21 As 238/2025 — Nejvyšší správní soud

21 As 238/2025- 30 - text  21 As 238/2025 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: J. C., zastoupený Mgr. Veronikou Robotkovou, advokátkou se sídlem Náměstí 13/15, Velké Meziříčí, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Kraje Vysočina, se sídlem Vrchlického 2627/46, Jihlava, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2025, č. j. 62 A 46/2025  43, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 5 070 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Veroniky Robotkové. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podle § 82 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) domáhal ochrany proti vykázání žalovanou ze společného obydlí na adrese X a z jeho bezprostředního okolí, na dobu 10 dnů, ze dne 6. 6. 2025 ve 14:15 hod podle § 44 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o Policii ČR“). Vykázán byl na základě výpovědi partnerky žalobce, která vyjádřila svůj strach z dalšího chování žalobce a obavu o svůj život i zdraví, resp. též o bezpečí svých nezletilých dětí. [2] Krajský soud rozsudkem ze dne 16. 10. 2025, č. j. 62 A 46/2025 – 43, žalobě vyhověl a rozhodl, že zásah Policie České republiky spočívající ve vykázání žalobce byl nezákonný. [3] Krajský soud vymezil jako předmět sporu to, zda na základě skutečností zjištěných zasahujícím policistou (o nichž po skutkové stránce nebylo mezi žalobcem a žalovanou sporu) byl osvědčen důvodný předpoklad budoucího útoku žalobce vůči jeho partnerce, a tedy zda byl dán důvod pro jeho vykázání ze společného obydlí. [4] Krajský soud shrnul zjištěný skutkový stav takto: 1. od počátku února 2025 docházelo ve společném obydlí mezi žalobcem a jeho partnerkou k častým vzájemným hádkám v rozsahu 1x až 2x týdně, které byly doprovázeny intenzivním slovním napadáním, vulgarismy a urážením. Spory mezi nimi začaly poté, co žalobcova partnerka oznámila žalobci svůj úmysl ukončit jejich vztah, vypořádat podílové spoluvlastnictví rodinného domu, v němž oba společně s jejich nezletilým synem a s nezletilou dcerou žalobcovy partnerky bydleli, a dohodnout se na úpravě budoucí péče o jejich společného nezletilého syna. Neshody ohledně majetkového vypořádání a budoucí péče o nezletilého syna byly hlavní příčinou konfliktů, které se mezi nimi do okamžiku vykázání odehrály. 2. Z podaného vysvětlení žalobcovy partnerky dále vyplývá, že v dubnu 2025 se ji žalobce pod vlivem alkoholu pokusil přimět k pohlavnímu styku „výměnou“ za to, že nebude požadovat střídavou péči o syna a odstěhuje se z rodinného domu. Poté, co žalobcova partnerka pohlavní styk odmítla, k jeho vynucení ze strany žalobce nedošlo a následující den se žalobce své partnerce za své chování omluvil. Dne 5. 5. 2025 mělo mezi žalobcem a jeho partnerkou dojít k dalšímu závažnějšímu konfliktu; žalobce požadoval, aby mu partnerka přenechala rodinný dům „výměnou“ za to, že se vzdá střídavé péče o syna. V průběhu konfliktu žalobcova partnerka zapnula záznamník na svém mobilním telefonu a pokusila se konverzaci nahrát. Poté, co si žalobce nahrávání všimnul, začal svá předchozí tvrzení popírat a záznamník vypnul. Poté hádka pokračovala, žalobcova partnerka nahrávání obnovila, avšak žalobce jí po chvíli vytrhl telefon z ruky a pokusil se záznam vymazat. Protože se mu nepodařilo telefon odemknout, vrátil ho partnerce. Téhož dne partnerka telefonicky kontaktovala OSPOD, kterému sdělila, že má ze žalobce obavu, protože jí vyhrožuje, že „v noci něco udělá“, a vyjádřila strach o nezletilé děti, které s nimi žijí ve společné domácnosti. Dodala také, že už „nechce spát s pepřákem pod polštářem“. OSPOD partnerce doporučil, aby se na nezbytnou dobu přestěhovala, a informoval ji o možnosti kontaktovat policii. 3. Dne 14. 5. 2025 se partnerka dostavila osobně na OSPOD, aby se informovala o možnostech řešení péče o syna. Byla jí doporučena rodinná poradna či společné jednání se žalobcem na OSPOD, které následně dne 28. 5. 2025 také proběhlo. Na tomto jednání žalobce uvedl, že partnerský vztah ukončit nechce a rád by se společným synem trávil co nejvíce času. OSPOD žalobci a jeho partnerce doporučil využít rodinnou poradnu a pokusit se o mimosoudní řešení věci. 4. Dne 4. 6. 2025 kolem 15:00 hod. přijel žalobce z práce do společného obydlí, kde následně mezi ním a jeho partnerkou vznikl další konflikt. Žalobce začal na svoji partnerku křičet v tom smyslu, že z rodinného domu neodejde on, nýbrž ona, a začal ji také slovně (vulgárně) urážet. Do hádky zapojil i nezletilého syna, kterému sdělil, že ho maminka (žalobcova partnerka) nemá ráda. Konflikt žalobce ukončil slovy „počkej v noci“, po kterých partnerka odešla s nezletilým synem na zahradu. Po příjezdu bývalého manžela žalobcovy partnerky, který přivezl jejich společnou nezletilou dceru, odešla žalobcova partnerka s oběma dětmi ke svému bývalému manželovi na návštěvu. V mezidobí, tj. ode dne 4. 6. 2025 odpoledne, kdy mezi žalobcem a jeho partnerkou proběhl právě popsaný konflikt, do dne 6. 6. 2025 dopoledne, kdy šla žalobcova partnerka oznámit chování žalobce na policii, setrvávala žalobcova partnerka nadále ve společném obydlí se žalobcem, ohledně situace se však svěřila svému blízkému příteli, který ji přiměl jít na policii. 5. Tento přítel žalobcovy partnerky policii dne 6. 6. 2025 kolem poledne v rámci podání vysvětlení uvedl, že s ní udržuje intimní vztah a je si vědom hádek mezi ní a žalobcem, které se týkaly majetkového vypořádání rodinného domu a péče o syna. Podle jeho výpovědi žalobce svoji partnerku vydíral, urážel a křičel na ni. Situaci mezi žalobcem a jeho partnerkou zná dlouhodobě, už v roce 2023, kdy se se žalobcovou partnerkou seznámil, poznal, že mezi žalobcem a jeho partnerkou není harmonický vztah, a už v listopadu 2024 se žalobcem a jeho partnerkou hovořil o vzniklé situaci („aby našli nějaké řešení“), přitom žalobce už v té době věděl, že se žalobcova partnerka a on „mají rádi“, avšak žalobce žádný rozchod údajně nepřipouštěl. 6. Bývalý manžel žalobcovy partnerky, a současně také blízký přítel žalobce, policii dne 6. 6. 2025 kolem poledne v rámci podání vysvětlení potvrdil, že se mu obě strany (žalobce i jeho partnerka) svěřovaly s častými hádkami, které mezi nimi probíhají, nikdy však nezacházely do konkrétních detailů. Bývalý manžel žalobcovy partnerky uvedl, že mu není známo, že by mezi žalobcem a jeho partnerkou docházelo k fyzickým útokům či vyhrožování, pouze potvrdil, že hádky byly verbální a jejich intenzita se postupně zvyšovala. 7. Žalobce pak policii dne 6. 6. 2025 odpoledne v rámci podání vysvětlení potvrdil, že mezi ním a jeho partnerkou docházelo k častým vzájemným hádkám, popřel však, že by tyto konflikty doprovázelo fyzické násilí či jakékoli „výměnné“ návrhy. 8. Dne 6. 6. 2025 odpoledne byl žalobce ze společného obydlí vykázán. [5] Krajský soud shrnul rozhodnou právní úpravu a judikaturu Nejvyššího správního soudu k institutu vykázání. Poté uvedl důvody, proč postup žalovaného shledal nezákonným: (a) mezi žalobcem a jeho partnerkou docházelo ke vzájemným verbálním incidentům, nedošlo však k žádnému fyzickému násilí. Jednalo se o „konstantní neeskalující projevy neshody nad budoucím uspořádáním poměrů obou partnerů po jejich rozchodu“, nikoli o jednostranné útoky žalobce; (b) údajný sexuální nátlak (požadavek pohlavního styku „výměnou“ za to, že se žalobce odstěhuje a přenechá partnerce syna do výlučné péče) se odehrál zhruba dva měsíce před vykázáním; (c) partnerka policii nepředložila nahrávky žalobce, což může nasvědčovat nízké intenzitě hádky, která na nich byla zaznamenána; (d) o vyhrožování a zastrašování partnerky vypověděl jen její přítel, aniž by to však upřesnil; (e) z jednání na OSPOD nevyplynula zjištění vážného ohrožení partnerky či nezletilých dětí, jinak by tento orgán zahájil kroky k jejich ochraně; a (f) výhrůžka „počkej v noci“ měla zaznít dne 4. 6. 2025, přesto se partnerka vrátila do společného obydlí, kde nadále setrvala a na polici se obrátila až dne 6. 6. 2025 na doporučení svého přítele. [6] Krajský soud též vytknul žalované, že pokud měla vést k vykázání žalobce jeho slova „počkej v noci“, žalovaná nezjišťovala význam těchto slov a jejich kontext před samotným vykázáním. Stejně tak se žalovaná na tuto okolnost nedotazovala žalobce ani bývalého manžela partnerky, k němuž měla partnerka odejít bezprostředně po konfliktu, v němž tato slova měla zaznít. [7] Krajský soud tedy uzavřel, že vzhledem k intenzitě zásahu do práv vykázané osoby, jež vykázání ze společného obydlí představuje, lze k tomuto kroku přistoupit toliko v krajních případech, jeli dostatečně prokázána možnost další eskalace konfliktu a existujeli důvodný předpoklad bezprostředně hrozícího útoku