21 As 224/2025 — Nejvyšší správní soud

21 As 224/2025- 44 - text  21 As 224/2025 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: Czech Healthcare, s. r. o., se sídlem Za Farou 791/49, Troubsko, zastoupená JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., advokátem se sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2025, č. j. 30 A 18/2024  44, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje (dále jen „krajská hygienická stanice“) zahájila dne 26. 3. 2020 na základě podnětu výkon státního dozoru. V jeho rámci vyzvala žalobkyni k poskytnutí součinnosti v souvislosti s tím, že žalobkyně uváděla na trh na území České republiky prostřednictvím elektronického obchodu (dále také jen „eshop“) www.ekondomy.cz biocidní přípravek, Joydivision Clean´n´Safe 200 ml (dále také jen „přípravek“). Krajská hygienická stanice, jakožto správní orgán prvého stupně, dospěla k závěru, že přípravek byl uveden na český trh, ačkoliv uvedení tohoto biocidního přípravku na trh nebylo předem oznámeno prostřednictvím příslušného informačního systému podle § 14 zákona č. 324/2016 Sb. o biocidních přípravcích a účinných látkách a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o biocidech), a zároveň uvedený přípravek nebyl řádně označen podle § 15 odst. 2 téhož zákona. Tím se žalobkyně podle krajské hygienické stanice, a podle výroku I. jejího rozhodnutí ze dne 19. 1. 2021, č. j. KHSJM 02389/2021/BM/PRAV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), dopustila dvou přestupků, a to podle § 11 odst. 1 písm. a) bodu 1 a § 11 odst. 1 písm. a) bodu 8 zákona o biocidech. Na základě toho jí výrokem II. prvostupňového rozhodnutí byla uložena úhrnná pokuta ve výši 50 000 Kč. [2] Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Rozhodnutím ze dne 9. 1. 2024, č. j. MZDR 5516/2021 6/OES (dále jen „rozhodnutí žalovaného žalovaný prvostupňové rozhodnutí částečně změnil (upřesnil právní kvalifikaci a odkazy na příslušné právní předpisy, podle kterých správní orgány rozhodovaly), jinak ovšem odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [3] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Ten ji rozsudkem ze dne 29. 9. 2025, č. j. 30 A 18/2024  44 (dále také jen „napadený rozsudek“), zamítl. [4] V úvodu svého rozsudku krajský soud upozornil na skutečnost, že obdobným sporem týchž účastníků se zabýval v rozsudku ze dne 28. 8. 2025, č. j. 30 A 19/2024  40. Žalobkyně přitom v obou řízeních uplatnila obdobné námitky, proto krajský soud vyšel z právního posouzení přijatého v daném rozsudku. Krajský soud také konstatoval, že případ není skutkově složitý. Žalobkyně skutková zjištění nijak nerozporovala a obě pochybení, která jí žalovaný vytýkal, nezpochybňovala. Namítala ale, že přestupky nebyly nijak závažné a měla za ně být uložena nižší pokuta, případně měl žalovaný od trestu upustit úplně. [5] Krajský soud dále upozornil, že za každý z přestupků, z jejichž spáchání byla žalobkyně uznána vinnou, bylo možné uložit pokutu ve výši až 5 mil. Kč. Uložená úhrnná pokuta ve výši 50 000 Kč tak činila toliko 1 % z maximální možné sazby. Krajský soud rovněž upozornil na to, že obě skutkové podstaty předmětných přestupků jsou formulovány jako ohrožovací přestupky. U ohrožovacího přestupku je postihováno už jednání, které vyvolává hrozbu nežádoucího zásahu do chráněného zájmu (poruchového následku), proto není při jeho posouzení podstatné, zda došlo ke konkrétní újmě na zdraví nějaké osoby. Proto nebylo podstatné, že přípravek nebyl prodán žádnému spotřebiteli. Žalobkyně přípravek k prodeji bezpochyby nabízela a sama se tedy nijak nepřičinila o to, že se k žádnému spotřebiteli nedostal. Podle krajského soudu nebylo na případu žalobkyně nic výjimečného; naopak „zcela zapadal do mantinelů zákonných ustanovení, které mají právě takovýmto porušením zákonných povinností předcházet a trestat je“. Žalobkyně jako obchodník nabízela spotřebitelům ke koupi zboží, které řádně neoznámila a neoznačila. Porušila tak předpisy, které mají preventivně bránit konkrétnímu poruchovému následku – např. újmě na zdraví konkrétního spotřebitele vzniklé na základě neschválených biocidních přípravků nebo vzniklé použitím přípravku, aniž by spotřebitel věděl o přítomnosti biocidních látek. [6] Závažnost jednání žalobkyně dle krajského soudu nesnižovala ani její součinnost poskytnutá krajské hygienické stanici a následné stažení výrobku z eshopu. Na naplnění materiální stránky přestupku toto jednání nemělo dle krajského soudu žádný vliv. Chování žalobkyně po spáchání uvedeného přestupku může být toliko polehčující okolností, kterou může vzít žalovaný v potaz. To také udělal a zohlednil, že žalobkyně přípravek z prodeje stáhla. Zároveň nelze souhlasit s tím, že by materiální stránku přestupků měla snížit poskytnutá součinnost. Jak podle krajského soudu správně poukázal žalovaný, tato se od kontrolovaných subjektů očekává v zájmu řádného provedení kontroly a její neposkytnutí je samostatným přestupkem podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., kontrolní řád. V závěru krajský soud dodal, že upuštění od uložení pokuty by za zjištěných okolností zjevně nebylo dostatečné. Nelze ani dovodit nesprávnost či nezákonnost úvahy správních orgánů ve vztahu k výši uložené pokuty. Správní orgány přesvědčivě zdůvodnily, že pochybení žalobkyně nebylo pouze nepodstatné. Prvostupňové rozhodnutí obsahovalo řádnou úvahu ohledně polehčujících a přitěžujících okolností (žalovaný s ní souhlasil). Žalobkyně navíc v žalobě neuplatnila návrh na moderaci uložené pokuty. [7] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost, kterou opřela o kasační důvody zakotvené v § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud věc dle jejího názoru nesprávně právně posoudil a jeho rozsudek byl rovněž nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. [8] Krajský soud podle stěžovatelky chybně posoudil otázku naplnění materiální stránky daných přestupků. Bez dalšího totiž převzal závěr správních orgánů spočívající v tom, že u tzv. ohrožovacích přestupků je jejich materiální stránka naplněna vždy už jen pouhým porušením zákonné povinnosti, bez ohledu na konkrétní skutkové okolnosti případu. V případě stěžovatelky se jednalo o čistě formální pochybení spočívající v absenci zápisu dodavatele v seznamu podle čl. 95 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012, o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání, a to bez jakéhokoli reálného ohrožení právem chráněného zájmu. Přípravek totiž nebyl prodán žádnému spotřebiteli a po kontrole jej stěžovatelka okamžitě stáhla z nabídky. [9] Přípravek je nadto dlouhodobě a legálně prodáván v řadě členských stát Evropské unie bez jediného zaznamenaného negativního účinku. Účinné látky obsažené v přípravku jsou běžné dezinfekční sloučeniny, které nejsou vedeny jako toxické ani rizikové a které se běžně užívají v obdobných biocidních přípravcích. Předmětný přípravek je dle stěžovatelky navíc i několik let po zahájení kontrolního řízení v jejím případě veřejně a zcela běžně prodáván dalšími prodejci na dalších českých internetových obchodech. Nečinnost správních orgánů vůči těmto ostatním prodejcům je dle stěžovatelky v rozporu se zásadou rovnosti a je naopak projevem libovůle a diskriminačního přístupu správních orgánů vůči stěžovatelce. Stěžovatelce dle jejího přesvědčení svědčilo legitimní očekávání, že uvádění předmětného výrobku na trh není protiprávní ani společensky škodlivé, pokud tento výrobek, resp. výrobky s obdobným složením nabízejí bez postihu i další subjekty. [10] Podle stěžovatelky nebyl zohledněn ani princip subsidiarity trestní represe. Ta se dle jejího názoru aplikuje i v oblasti správního trestání. Správní orgány stěžovatelce uložily pokutu, aniž by zvážily, zda nepostačí mírnější opatření spočívající například v upozornění, výzvě k doplnění registrace, konstatování porušení s upuštěním od potrestání, či v mimořádném snížení výměry pokuty. [11] V poslední části kasační stížnosti stěžovatelka namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Ta dle jejího přesvědčení spočívala v absenci vypořádání klíčových otázek spočívajících v naplnění materiální stránky přestupku, přiměřenosti uložené pokuty a případné možnosti uplatnění mírnějšího postihu. Materiální stránkou přestupků se navíc nezabývaly ani správní orgány, na což stěžovatelka upozorňovala již v žalobě. [12] Ke kasační stížnosti se vyjádřil žalovaný, který s kasační stížností nesouhlasí, a naopak se ztotožňuje s rozsudkem krajského soudu. Ten byl dle něj vydán v souladu se zákonem a byl rovněž ř