21 As 237/2025 – Nejvyšší správní soud

21 As 237/2025- 14 - text  21 As 237/2025 - 17 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: R. H., zastoupený Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou se sídlem Ledeč nad Sázavou, Husovo náměstí 139, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Hradec Králové, Pivovarské náměstí 1245/2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 9. 2025, č. j. 31 A 24/2025  27, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 9. 2025, č. j. 31 A 24/2025  27, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Rozhodnutím ze dne 23. 10. 2023, č. j. MUNAC125728/2023/DSH/JH (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), Městský úřad Náchod uznal žalobce vinného ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., zákona o provozu na pozemních komunikacích, za což žalobci uložil pokutu a povinnost nahradit náklady řízení. Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 12. 2023, č. j. KUKHK39802/DS/20233 DV, odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 15. 5. 2025 žalobu, kterou Krajský soud v Hradci Králové shora označeným usnesením z důvodu její opožděnosti podle § 46 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odmítl. Krajský soud ze správního spisu zjistil, že žalobce zmocnil J. O. ke svému zastupování „pro řízení vedené Městským úřadem Náchod pod sp. zn. KS6882/2023/DSH/JH.“ Žalovaný rozhodnutí o odvolání doručil dne 28. 12. 2023 shora uvedenému zmocněnci. [3] Pro posouzení včasnosti podání žaloby musel krajský soud nejprve vyhodnotit, zda žalovaný postupoval správně, pokud napadené rozhodnutí doručil zmocněnci žalobce, tedy zda takové doručení mělo právní účinky v podobě nabytí právní moci jeho rozhodnutí. Z obsahu plné moci založené ve správnímu spisu krajský soud dovodil, že tato byla udělena pro řízení vedené prvostupňovým správním orgánem. K tomu však dodal, že shora popsaný rozsah plné moci nebyl jednoznačný, a proto aplikoval § 34 odst. 3 správního řádu, podle něhož je zástupce oprávněn vystupovat jménem zastoupeného v celém řízení v případech, kdy jsou dány pochybnosti o rozsahu zastoupení v rámci jednoho správního řízení. Podle krajského soudu bylo v souzené věci jasné, k jakému řízení byla plná moc udělena, nýbrž byly pochybnosti o tom, v jakém rozsahu byla udělena. Tvrzení, že plná moc měla být omezena „pouze na řízení před Městským úřadem Náchod“, nemá dle krajského soudu oporu v jejím textu. Jestliže žalobce zamýšlel zmocnit svého zástupce jen na určitou fázi řízení, měl to v plné moci jednoznačně vyjádřit. [4] S ohledem na to, že se v projednávané věci vedlo se žalobcem pouze jedno správní řízení, které bylo v plné moci dostatečně specifikováno, a plná moc byla udělena pro toto řízení, tj. řízení v prvním i v druhém stupni, neboť řízení v obou stupních tvoří podle judikatury Nejvyššího správního soudu jeden celek, dospěl krajský soud k závěru, že žalovaný postupoval správně, doručilli své rozhodnutí zmocněnci žalobce. K oznámení napadeného rozhodnutí došlo tímto doručením, od něhož se počítá dvouměsíční lhůta k podání žaloby. Pozdější doručení kopie rozhodnutí přímo žalobci je právně irelevantní a nemá vliv na běh dvouměsíční lhůty dle § 72 odst. 1 s. ř. s. Žalobou napadené rozhodnutí bylo řádně doručeno zástupci žalobce již dne 28. 12. 2023; z toho lze dovodit, že lhůta pro podání žaloby uplynula ke dni 28. 2. 2024. Žalobce tudíž podal žalobu zjevně po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Proto krajský soud žalobu podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. z důvodu její opožděnosti odmítl. [5] Proti tomuto usnesení se žalobce (dále jen „stěžovatel“) bránil kasační stížností, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [6] Stěžovatel uvedl, že usnesení o odmítnutí žaloby bylo nezákonné, neboť v odvolacím řízení zastoupen nebyl. Relevantním okamžikem pro běh lhůty pro podání žaloby proto bylo až doručení rozhodnutí samotnému stěžovateli dne 24. 3. 2025. Žaloba je tedy včasná, protože byla podána u krajského soudu dne 15. 5. 2025, tj. ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí. [7] Nesporným podle stěžovatele je, že plná moc byla udělena „pro řízení vedené Městským úřadem Náchod pod sp. zn. KS6882/2023/DSH/JH.“ Stěžovatel nesouhlasí s krajským soudem, že by takto formulovaný rozsah plné moci nebyl jednoznačný, a odkazuje přitom na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2023, č. j. 1 As 267/2022 – 45, v němž byla posuzována stejně formulovaná plná moc, přičemž kasační soud dovodil, že platila jen pro řízení před prvostupňovým orgánem. Proto se na nyní posuzovanou věc nemohl aplikovat ani § 34 odst. 3 správního řádu. Na základě toho stěžovatel dovozuje, že se krajský soud ve svém rozhodnutí odchýlil od judikatury Nejvyššího správního soudu. Doručovalli žalovaný písemnosti zástupci stěžovatele, pak takové doručení nevyvolalo žádné právní účinky, protože stěžovatel nebyl v odvolacím řízení zastoupen. K doručení došlo až v okamžiku, kdy bylo rozhodnutí žalovaného doručeno samotnému stěžovateli; tehdy také začala běžet lhůta pro podání žaloby. Stěžovatel měl právo spoléhat se na to, že formulujeli plnou moc stejným způsobem jako v případě řešeném rozsudkem č. j. 1 As 267/2022 – 45, bude posouzena tak, že se vztahuje jen na řízení v prvém stupni. Svoji argumentaci podepřel odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2475/23 a zmínil též závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2445/2005. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se zcela ztotožňuje s napadeným usnesením. [9] Nejvyšší správní soud se v dané věci zabýval předně přijatelností kasační stížnosti ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Jedná se totiž o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce. [10] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006  39, publikovaném pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu existuje zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. O zásadní pochybení ve smyslu uvedeném pod bodem 4) půjde především tehdy, pokud: a) krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Tato kritéria přijatelnosti kasační stížnosti jsou použitelná i po novele § 104a odst. 1 s. ř. s., která s účinností od 1. 4. 2021 rozšířila okruh případů, při jejichž přezkumu zdejší soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021  28). [11] Stěžovatel výslovně neuvedl, jaké důvody by měly svědčit pro přijatelnost jeho kasační stížnosti. Za důvod pro přijatelnost kasační stížnosti však lze považovat tvrzení stěžovatele, že se krajský soud v napadeném rozhodnutí odchýlil od judikatury Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že včasnost žaloby závisela na posouzení otázky, zda byl v řízení před žalovaným zastoupen. Určení, zda byl stěžovatel zastoupen, záleží na výkladu obsahu plné moci. Pro přijatelnost kasační stížnosti je tak relevantní právní otázka, zda se krajský soud neodchýlil od ustálené judikatury k otázce výkladu plné moci. [12] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přijatelnou ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s., neboť v projednávané věci lze hovořit o naplnění podmínky přijatelnosti kasační stížnosti z důvodu ad 4a) uvedeného výše v odst. [10]. Krajský soud totiž v usnesení o odmítnutí žaloby stěžovatele pro opožděnost nereflektoval závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 267/2022  45, ve kterém byla s odlišným výsledkem posuzována obdobně formulovaná plná moc jako v nyní projednávané věci, a nerespektoval závěry níže uvedené judikatury kasačního soudu k výkladu plné moci. Tím se krajský soud dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí. Vzhledem k povaze a závažnosti tohoto pochybení je tak dán