21 As 105/2025 — Nejvyšší správní soud

21 As 105/2025- 48 - text  21 As 105/2025 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: České Radiokomunikace a. s., se sídlem Praha 6, Skokanská 2117/1, zastoupená Mgr. Karin Konstantinovovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Benediktská 690/7, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Praha 9, Sokolovská 58/219, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2025, č. j. 11 A 78/202448, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalobkyně podala u žalovaného žádost o udělení přídělu rádiových kmitočtů pro celoplošnou Síť 25 (DVBT2). Žalovaný shledal žádost zjevně nepřípustnou, neboť žalobkyně nesplňovala podmínky dle § 22 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „ZEK“), a proto řízení rozhodnutím ze dne 3. 5. 2024, č. j. ČTÚ13 578/2024613, podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastavil. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, který byl rozhodnutím Rady žalovaného ze dne 27. 6. 2024, č. j. ČTÚ19 464/2024603, zamítnut. [2] Rozhodnutí Rady žalovaného následně žalobkyně napadla žalobou, kterou Městský soud v Praze rozsudkem specifikovaným v záhlaví zamítl. [3] Městský soud nejprve vymezil předmět řízení, jímž byla žádost žalobkyně o přidělení rádiových kmitočtů podle § 22 odst. 1 ZEK. Argumentace žalobkyně však od počátku nesměřovala k otázce splnění podmínek podle tohoto ustanovení, nýbrž k požadavku, aby žalovaný nejprve vytvořil prostor pro přidělení kmitočtů v Síti 25 a „teprve poté“ žalobkyni tento příděl udělil. [4] Úvodem městský soud konstatoval, že námitka žalobkyně, dle níž mělo být řízení o žádosti přerušeno, a žalovaný se měl obrátit na Evropskou komisi ve věci notifikace možné veřejné podpory, byla uplatněna opožděně. Z tohoto důvodu se jí soud nezabýval. [5] Pokud jde o věcně projednatelné námitky, městský soud v první řadě nepřisvědčil tvrzení žalobkyně o nepřezkoumatelnosti žalovaného rozhodnutí. Uvedl, že podle ustálené judikatury není správní orgán povinen výslovně reagovat na každou jednotlivou námitku, jestliže proti tvrzení účastníka postaví vlastní ucelenou argumentaci, v jejíž konkurenci uplatněné námitky neobstojí. Tak tomu bylo i v posuzovaném případě, neboť žalovaný své rozhodnutí dostatečně zdůvodnil poukazem na nesplnění podmínek dle § 22 ZEK. [6] Městský soud se také zcela ztotožnil se žalovaným (pro lepší srozumitelnost nebude dále v textu rozlišováno mezi žalovaným a jeho Radou, coby jeho orgánem), že žádost žalobkyně byla zjevně právně nepřípustná. Z ustanovení § 22 odst. 1 ZEK vyplývá, že příděl lze udělit pouze třem typům žadatelů: (i) žadateli vybranému ve výběrovém řízení podle § 21 ZEK, (ii) žadateli, kterého vybrala rozhodnutím Evropská komise, nebo (iii) žadateli, o kterém tak stanoví zákon. Městský soud uzavřel, že žalobkyně není ani jedním z těchto žadatelů a sama to ani netvrdí. Jelikož ZEK tyto typy vymezuje taxativně, byla žádost žalobkyně zjevně právně nepřípustná. Žalovaný tedy postupoval správně, pokud řízení o takové žádosti zastavil dle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. [7] Argumentace žalobkyně, že byl žalovaný povinen postupovat v souladu se Strategií rozvoje zemského digitální televizního vysílání z roku 2016, kterou byl stanoven přechod na standard DVBT2 (dále jen „Strategie“), a s usnesením vlády ČR č. 648 ze dne 20. 7. 2016, kterým byla Strategie schválena, se dle městského soudu míjela s předmětem řízení a otázkou, zda žalobkyně splňuje podmínky dle § 22 odst. 1 ZEK. I kdyby žalovaný nepostupoval v souladu se Strategií nebo neodůvodněně otálel se zavedením Sítě 25 (jejíž zavedení předpokládá právě Strategie), neznamenalo by to, že by žalobkyně byla oprávněnou žadatelkou o příděl kmitočtů. Městský soud rovněž uvedl, že není zřejmé, co žalobkyně mínila tvrzením, že nepožadovala udělení přídělu kmitočtů, ale zahájení řízení dle § 44 a násl. správního řádu. Předmět žádosti byl vymezen jako „žádost o udělení přídělu rádiových kmitočtů pro celoplošnou Síť 25 (DVBT2)“ a žalovaný o této žádosti rozhodoval. Jelikož žádost obsahovala všechny zákonné náležitosti, nebylo na místě postupovat dle § 45 odst. 2 správního řádu. [8] Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítala nerovné zacházení a diskriminaci, neboť podle jejího názoru jsou zvýhodňování provozovatelé Sítě 24 oproti ní, která usilovala o přidělení kmitočtů v rámci Sítě 25. Ani tuto námitku městský soud neshledal důvodnou. Uvedl, že tato argumentace žalobkyně se opětovně míjela s předmětem řízení. K tomu doplnil, že žalovaný se s touto námitkou dostatečně vypořádal na str. 9 a 10 svého rozhodnutí, kde uvedl, že by stejně postupoval vůči jakémukoliv jinému žadateli, který by zjevně nesplňoval podmínky dle § 22 odst. 1 ZEK. Městský soud dodal, že z ničeho nevyplývá (a ani žalobkyně nic takového netvrdila), že by žalovaný jiným žadatelům o příděl kmitočtů vyhovoval či jejich žádosti meritorně projednával. [9] Důvodný neshledal městský soud ani třetí žalobní bod, v němž žalobkyně namítala porušení jejího práva nahlížet do správního spisu. Žalobkyně totiž neuvedla, jakým konkrétním způsobem mělo tvrzené porušení zasáhnout do její právní sféry nebo ovlivnit vydání rozhodnutí o zastavení řízení. Městský soud dále konstatoval, že žalobkyni nesvědčilo právo seznámit se s podklady rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu, neboť toto ustanovení dopadá pouze na rozhodnutí ve věci samé. Nadto žalovaný žádné důkazy a podklady neshromažďoval, protože řízení zastavil výlučně na základě žádosti žalobkyně. Nebyl dán ani důvod k přerušení řízení, jelikož neexistovala žádná předběžná otázka, která by měla být vyřešena; žalovaný tak mohl o žádosti rozhodnout na základě platné a účinné právní úpravy. Městský soud uzavřel, že ve správním ani civilním soudním řízení se nelze domáhat vydání právního předpisu určitého obsahu či změny právní úpravy. [10] Rozsudek městského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností, kterou výslovně nepodřadila pod žádný z kasačních důvodů podle § 103 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [11] Stěžovatelka v prvé řadě namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Uvádí, že městský soud při ústním jednání provedl důkaz článkem „Rozvojové sítě DVBT2? Kmitočty mají přednostně dostat stávající multiplexy pro dokrývače, řešení echa a rušení“ (dále jen „článek“) a tiskovou zprávou, aniž by ale bylo zřejmé, jaké závěry z těchto důkazů vyvodil a jak je při svém hodnocení zohlednil. Podle stěžovatelky městský soud nevzal v potaz, že vytvoření nové kompenzační celoplošné sítě DVBT2 předpokládá Strategie a že žalovaný nepostupoval v souladu s jejími závaznými opatřeními. Usnesením vlády bylo předsedovi Rady žalovaného výslovně uloženo, aby postupoval v souladu se Strategií. Pokud by se městský soud obsahem Strategie zabýval, nemohl by podle stěžovatelky dospět k závěru o (zjevné) právní nepřípustnosti žádosti. Za nepřezkoumatelné považuje rovněž rozhodnutí žalovaného, který se Strategií vůbec nezabýval, nezmínil ji a nevypořádal se ani se zásadní argumentací stěžovatelky. [12] Dále stěžovatelka nesouhlasí se závěrem městského soudu, že i kdyby žalovaný nepostupoval v souladu se Strategií, neznamenalo by to, že by stěžovatelka byla oprávněna k udělení přídělu. Ze Strategie podle ní vyplývá, že Síť 25 má představovat novou kompenzační celoplošnou síť DVBT2 za celkovou ztrátu rádiových kmitočtů v Síti 2 a 3, jejímž provozovatelem byla právě stěžovatelka, respektive její dceřiná společnost. Tento závěr potvrzoval i článek, který byl proveden jako důkaz při ústním jednání městského soudu. [13] Stěžovatelka dále uvádí, že i pokud by byla její žádost skutečně nepřípustná, nejednalo by se o nepřípustnost zjevnou na první pohled, jak to vyžaduje judikatura Nejvyššího správního soudu (například rozsudek ze dne 7. 5. 2008, č. j. 2 As 74/200755; rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Podle jejího názoru žalovaný nemohl žádost „odmítnout“ jako zjevně nepřípustnou, pokud k jejímu posouzení musel provádět právní a interpretační úvahy, mimo jiné ohledně toho, zda stěžovatelka je či není oprávněným subjektem dle § 22 odst. 1 ZEK. Žalovaný musel minimálně provést revizi příslušných rozhodnutí Evropské komise a zákonů ČR. Městský soud proto nesprávně uzavřel, že žalovaný mohl dospět k závěru o neoprávněnosti žádosti bez jakéhokoliv bližšího posouzení. [14] Pokud městský soud v odst. 35 odůvodnění rozsudku uvedl, že nebylo zřejmé, co stěžovatelka mínila tvrzením, že nepožadovala udělení přídělu kmitočtů, ale zahájení řízení dle § 44 a násl. správního řádu, stěžovatelka upozorňuje, že podle § 22 ZEK je předpokladem pro udělení přídělu kmitočtů výběrové řízení dle § 21 téhož zákona. Proto žádala,