22 As 291/2025 – Nejvyšší správní soud

22 As 291/2025- 29 - text  22 As 291/2025 - 31 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: M. J., zastoupený JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem se sídlem Na Poříčí 116/5, Liberec, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2025, čj. MSK 71466/2025, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2025, čj. 59 A 20/202539, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím Městského úřadu Bruntál ze dne 27. 3. 2025, č. j. MUBR/559072025/mor, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 8 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o silničním provozu“), a byla mu uložena pokuta ve výši 5 000 Kč. Shora označeným rozhodnutím žalovaného bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že byl vypuštěn přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu a výše pokuty byla snížena na 4 500 Kč. Ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. [2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou. Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě řízení o žalobě zastavil, a to z důvodu pozdního zaplacení soudního poplatku. K tomu uvedl, že dne 22. 10. 2025 vydal usnesení č. j. 59 A 20/202533 (dále též „usnesení ze dne 22. 10. 2025“), jímž nevyhověl žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků. Dne 23. 10. 2025 pak vydal výzvu č. j. 59 A 20/202535 (dále též „výzva k zaplacení soudního poplatku“), kterou vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy zaplatil soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Označené usnesení a výzva byly žalobci doručeny dne 27. 10. 2025. Posledním dnem pro včasné zaplacení soudního poplatku tak byl den 11. 11. 2025. V uvedené lhůtě však žalobce soudní poplatek nezaplatil. Uhradil jej až dne následujícího (12. 11. 2025) a tedy opožděně. Z uvedených důvodů proto krajský soud řízení dle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil (výrok I). Výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 3 s. ř. s.). Výrokem III. krajský soud rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobci. II. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a ústní jednání [3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu včasnou kasační stížností. Podle jeho názoru krajský soud pochybil, pokud řízení zastavil. Výzva ze dne 23. 10. 2025 mu totiž nebyla doručena v souladu s § 50 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. s. ř.“), který doručujícímu orgánu ukládá povinnost vyznačit datum vhození doručované písemnosti nejen na doručence (která se vrací soudu), ale i na obálce, která je do schránky adresáta vhozena. K tomu však v dané věci nedošlo. To opírá stěžovatel o (ke kasační stížnosti přiloženou) kopii obálky X, v níž mu bylo doručováno usnesení ze dne 22. 10. 2025 a výzva k zaplacení soudního poplatku (dále též „kopie obálky“). Podle žalobce se tak ode dne vhození písemnosti do schránky nemůže odvíjet běh lhůty pro zaplacení soudního poplatku. Za den doručení výzvy ze dne 23. 10. 2025 je třeba považovat až den, kdy se výzva dostala do rukou adresáta (usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 14 Co 168/2018), k čemuž dle stěžovatele došlo dne 31. 10. 2025. Patnáctidenní lhůta pro zaplacení soudních poplatku tudíž stěžovateli počala běžet dne následujícího (tj. dne 1. 11. 2025) a skončila běžet dne 16. 11. 2025. Stěžovatel přitom soudní poplatek zaplatil již dne 12. 11. 2025. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [4] Soud zaslal kasační stížnost k vyjádření žalovanému. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. [5] Nejvyšší správní soud dále vyžádal od žalobce originál obálky, ve které byly žalobci doručovány předmětné písemnosti (usnesení ze dne 22. 10. 2025 a výzva ze dne 23. 10. 2025). Dne 25. 2. 2026 doručil stěžovatel soudu originál obálky X (dále též „originál obálky“). [6] S ohledem na stěžovatelem navržené důkazy (kopie obálky a její originál) nařídil Nejvyšší správní soud jednání na den 19. 3. 2026. Žalovaný i žalobce se z jednání omluvili. Právní zástupce stěžovatele při ústním jednání setrval na návrhu na zrušení usnesení o zastavení řízení pro vady v doručování výzvy k zaplacení soudního poplatku. Nejvyšší správní soud při jednání podal zprávu o stavu věci a shrnul obsah spisů. V rámci dokazování pak provedl důkaz originálem obálky a kopií obálky. Návazně umožnil právnímu zástupci stěžovatele vyjádřit se k provedenému dokazování a navrhnout další důkazy k prokázání svých tvrzení. Právní zástupce stěžovatele k dokazování provedenému Nejvyšším správním soudem žádné připomínky nevznesl. Neučinil ani další důkazní návrhy. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou. [8] Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. platí, že rozhodovalli před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. [9] V řízení před krajským soudem rozhodoval samosoudce, první podmínka nepřijatelnosti byla tedy splněna. Co se týče přesahu vlastních zájmů stěžovatele, ten může podle konstantní judikatury nastat v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko). Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2025, čj. 2 As 361/202335, č. 4688/2025 Sb. NSS, lze pro nepřijatelnost odmítnout též kasační stížnost podanou proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu. [10] Stěžovatel v kasační stížnosti dovozoval pochybení krajského soudu při zastavení řízení. Podle stěžovatele krajský soud řízení zastavil, aniž by byly splněny podmínky pro řádné doručení výzvy ze dne 23. 10. 2025, kterou byl stěžovatel vyzván k úhradě soudního poplatku. Za řádně doručenou lze považovat zásilku (v případě jejího vhození do schránky adresáta z důvodu jeho nepřítomnosti) jen tehdy, pokud bude datum vhození vyznačeno i na zásilce vhazované do schránky, a nikoliv pouze na doručence, která se vrací soudu. Stěžovatel byl na základě předložených důkazních prostředků (kopie obálky a originál obálky) názoru, že datum vhození na obálce vyznačeno nebylo. Podle stěžovatele se tak ode dne vhození obálky do jeho schránky nemohl odvíjet běh lhůty pro zaplacení soudního poplatku. [11] Z konstantní judikatury civilních soudů vyplývá, že pokud se prokáže, že nebyly splněny všechny podmínky uvedené v § 50 odst. 1 o. s. ř., nelze považovat doručení do schránky vhozené obálky za účinné (srov. např. stěžovatelem odkazované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 14 Co 168/2018). Tak je tomu mj. tehdy, pokud na obálce vhozené do poštovní schránky nezastiženého adresáta nebylo vyznačeno datum vhození zásilky do schránky. Tomu odpovídá i judikatura Nejvyššího soudu. Ten k § 50 odst. 1 o. s. ř. v nedávném usnesení ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 27 Cdo 1526/2024, uvedl, že smyslem a účelem zákonného požadavku na vyznačení data vhození na doručence a na písemnosti je informování soudu (vyznačením data na doručence) a adresáta písemnosti (vyznačením data na obálce, do níž je písemnost vložena) o tom, jakým dnem se považuje písemnost za doručenou jejímu adresátovi. S ohledem na uvedené není dle Nejvyššího soudu možné považovat písemnost za doručenou dnem jejího vhození do schránky, jeli prokázáno, že na ní doručujícím orgánem nebylo vyznačeno datum vhození. Uvedené závěry dopadají i na řízení před správními soudy (srov. § 42 odst. 5 s. ř. s. a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2020, čj. 5 Azs 136/202080, bod 20). [12] Kasační stížnost míří proti usnesení krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě z důvodu včasného nezaplacení soudního poplatku. Zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku představuje procesní zásah, jehož důsledkem je odepření meritorního přezkumu věci. K takovému postupu lze přistoupit pouze tehdy, jsouli zákonné podmínky splněny jednoznačně a bez pochybností (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2026, čj. 6 As 32/202617, bod 11). Vydáli krajský soud usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku pře