2 As 95/2025 — Nejvyšší správní soud

2 As 95/2025- 65 - text  2 As 95/2025 - 71 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Frank Bold Society, z.s., se sídlem Údolní 567/33, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, za účasti osoby zúčastněné na řízení: PGE Górnictvo i Energetyka Konwencjonalna SA, se sídlem ul. Węglowa 5, Bełchatów, Polská republika, zast. JUDr. Michaelem Mannem, advokátem, se sídlem Bartošovice v Orlických horách 34, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 2. 2024, č. j. MZP/2024/270/767, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2025, č. j. 17 A 40/202481, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce podal dne 14. 2. 2022 žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Požadované informace se vztahovaly k Dohodě mezi vládami České republiky a Polské republiky o spolupráci k řešení vlivů těžební činnosti v povrchovém hnědouhelném dole Turów v Polské republice na území České republiky, publikované pod č. 1/2022 Sb. m. s. (dále jen „Dohoda“). Konkrétně žalobce žádal poskytnout tyto informace: 1. všechny podklady a závěry z hodnotící mise české delegace v dole Turów, která měla proběhnout podle čl. 2 odst. 5 písm. a) Dohody; 2. všechny informace o podzemních vodách a podzemní bariéře, které měly být české straně poskytnuty na základě čl. 2 odst. 5 písm. d) Dohody; 3. informaci o aktuální hloubce těžby a rozsahu současných těžebních prací, za jejichž hranice by se neměla rozšiřovat těžba při splnění podmínek podle čl. 3 odst. 1 Dohody a 4. seznam nezávislých orgánů a institucí, na které se strany budou obracet v případě posuzování přičitatelnosti negativních vlivů dolu Turów na české území ve smyslu čl. 11 odst. 1 Dohody. [2] Žalovaný poskytl žalobci sdělením ze dne 12. 4. 2022 informace pod body 1), 3) a 4) žádosti. Část informací uvedených v bodě 2) žádosti žalovaný žalobci poskytl sdělením ze dne 3. 2. 2023. Zbytek informací požadovaných v tomto bodě žalovaný odepřel poskytnout rozhodnutím ze dne 3. 2. 2023 (jednalo se o v pořadí druhé rozhodnutí žalovaného). I toto rozhodnutí bylo zrušeno rozhodnutím ministra životního prostředí o rozkladu. Žalovaný následně odepřel poskytnutí uvedených informací rozhodnutím ze dne 29. 2. 2024, č. j. MZP/2024/270/767 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a to s poukazem na ochranu autorského práva a obchodního tajemství. [3] Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který rozsudkem ze dne 27. 3. 2025, č. j. 17 A 40/202481, zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [4] Městský soud konstatoval, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Není z něj totiž patrné, na základě jakých skutečností žalovaný u požadovaných informací upřednostnil ochranu autorského práva a obchodního tajemství před právem na informace o životním prostředí. [5] Městský soud dále uvedl, že ačkoli by z gramatického znění § 8 odst. 1 zákona o právu na informace o životním prostředí bylo možné dovodit, že ochrana obchodního tajemství představuje obligatorní důvod pro odepření poskytnutí informací, při eurokonformním výkladu ve vazbě na čl. 4 odst. 2 směrnice 2003/4/ES, o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (dále jen „směrnice 2003/4/ES“), jde ve skutečnosti o důvod fakultativní. Tento důvod je třeba vykládat restriktivně a v každém jednotlivém případě vážit naplnění veřejného zájmu. [6] Ve vztahu k autorskému právu se městský soud neztotožnil s názorem žalobce, že zásah do autorského práva není v posuzované věci představitelný. Projekt podzemní bariéry lze alespoň v některých částech považovat za autorské dílo. Městský soud však připomněl možnost poskytnout informace v režimu tzv. úřední licence podle § 34 písm. a) zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). [7] Městský soud přisvědčil žalovanému, že test proporcionality provést měl, avšak vytkl mu jeho vady. Žalovaný řádně neprovedl vážení zájmů dle požadavků judikatury. Měl totiž provést test nikoli z perspektivy ochrany práv duševního vlastnictví a obchodního tajemství, nýbrž jednotlivé kroky testu vztahovat k žalobcovu právu na informace o životním prostředí. Protichůdné hodnoty pak vystupují ve třetím kroku testu proporcionality, tedy při poměřování s jinými kolidujícími zájmy. Žádost o poskytnutí informací představuje z hlediska změny právních vztahů pozitivní krok, protože vyžádané informace nebyly doposud zpřístupněny třetím osobám. Nedává proto smysl zvolit si za výchozí bod pro test proporcionality právo, které představuje udržení momentálního statu quo, protože v takovém případě nelze provést první dva kroky testu proporcionality. [8] Městský soud dále žalovanému vytkl, že posuzoval požadované informace paušálně jako celek bez individuálního vyhodnocení dílčích částí. Žalovaný měl u každé jednotlivé části požadovaných informací odůvodnit, zda jsou dány podmínky pro jejich odepření a zda požadovaná dílčí informace naplňuje znak obchodního tajemství podle § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaný však takto nepostupoval, požadovanými informacemi se nezabýval obsahově, ale posuzoval je pouze vcelku. Žalovaný měl v napadeném rozhodnutí uvést, u kterých dílčích informací převáží jiný právem chráněný zájem, a zejména proč by takový zájem měl převážit. Žalovaný dále nesprávně zúžil výjimku podle § 8 odst. 4 písm. a) zákona o právu na informace o životním prostředí pouze na přímé emise. [9] Pro úplnost městský soud uvedl, že do testu proporcionality nemají být promítnuty důvody politického charakteru. Dohoda nemá aplikační přednost před vnitrostátní právní úpravou. Navíc sama v čl. 14 odst. 9 předpokládá poskytování informací v mezích právních předpisů. Městský soud rovněž označil za nerelevantní odkazy na rozhodování polských soudů v obdobných věcech. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce [10] Proti rozsudku městského soudu podala osoba zúčastněná na řízení (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [11] Stěžovatelka brojila proti závěru městského soudu, že v posuzované věci není možné odepřít poskytnutí žalobcem požadovaných informací z důvodů souvisejících s ochranou mezinárodních vztahů a veřejné bezpečnosti. Možnost odepřít poskytnutí informací z těchto důvodů výslovně vyplývá z čl. 4 odst. 4 písm. b) Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (publ. pod č. 124/2004 Sb. m. s.; dále jen „Aarhuská úmluva“) a z čl. 4 odst. 2 písm. b) směrnice 2003/4/ES. Zpřístupnění informací, které si státy sjednaly jako důvěrné, může nepříznivě ovlivnit českopolské vztahy a vést k předčasnému vypovězení Dohody. Z pohledu veřejné bezpečnosti pak požadované informace představují prvky kritické infrastruktury stěžovatelky. Jejich zpřístupnění může zvýšit riziko zásahů do provozu dolu a elektrárny Turów, a tím ohrozit energetickou bezpečnost dotčeného regionu. S ochranou informací o podzemní bariéře, hydrologických a hydrotechnických údajích souvisí i potřeba zajistit environmentální bezpečnost a stabilitu vodohospodářských systémů. Zpřístupnění požadovaných dat může vést k jejich zneužití a ohrozit kvalitu podzemních vod, ekosystémů i veřejného zdraví. V této souvislosti stěžovatelka poukazovala na dřívější incidenty v areálu dolu Turów. Městský soud tuto argumentaci nesprávně označil za „politickou“, a zatížil tak svůj rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti. [12] Stěžovatelka poukázala na rozsudek polského zemského správního soudu v Lodži ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. II SA/Łd 903/22, a na navazující rozsudek polského Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2024, sp. zn. III OSK 960/23. Z těchto rozhodnutí plyne, že je nezbytné zachovat důvěrnost informací souvisejících s energetickou bezpečností. Městský soud se s těmito závěry nijak nevypořádal. [13] Stěžovatelka dále namítla, že odepření zpřístupnění žalobcem požadovaných informací je možné též na základě čl. 4 odst. 4 písm. c) Aarhuské úmluvy a čl. 4 odst. 2 písm. c) směrnice 2003/4/ES. Tyto informace souvisejí s probíhajícími řízeními před polskými soudy týkajícími se dolu Turów. Jejich poskytnutí by mohlo vést k neoprávněnému zvýhodnění některých ekologických organizací v těchto řízeních, včetně Frank Bold Foundation, která je přím