2 As 128/2025 – Nejvyšší správní soud

2 As 128/2025- 29 - text 2 As 128/2025 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Sylvy Šiškeové v právní věci navrhovatele: Ing. J. B., zastoupen JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha 10, proti odpůrkyni: obec Středokluky, se sídlem Lidická 61, Středokluky, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Změna č. 1 Územního plánu obce Středokluky vydaného usnesením zastupitelstva odpůrkyně č. 24/ZO/79 ze dne 18. 9. 2024, o kasační stížnosti navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2025, č. j. 37 A 22/202548, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odpůrkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Navrhovatel v roce 2021 nabyl pozemek parc. č. X v katastrálním území S. a rozhodl se tam chovat ovce. Proto podal dne 27. 4. 2022 u Městského úřadu Hostivice žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby oplocení, přístřešku pro chov ovcí a lodního kontejneru jako technického zázemí. Dne 23. 8. 2022 vydal stavební úřad územní rozhodnutí č. j. 11858/22/SÚ/JŠp, které nabylo právní moci dne 15. 9. 2022. Poté navrhovatel přistoupil k realizaci povoleného záměru a provozovnu pro chov ovcí zaregistroval. [2] Dne 31. 8. 2022 schválilo zastupitelstvo odpůrkyně územní plán, jenž nabyl účinnosti dne 30. 9. 2022, tj. po nabytí právní moci územního rozhodnutí (dále též územní plán z roku 2022). Územní plán zařadil pozemek navrhovatele do plochy přírodní a současně jej vymezil jako součást lokálního biocentra (stanovil na něm veřejně prospěšné opatření územního systému ekologické stability). [3] Dne 18. 9. 2024 schválilo zastupitelstvo odpůrkyně změnu č. 1 územního plánu z roku 2022, jejímž obsahem bylo provedení tzv. standardizace, tedy převedení stávajícího územního plánu do nového datového modelu pro tvorbu územních plánů (dále změna ÚP). [4] Navrhovatel podal u Krajského soudu v Praze (krajský soud) dne 19. 10. 2024 návrh na zrušení změny ÚP v části upravující jeho pozemek. Odůvodnil jej tak, že změna ÚP zasáhla do jeho subjektivních práv tím, že znemožňuje realizaci záměru, který již byl povolen pravomocným územním rozhodnutím, a že regulativy stanovené novou úpravou mění možnosti využití jeho pozemku, přestože na něm již existují stavby. [5] Krajský soud návrh rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Dospěl k závěru, že napadená změna ÚP nepřináší ve vztahu k pozemku navrhovatele žádné relevantní věcné změny oproti územnímu plánu z roku 2022, neboť funkční využití pozemku je v obou dokumentacích shodné a regulace vyplývající z prvků územního systému ekologické stability byla převzata z nadřazené územně plánovací dokumentace. Záměru rozšířit zařízení pro chov ovcí brání jak stanovení funkčního využití ploch biocenter dle územního plánu z roku 2022, tak ploch biokoridorů stanovených změnou ÚP. Cestu na navrhovatelově pozemku vymezuje již územní plán z roku 2022 a navrhovatel nezpochybnil, že se tam již fakticky nachází. Soud konstatoval, že případné zkrácení práv, jehož se navrhovatel dovolává, mohlo být způsobeno toliko územním plánem z roku 2022, který však navrhovatel včas nenapadl. Navrhovatel se cítí být dotčen tím, že nebylo vydáno opatření obecné povahy konkrétního obsahu podle jeho představ, to však nemohlo souviset s napadenou změnou a navrhovatel na ně nemá nárok. Soud dále uvedl, že návrhové body směřující proti jiným otázkám než proti samotné změně územního plánu míjejí předmět řízení a některé části argumentace byly natolik abstraktní, že nemohly vést k úspěchu návrhu. Vypořádání všech relevantních námitek odpůrkyní soud považoval za dostatečné a uzavřel, že změna územního plánu nezasáhla do právní sféry navrhovatele. II. Argumentace účastníků řízení [6] Proti rozsudku krajského soudu brojí navrhovatel (stěžovatel) kasační stížností z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). [7] Stěžovatel uvádí, že mu územní plán brání v chovu ovcí, což mu způsobuje škody a zasahuje do práva svobodně podnikat. Krajský soud podle něj akceptoval nezákonný postup správního orgánu a nevzal v potaz námitku, že změnou ÚP nebylo respektováno pravomocné rozhodnutí stavebního úřadu o umístění staveb a účelu využití pozemku. Odpůrkyni vytýká, že zřízení biokoridoru na jeho pozemku dostatečně neodůvodnila. Poukazuje na to, že požadoval, aby byl jeho pozemek zařazen do zastavěného území s využitím pro bydlení venkovského typu. Odpůrkyně ani soud se nevypořádaly s již vydaným územním rozhodnutím. Zkrácení na svém vlastnickém právu spatřoval v tom, že se podstatným způsobem mění možnosti využití jeho pozemku, a nelze tak na něm realizovat plánovaný projekt pro chov ovcí. Změna funkčního využití není v napadeném opatření obecné povahy dostatečně odůvodněna. Odpůrkyně námitky k návrhu změny ÚP vyřídila formalisticky (nevysvětila srozumitelně, proč je pozemek pro chovatelský záměr nevhodný) a ani krajský soud se s jeho argumenty dostatečně nevypořádal. [8] Odpůrkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [9] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. [10] Jak již v minulosti NSS mnohokrát zdůraznil, kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. ř. s.). Z toho plyne, že aby byly kasační námitky způsobilé k projednání, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu. Stěžovatel je tedy povinen v kasační stížnosti vymezit rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí a musí sdělit, v čem spatřuje skutková či právní pochybení krajského soudu, a z kterých konkrétních důvodů považuje závěry soudu za nezákonné, resp. nepřezkoumatelné (rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2021, č. j. 8 Azs 299/202041, bod 10). Stěžovatel tedy musí vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl krajský soud vůči němu dopustit v procesu vydání rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnost. [11] V této souvislosti kasační soud rovněž připomíná, že pouhý blíže neodůvodněný nesouhlas s právními či skutkovými závěry krajského soudu nelze považovat za řádnou kasační argumentaci. Z kasační stížnosti musí být patrné, které konkrétní úvahy krajského soudu stěžovatel pokládá za nesprávné a z jakých důvodů. Tento požadavek dlouhodobě vyplývá z judikatury NSS, podle níž musí kasační stížnost obsahovat alespoň elementární polemiku s napadeným rozhodnutím, tj. uvést, v čem stěžovatel spatřuje jeho vadnost (srov. např. rozsudek NSS ze dne 14. 6. 2017, č. j. 3 As 123/201640). Ačkoli kvalita této polemiky může být různá, z kasační stížnosti musí být vždy zřejmá snaha reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, případně zdůraznit relevantní judikaturu či rozvést ty žalobní (návrhové) argumenty, které stěžovatel považuje za rozhodné (usnesení NSS ze dne 30. 6. 2022, č. j. 2 Afs 115/202042, bod 13). Pokud tak neučiní a pouze znovu zopakuje námitky, které uvedl v návrhu, aniž jakkoli reflektuje argumentaci krajského soudu, pak za předpokladu, že uvedené námitky krajský soud vypořádal a nelze v jejich opakování spatřovat setrvání na dříve vznesené argumentaci, která je nadále schopná obstát proti závěrům krajského soudu, nejsou takové námitky přípustné. [12] Z porovnání obsahu kasační stížnosti a návrhu v této věci Nejvyšší správní soud zjistil, že značná část kasační argumentace postrádá základní náležitosti způsobilé kasační námitky tak, jak byly vymezeny výše. Stěžovatel ve velkém rozsahu pouze doslova opakuje tvrzení a námitky obsažené již v návrhu, aniž by jakkoli reflektoval, jakým způsobem se s nimi krajský soud vypořádal v odůvodnění svého rozsudku. Důvody kasační stížnosti soustředil stěžovatel do jejích částí V. a VI. [13] Extrémní shoda návrhové a kasační argumentace je patrná v odstavcích 20 až 23 a 28 části V. a v celé části VI. kasační stížnosti. Ty jsou obsahově totožné s návrhem a nepředstavují žádnou polemiku se závěry krajského soudu (zejm. v bodech 39, 43 až 46 napadeného rozsudku). V tomto rozsahu nejsou naplněny požadavky na přípustnou kasační námitku, proto se touto částí kasační stížnosti NSS nezabýval a ani ji podrobně nerekapituloval (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). [14] Stěžovatel namítá, že změna ÚP přímo zasahuje do jeho subjektivních práv, protože mění, doplňuje a přidává věcné změny a podmínky, které územní plán z roku 2022 neobsahoval. Jaké konkrétní změny má na mysli, však neuvedl. NSS ověřil, že krajský soud na základě obdobného návrhového bodu velmi instruktivně porovnal v odstavcích 26 až 43 napadeného rozsudku ob