2 As 248/2025 — Nejvyšší správní soud

2 As 248/2025- 34 - text  2 As 248/2025 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Karla Šimky v právní věci žalobkyně: České Radiokomunikace a.s., se sídlem Skokanská 2117/1, Praha 6, zast. Mgr. Karin Konstantinovovou, advokátkou se sídlem Benediktská 690/7, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) ACEK BOHEMIA s.r.o., se sídlem Lucemburská 1496/8, Praha 3, zast. Mgr. Janem Cimbůrkem, advokátem se sídlem Bořetín 73, II) EG.D, s.r.o., se sídlem Lidická 1873/36, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2025, č. j. KUJCK 51875/2025, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 10. 2025, č. j. 57 A 15/2025150, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Magistrát města České Budějovice vydal dne 15. 7. 2024 stavební povolení pro stavbu označenou jako „Výstavba bytových domů a technické a inženýrské infrastruktury, Husova kolonie, U Rozumova dvora, České Budějovice, II. etapa“. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný dne 19. 5. 2025 zamítl a rozhodnutí magistrátu potvrdil. [2] Žalobkyně se proti rozhodnutí žalovaného bránila u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který žalobu odmítl pro opožděnost podle § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). [3] Krajský soud uvedl, že rozhodnutí žalovaného bylo žalobkyni doručeno dne 20. 5. 2025. Lhůtu pro podání žaloby upravuje § 306 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále „nový stavební zákon“), podle kterého lze žalobu podat do jednoho měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí oznámeno žalobci. V posuzované věci připadl poslední den lhůty pro podání žaloby na 20. 6. 2025, avšak žaloba byla krajskému soudu podána až dne 21. 7. 2025. II. Kasační stížnost a další podání [4] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) v kasační stížnosti uvedla, že celé stavební řízení bylo vedeno podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon; dále „starý stavební zákon“), který nestanovil zvláštní lhůtu pro podání žaloby, a bylo tedy třeba postupovat podle § 72 odst. 1 s. ř. s. Nový stavební zákon nebylo namístě aplikovat. Stěžovatelka poukázala také na § 330 odst. 1 nového stavebního zákona, podle něhož se řízení a postupy zahájené před účinností tohoto zákona dokončí podle dřívější právní úpravy. Jiný výklad by vedl k odepření spravedlnosti a zásahu do stěžovatelčina práva na soudní ochranu. [5] Podle stěžovatelky tvoří správní řízení a následný soudní přezkum jeden neoddělitelný procesní celek, na který je třeba aplikovat stejnou právní úpravu. Již možnost aplikace § 306 nového stavebního zákona by znamenala zásah do legitimního očekávání účastníků řízení. K tomu stěžovatelka odkázala na důvodovou zprávu k novému stavebnímu zákonu, podle níž se speciální ustanovení upravující soudní přezkum vztahuje pouze na rozhodnutí vydaná podle nového stavebního zákona. Stěžovatelka na podporu svých tvrzení argumentovala také nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. I. ÚS 3241/24. Dále odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2024, č. j. 41 A 18/2024101, který se týkal aplikace § 307 nového stavebního zákona na opatření obecné povahy vydané podle starého stavebního zákona. [6] Stěžovatelka také navrhla, aby Nejvyšší správní soud (NSS) zvážil podání návrhu Ústavnímu soudu na zrušení § 306 odst. 1 nového stavebního zákona pro jeho rozpor s článkem 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka je dále přesvědčena, že napadené usnesení bylo překvapivé, neboť jí krajský soud neumožnil se k údajné opožděnosti žaloby vyjádřit a prokázat svá skutková tvrzení. K tomu odkázala na rozsudek NSS ze dne 12. 8. 2010, č. j. 7 Afs 63/201065. [7] Osoba zúčastněná na řízení I) se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěrem krajského soudu o opožděnosti žaloby. Nosné důvody odkazovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3241/24 se podle ní míjejí s projednávanou věcí. K tomu odkázala na rozsudek NSS ze dne 17. 7. 2025, č. j. 21 As 34/202524, bod 20, a na usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. II. ÚS 1960/25, bod 11. [8] Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení II) se ke kasační stížnosti nevyjádřili. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [9] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná. [10] Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanovíli zvláštní zákon lhůtu jinou. [11] Podle § 306 odst. 1 nového stavebního zákona žalobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, s výjimkou rozhodnutí o přestupku, lze podat do 1 měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno. [12] Podle § 330 odst. 1 nového stavebního zákona řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. [13] Podle § 331 nového stavebního zákona soudní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. [14] Podle § 334a odst. 3 věty druhé nového stavebního zákona pro účely přechodných ustanovení v části dvanácté hlavě II dílu 4 se za den nabytí účinnosti tohoto zákona považuje 1. červenec 2024. [15] NSS se otázkou aplikace § 306 odst. 1 nového stavebního zákona, upravujícího lhůtu pro podání žaloby proti rozhodnutí stavebního úřadu, opakovaně zabýval, a ani v nynější věci neshledal důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit. Vyšel přitom především z již citovaného rozsudku č. j. 21 As 34/202524, který byl vydán ve skutkově obdobné věci. [16] Lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu je obecně upravena v § 72 odst. 1 s. ř. s. Speciální úprava žalobní lhůty obsažená v § 306 odst. 1 nového stavebního zákona nabyla účinnosti dne 1. 1. 2024, s ohledem na § 331 ve spojení s § 334a odst. 3 větou druhou téhož zákona však byla aplikovatelná až na řízení zahájená ode dne 1. 7. 2024. V nyní posuzované věci je nesporné, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno dne 19. 5. 2025 a doručeno stěžovatelce dne 20. 5. 2025; k vydání i doručení napadeného rozhodnutí tedy došlo již v době účinnosti nového stavebního zákona i aplikovatelnosti jeho § 306. Judikatura NSS dospěla k závěru, že v takovém případě se uplatní lhůta pro podání žaloby zakotvená v § 306 odst. 1 nového stavebního zákona, a žaloba tudíž musí být podána do jednoho měsíce od doručení rozhodnutí stavebního úřadu (kromě rozsudku č. j. 21 As 34/202524 dále např. rozsudky ze dne 9. 4. 2025, č. j. 1 As 10/202534, ze dne 17. 4. 2025, č. j. 1 As 25/202530, ze dne 22. 4. 2025, č. j. 1 As 247/202490, ze dne 15. 5. 2025, č. j. 3 As 254/202426, či ze dne 15. 5. 2025, č. j. 3 As 242/202439). [17] NSS se neztotožnil s tvrzením stěžovatelky, že se v jejím případě měla uplatnit dvouměsíční žalobní lhůta podle § 72 odst. 1 s. ř. s. s ohledem na to, že nový stavební zákon v § 330 odst. 1 odkazuje na dřívější právní úpravu. Zatímco § 330 odst. 1 nového stavebního zákona upravuje aplikaci nové právní úpravy na správní řízení zahájené před účinností této nové právní úpravy, § 331 nového stavebního zákona dopadá výlučně na řízení soudní. Každé z uvedených ustanovení tedy má jinou věcnou působnost a dopadá na jiná řízení. Podání žaloby proti rozhodnutí stavebního úřadu je prvním úkonem řízení soudního, které je jím zahájeno (§ 32 s. ř. s.). Není pokračováním řízení správního, a tedy nemůže být vnímáno jako další úkon, či dokonce „opravný prostředek“ ve správním řízení. Správní řízení bylo v době podání žaloby pochopitelně již pravomocně skončeno (zde dne 20. 5. 2025). Jak též konstatoval rozšířený senát v usnesení ze dne 26. 8. 2008, č. j. 7 Afs 54/200762, č. 1742/2009 Sb. NSS, „právní ochrana poskytovaná správními soudy je ochranou originální a není pokračováním správního řízení“. Ustanovení § 330 odst. 1 nového stavebního zákona proto na soudní řízení, včetně jeho zahájení a lhůty pro to stanovené, nedopadá. V nynějším případě tedy lhůta pro podání žaloby marně uplynula dne 20. 6. 2025 a krajský soud žalobu, která mu byla podána až dne 21. 7. 2025, správně jako opožděnou odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. [18] Pro úplnost NSS dodává, že na výše uvedené nemají vliv ani závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3241/24. V tamní věci bylo rozhodnutí Magistrátu města Plzně (žalovaného) tehdejší stěžovatelce doručeno dříve, než byla aplikovatelná zvláštní úprava žalobních lhůt podle § 306 nového stavebního zákona (tj. před 1. 7. 2024), zatímco žaloba byla podána již v době aplikovatelnosti zvlá