že stavba nebyla dodatečně povolena jen kvůli opěrné zdi. Stalo se tak proto, že stěžovatel nedoložil všechny zákonem požadované dokumenty. Svůj zdravotní problém měl stěžovatel řešit prominutím zmeškání úkonu podle § 41 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. [10] Ing. P. V. (osoba zúčastněná na řízení II) ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že stavba je v rozporu s povolením a nelze ji dodatečně povolit. Stavba není v souladu se souvislou zástavbou a zasahuje do práv třetích osob. [11] Stěžovatel v replice uvedl, že odstranění stavby by pro něj bylo likvidační, tím spíše v situaci, kdy lze stavbu dodatečně povolit. Je to jediná nemovitost, kterou stěžovatel vlastní, a nemá investiční charakter. Podle stěžovatele nemá stavba větší vliv na sousedy než stavba původně povolená. Výškově totiž koresponduje s okolní zástavbou, protože ulice je svažitá od východu na západ. [12] Ing. V. v reakci na repliku uvedl, že dům je investiční. K prokázání této skutečnosti přiložil SMS korespondenci. Dále připojil fotografie, na nichž je podle něj zřetelné, že opěrná zeď mezi jejich pozemky je vychýlená v důsledku navezené zeminy. [13] I podle vyjádření osoby zúčastněné na řízení III (JUDr. M. P.) postupoval stěžovatel v rozporu s povolením. Stěžovatel je jednatelem v realitní kanceláři, což vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku. Dům je i podle něj investiční. JUDr. P. navrhl, aby Nejvyšší správní soud (NSS) prověřil stěžovatelovu finanční situaci. [14] Stěžovatel v reakci na toto vyjádření uvedl, že k prodeji domu se rozhodl až v průběhu řízení, neboť by se sousedy nemohl poklidně žít. Realitní kancelář nevykonává žádnou činnost, a proto je poukaz na jeho jednatelství v ní irelevantní; k tomu stěžovatel přiložil rozvahu. Nesprávnou výšku stavby dříve neshledaly ani správní orgány. [15] Ing. V. dále doplnil, že dům byl na prodej již před sousedským konfliktem. Existuje navíc druhá obchodní společnost zabývající se pronájmem nemovitostí, v níž je stěžovatel stále pověřenou odpovědnou osobou. Dům tak zjevně nestavěl pro sebe ani svou rodinu. O odstranění stavby bylo rozhodnuto mimo jiné kvůli její výšce. Ing. V. navrhl, aby NSS prověřil nemovitosti ve vlastnictví stěžovatele a jeho matky. [16] Ostatní osoby zúčastněné na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřily. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [17] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná. [18] Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí o nařízení odstranění stavby. NSS nejprve posoudil, jaká právní úprava na věc dopadá. Stěžovatel namítá, že po rekodifikaci stavebního práva je řízení o dodatečném povolení stavby součástí řízení o odstranění stavby. Nyní tak lze v řízení o odstranění stavby projednat i námitky,