22 As 200/2025 — Nejvyšší správní soud

22 As 200/2025- 29 - text  22 As 200/2025-32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Jitky Zavřelové, v právní věci žalobce: Mgr. J. H., proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2025, čj. MD-10955/2025-160/3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2025, čj. 19 A 22/2025-24, takto: I. Kasační stížnost s e zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval tím, zda výjimka ze zákazu předjíždění zakotvená v § 17 odst. 5 písm. f) bodě 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), umožňuje předjíždět na nebo bezprostředně před přechodem pro chodce, který je součástí křižovatky s řízeným provozem. [2] Magistrát hlavního města Prahy shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Přestupku se měl dopustit tím, že dne 6. 4. 2023 ve 13:09 hod. jel v ulici Sokolovská, Praha 8, motorovým vozidlem po tramvajovém pásu odděleném od vozovky obrubníkem, předjížděl vlevo jiná vozidla a před křižovatkou s ulicí Vacínova bezprostředně před přechodem pro chodce předjížděl jiná vozidla. Dále pokračoval v jízdě od ulice Heydukova k ulici Palmovka, přičemž nejel podél nástupního ostrůvku tramvaje vpravo. Magistrát hlavního města Prahy uložil žalobci pokutu ve výši 8 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalovaný odvolání žalobce zamítl. [3] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou. [4] Městský soud žalobu zamítl. Uvedl, že výjimka ze zákazu předjíždění zakotvená v § 17 odst. 5 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu je stanovená právě jen pro případ jízdy křižovatkou. K dalším zákazům předjíždění popsaným pod písm. a) až e) a g) se nevztahuje. Přechod pro chodce je místo s vysokým rizikem kolize s chodcem. Ten má při střetu s vozidlem jasnou nevýhodu s ohledem na jejich hmotnost a rychlost. Předjíždění na přechodu pro chodce je proto obecně zakázáno. Dále k tomuto výkladu městský soud uvedl, že by extenzivní výklad zakotvené výjimky postrádal smysl. Takovým výkladem by totiž bylo možné dojít i k závěrům, že při předjíždění v křižovatce s řízeným provozem se neuplatní např. zákaz předjíždění z důvodu nedostatečného rozhledu nebo nemožnosti se bezpečně zařadit. Obdobně absurdní situace by vznikla při opačném rozšíření výkladu, tj. že by bylo možné předjíždění mopedů či kol na přechodu pro chodce. Tím by ale vznikaly pro chodce nebezpečné situace. [5] Dále městský soud podotknul, že prvostupňový správní orgán nemusel ve výroku rozhodnutí uvést, že se jednalo o křižovatku s řízeným provozem. Předjíždění na přechodu pro chodce je zakázáno obecně. K tomuto městský soud doplnil, že přechod pro chodce se ostatně nacházel až za křižovatkou. [6] Městský soud se zabýval i tím, zda byla dodržena absorpční zásada. Magistrát hlavního města Prahy totiž rozhodoval o dalších přestupcích žalobce (přestupek ze dne 23. 9. 2023 a 9. 11. 2023), a to odděleně pod sp. zn. S-MHMP 2057735/2023/ŠkM. Žalobce uznal vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 a § 125c odst. 1 písm. d) a § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Uložil mu pokutu ve výši 35 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 14 měsíců. Žalovaný rozhodl o odvolání tak, že jej zamítl. [7] Městský soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uzavřel, že absorpční zásada byla dodržena. Vyložil, že účelem absorpční zásady je vyloučit odpovědnost delikventa pouze mimo rámec maximální zákonné sazby trestu. Prolamuje minimální sazbu trestu tak, aby součet samostatně uložených trestů nesmí přesáhnout maximální sazbu trestu za přestupek nejpřísněji trestaný. V posuzovaném případě činil součet obou pokut 43 000 Kč, což je o 7 000 Kč méně, než je hranice maximální výše pokuty. Absorpční zásada se nicméně neuplatní při zaznamenaní bodů. Příslušný správní orgán totiž nemá možnost správního uvážení. Pouze dle přílohy k zákonu o silničním provozu do systému zanese příslušný počet bodů odpovídající spáchanému přestupku. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků [8] Žalobce (stěžovatel) se proti rozsudku městského soudu bránil kasační stížností. V ní namítal, že: 1. přechod pro chodce je součástí křižovatky s řízeným provozem a předjíždění na něm umožňuje výjimka stanovená v § 17 odst. 5 písm. f) bodě 4 zákona o silničním provozu; 2. žalovaný měl ve výroku uvést, zda se přechod pro chodce nacházel v křižovatce s řízeným provozem; 3. žalovaný a správní orgán prvního stupně nezohlednili absorpční zásadu ve vztahu k záznamu bodů; 4. řízení o přestupku je zatížené vadou, protože správní orgán prvního stupně nepřihlédl při rozhodování o výměře a druhu trestu k osobní situaci stěžovatele. [9] K první kasační námitce stěžovatel uvedl, že zákaz předjíždění i na přechodu pro chodce, který je součástí křižovatky s řízeným provozem, by obsah této výjimky vyprázdnil. Křižovatky s řízeným provozem bez přechodu pro chodce se totiž prakticky nevyskytují. Ostatně i sám zákon o silničním provozu podle stěžovatele předpokládá, že součástí křižovatky s řízeným provozem je i přechod pro chodce. V § 54 zákona o silničním provozu je totiž křižovatka s řízeným provozem uvedená jako místo, kde chodec může vozovku přecházet. Tím podle stěžovatele zákon o silničním provozu předpokládá, že její součástí je přechod pro chodce. Jelikož je provoz na křižovatce řízený, nemůže se podle stěžovatele stát, že chodec bude mít povolený vstup do vozovky (na přechod pro chodce) v momentě, kdy budou vozidla užívat vozovku k jízdě či předjíždění. [10] Žalovaný se nevyjádřil. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem III.a Kasační stížnost je přijatelná [11] Jelikož v nyní projednávané věci rozhodovala specializovaná samosoudkyně, zabýval se Nejvyšší správní soud tím, zda je kasační stížnost přijatelná. [12] Podle § 104a odst. 1 soudního řádu správního platí, že rozhodovalli před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. Nejvyšší správní soud, Ostapenko). [13] Nejvyšší správní soud se ve své judikatuře dosud nevyslovil k tomu, zda výjimka stanovená v § 17 odst. 5 písm. f) bodě 4 zákona o silničním provozu umožňuje předjíždět na přechodu pro chodce, který je součástí křižovatky s řízeným provozem. Kasační stížnost je proto přijatelná. III.b Nepřípustné námitky [14] Nejvyšší správní soud se následně zabýval přípustností kasační stížnosti, respektive kasačních námitek. Nepřípustné námitky jsou podle § 104 odst. 4 správního řádu ty, které se opírají „jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl“ (rozsudek NSS ze dne 23. 6. 2023, čj. 9 Afs 70/2023-73, bod 38). [15] Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že správní orgán prvního stupně v rozporu s § 37 písm. f) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, nepřihlédl při rozhodování o druhu a výměře trestu k jeho osobní situaci. [16] Nejvyšší správní soud ze soudního spisu městského soudu ověřil, že stěžovatel v žalobě pouze obecně namítal, že správní orgán prvního stupně nezohlednil kritéria obsažená v § 37 zákona o odpovědnosti za přestupky. Žalobní námitku však blíže neodůvodnil a ani neuvedl, jaké konkrétní okolnosti správní orgán prvního stupně pominul. V rozvinutí námitky mu přitom nic nebránilo. Kasační námitka je proto nepřípustná podle § 104 odst. 4 soudního řádu správního. [17] Podle § 102 soudního řádu správního je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. K jejímu věcnému projednání je tedy zapotřebí, aby stěžovatel cíleně reagoval právě na rozhodnutí krajského soudu a krajským soudem kvalifikovaným způsobem vyslovené závěry. Kasační stížnost, která je pouhým doslovným opakováním žalobních námitek, není způsobilá věcného soudního přezkumu. Kasační námitky nelze nahrazovat zopakováním námitek z podaného odvolání či žaloby, neboť tato podání směřovala proti jiným rozhodnutím, než které je nyní předmětem přezkumu ze stran