22 As 281/2025 — Nejvyšší správní soud

22 As 281/2025- 166 - text  22 As 281/2025 - 173 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Tomáše Foltase v právní věci žalobců: a) Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko, se sídlem Žižkova 93, Jihlava, zastoupený JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem se sídlem Při trati 12, Praha 4, b) obec Vysoké Studnice, se sídlem Vysoké Studnice 122, zastoupená Mgr. Petrem Šmídem, advokátem se sídlem Komenského 1, Jihlava, c) městys Luka nad Jihlavou, se sídlem 1. máje 76, Luka nad Jihlavou, d) obec Kozlov, se sídlem Kozlov 68, e) obec Bítovčice, se sídlem Bítovčice 109, žalobci c), d), e) zastoupeni JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem Dvořákova 5, Jihlava, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: obec Velký Beranov, se sídlem Velký Beranov 58, o žalobách všech žalobců proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2021, čj. KUJI 98835/2021, o kasačních stížnostech všech žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2025, čj. 30 A 154/2021-693, takto: I. Kasační stížnosti se zamítají. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Tento rozsudek je další ze série rozsudků týkajících se majetkového vypořádaní po vystoupení obcí ze Svazu vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO. Nejvyšší správní soud se zde poprvé věnuje otázce povahy majetku, který si obce nárokují po vystoupení ze spolku. Sporné je, za prvé, zda v momentě vystoupení jsou vlastníkem majetku obce nebo spolek a, za druhé, zda jde o společný majetek, který se na vystoupivší obce nepřevádí. Nejvyšší správní soud potvrdil závěry krajského soudu. Podle něj jde o majetek, jehož vlastníkem je spolek, ale nejde o společný majetek ve smyslu poslední věty čl. 12.6 stanov. [2] Žalobce a), Svaz vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO, je právnickou osobou, dobrovolným sdružením měst a obcí, založenou zakladatelskou smlouvou ze dne 2. 7. 1993 za účelem zabezpečení zásobování pitnou vodou, odvádění a čištění odpadních vod členských měst a obcí (dále jen „Svaz“). Žalobci b) až e) jsou obce, které byly členem Svazu. Jejich členství skončilo ke dni 1. 1. 2015. Jádrem sporu v nyní projednávané věci je vypořádání majetku mezi Svazem a vystoupivšími obcemi. [3] Obce se návrhem na zahájení sporného řízení u žalovaného domáhaly po Svazu vydání specifikovaného vodohospodářského majetku a určení konkrétního spoluvlastnického podílu jednotlivých obcí. Nárok odvozovaly z čl. 12.6 Stanov Svazu vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO (stanovy). Podle tohoto ustanovení vystoupíli obec ze svazku, je svazek povinen obci vrátit v tomto článku specifikovaný majetek. [4] Osoba zúčastněná na řízení, Velký Beranov, návrh nepodávala. Žalovaný ji však přibral jako účastníka správního řízení, neboť majetek, který byl předmětem návrhu, využívá také ona. [5] Žalovaný rozhodl ve sporném řízení správním o návrhu tak, že požadovaný vodohospodářský majetek přikázal do výlučného nebo společného vlastnictví žalujících obcí. [6] Obce i Svaz proti tomuto rozhodnutí podaly žaloby ke krajskému soudu. Obec Vysoké Studnice žalobu podala samostatně, městys Luka nad Jihlavou a obce Bítovčice a Kozlov podaly jednu společnou žalobu. Krajský soud všechny tři žaloby spojil ke společnému projednání. Žalobám vyhověl a rozhodnutí žalovaného zrušil rozsudkem ze dne 30. 8. 2023, čj. 30 A 154/2021548. Tento rozsudek však zrušil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 11. 2024, čj. 5 As 235/2023116. [7] Nejvyšší správní soud korigoval názor krajského soudu na způsob vypořádání majetku Svazu při vystoupení obcí ze svazku. Uvedl, že uzavření dohody o vypořádání majetku podle čl. 12.4 stanov Svazu se uplatní pouze v případě majetku ve vlastnictví Svazu. Pokud Svaz takovou dohodu neuzavře, mohou se obce domáhat nahrazení prohlášení vůle Svazu k uzavření takové dohody. V případě majetku ve vlastnictví obcí se však musí obce domáhat vydání (vyklizení) majetku podle čl. 12.6 stanov. Tento chybný názor krajského soudu však nebyl důvodem pro zrušení rozsudku krajského soudu. Nejvyšší správní soud totiž aproboval nosný důvod zrušení rozhodnutí žalovaného, že žalovaný rozhodl konstitutivními výroky, jimiž mělo vzniknout vlastnické právo obcí k jednotlivým částem vodohospodářského majetku, k čemuž ovšem nemá žalovaný pravomoc. Nejvyšší správní soud však rozsudek krajského soudu zrušil pro částečnou nepřezkoumatelnost. Krajský soud se nevypořádal s žalobními námitkami Svazu ohledně povahy sporného majetku a související námitkou promlčení. [8] Krajský soud novým rozsudkem, který je předmětem nynějšího přezkumu Nejvyšším správním soudem, rozhodnutí žalovaného znovu zrušil. V novém rozsudku se zabýval také povahou sporného majetku. Konkrétně však pouze položek, které žalující obce výslovně uplatnily v návrhu, jímž bylo zahájeno sporné řízení správní ze dne 14. 1. 2019. Jde konkrétně o tyto položky: - výtlačný řad Luka nad Jihlavou, - přívodní řad Velký Beranov, - studny (vrty) Rytířsko, - napojovací a svodné řady z prameniště, - odkyselovací stanice, vodojem, - odradonovací stanice. Z rozhodnutí žalovaného se zdá, že rozhodl i o dalším majetku. K tomu však krajský soud uvedl, že ve vymezení majetku, o kterém žalovaný rozhodl, je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Absence vysvětlení ze strany žalovaného nebo vodoprávního úřadu brání soudu v jednoznačné identifikaci vodohospodářského majetku dle úseků označených ve výroku napadeného rozhodnutí. Nelze posoudit, zda se majetek označený navrhovateli v jejich návrhu, resp. doplnění návrhu kryje s vodohospodářským majetkem, jak je označen ve výrocích napadeného rozhodnutí. Žalovanému uložil, aby si v dalším řízení nejprve ujasnil, které části vodohospodářského majetku jsou předmětem sporu. V řízení se bude žalovaný dále zabývat jen majetkem, který účastníci ve svých návrzích řádně a určitě uplatnili. [9] Krajský soud shledal, že výše uvedený majetek, který byl uplatněn v úvodním návrhu na zahájí sporného správního řízení, je v majetku Svazu, a nikoliv v majetku obcí, se kterým Svaz pouze hospodaří, jak tvrdily obce. Svaz nabyl sporný vodohospodářský majetek v rámci privatizace. Z předložených listin (zejm. dohody o bezúplatném převodu majetku mezi Svazem a Fondem národního majetku z roku 1994, rozhodnutí ministra zemědělství a inventární karty) dospěl k závěru, že Svaz tento majetek skutečně nabyl přímo od Fondu národního majetku. Majetek byl také dlouhodobě uveden v příloze stanov Svazu jako jeho společný majetek, což žádný z účastníků nezpochybňoval až do vystoupení obcí ze svazku. [10] Obce tvrdily, že část majetku přešla na ně ex lege podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb., protože jej v 80. letech 20. století vybudoval MNV Luka nad Jihlavou v rámci akce Z. Soud však uzavřel, že tato skutečnost neprokazuje existenci práva hospodaření MNV ke dni rozhodnému pro přechod majetku na obce. Naopak inventární karta z roku 1987 dokládá, že právo hospodaření k tomuto majetku vykonával státní podnik Jihomoravské vodovody a kanalizace, což odpovídalo jeho tehdejšímu postavení provozovatele vodárenských soustav. [11] Obce dále zpochybňovaly právní kontinuitu státního podniku, avšak soud zdůraznil, že vývoj zápisů v obchodním rejstříku nijak neprokazuje, že by právo hospodaření náleželo MNV nebo obcím. Samotné názvy následnických podniků nejsou rozhodné. Nebylo prokázáno ani faktické hospodaření obcí s majetkem po roce 1990. Podmínky přechodu podle zákona č. 172/1991 Sb. proto nebyly splněny. [12] Krajský soud se rovněž zabýval čl. 8 zakladatelské smlouvy Svazu. Konstatoval, že obce v ní nejen slíbily převést svůj vlastní majetek na Svaz, ale zároveň výslovně souhlasily, aby majetek z privatizačního projektu připadl přímo Svazu, nikoli obcím. [13] Nezákonnost či neplatnost privatizační dohody o bezúplatném převodu majetku mezi Svazem a Fondem národního majetku soud neshledal. Předmět převodu byl dostatečně určen, schválení zastupitelstvy obcí ani zveřejnění záměru nebylo třeba, protože majetek nebyl převáděn z vlastnictví obcí. Námitka nedostatku oprávnění tehdejší tajemnice Svazu podepsat dohodu je právně nerozhodná. I kdyby překročila oprávnění, právní účinky vznikly přímo Svazu, protože Fond národního majetku nemohl vědět, že tajemnice překračuje své oprávnění. [14] Dále krajský soud zopakoval názor již potvrzený jako správný v předchozím rozsudku Nejvyššího správního soudu, že žalovaný nemohl rozhodnout o nároku navrhovatelů na vrácení majetku konstitutivním výrokem, jak učinil. K tomu mu zákon nedává pravomoc. Obce se však i přesto mohou domáhat „vrácení“ majetku, a to formou uzavření smlouvy o majetkovém vypořádání dle čl. 12.4 stanov Svazu. Jeli vlastníkem požadovaného majetku Svaz a mezi stranami nedojde k uzavření smlouvy o majetkovém vypořá