Nejvyšší správní soud 21 Ads 7/2026

Žalobce (dále „stěžovatel“) se podanou kasační stížností domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze (dále „městský soud“) ze dne 8. 12. 2025, č. j. 1 Ad 11/2025 91.

Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval, zda jsou splněny podmínky řízení o kasační stížnosti. Podle § 105 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, máli stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti zastoupen, Nejvyšší správní soud ho vyzval usnesením ze dne 26. 3. 2026, č. j. 21 Ads 7/2026 15, aby předložil ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo aby prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je vyžadováno pro výkon advokacie. Stěžovateli bylo dané usnesení doručeno do datové schránky dne 30. 3. 2026.

Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud návrh odmítne, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsouli splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.

Stěžovatel ve stanovené lhůtě (do 14. 4. 2026) nepředložil plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, ani neprokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání potřebné k výkonu advokacie; zároveň ani nepožádal o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Jelikož stěžovatel ani na výzvu soudu neodstranil nedostatek podmínky řízení o kasační stížnosti upravené v § 105 odst. 2 s. ř. s., přičemž tento nedostatek brání pokračování v tomto řízení, Nejvyšší správní soud kasační stížnost dle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl.

Pro úplnost Nejvyšší správní soud doplňuje, že stěžovatel v kasační stížnosti upozornil na to, že požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta k poskytnutí právní služby dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Do uplynutí lhůty pro doložení plné moci (viz odst. [3] výše) a ani později však stěžovatel neprokázal, že by mu Česká advokátní komora advokáta určila a zároveň ani nepožádal o prodloužení lhůty k předložení plné moci, ani o to, aby mu zástupce pro řízení o kasační stížnosti ustanovil Nejvyšší správní soud. Nejvyšší správní soud proto o kasační stížnosti rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě § 60 odst. 3, věty první s. ř. s., ve spojení s § 120 téhož zákona, dle něhož platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, bylali kasační stížnost odmítnuta.