Nejvyšší správní soud 21 Azs 19/2026

Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností ze dne 11. 2. 2026 domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku městského soudu, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 12. 2025, č. j. MV1537904/SO2025, ve věci prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky.

Podáním ze dne 7. 4. 2026 vzal stěžovatel svoji kasační stížnost v celém rozsahu zpět.

Podle § 37 odst. 4 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl.

Podle § 47 písm. a), věty před středníkem s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, vzalli navrhovatel svůj návrh zpět.

Vhledem k tomu, že projev vůle stěžovatele, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím stěžovatel zamýšlel ukončení řízení o kasační stížnosti jeho zastavením, postupoval Nejvyšší správní soud dle shora citovaných ustanovení, ve spojení s § 120 s. ř. s., a řízení o kasační stížnosti zastavil.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byloli řízení zastaveno.