22 Azs 19/2026 — Nejvyšší správní soud

22 Azs 19/2026- 44 - text  22 Azs 19/2026 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Tomáše Foltase v právní věci žalobce: P. N. G., zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, za účasti osoby zúčastněné na řízení: N. N., zastoupená zákonnou zástupkyní P. W., matkou, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2025, čj. OAM899883/ PP2022, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 11. 2025, čj. 30 A 10/202566, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 11. 2025, čj. 30 A 10/202566, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2025, čj. OAM899883/PP2022, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 32 540 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce, Mgr. Petra Václavka, advokáta. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v této věci zabýval požadavkem na skutečnou, aktuální a dostatečně závažnou hrozbu pro veřejný pořádek jako důvodu pro zamítnutí žádosti o přechodný pobyt rodinného příslušníka občana EU podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. [2] Žalobce pobývá v České republice od roku 1992. Má zde dvě nyní již dospělé dcery (ve věku 25 a 27 let) a jednu nezletilou dceru (ve věku 16 let). V letech 2000 a 2002 byl žalobce odsouzen dvakrát za trestný čin porušování autorského práva a práv souvisejících, a to vždy k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem. V roce 2016 byl poté odsouzen za zvlášť závažný zločin neoprávněné výroby a jiného nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 11 let. Tohoto trestného činu se dopustil jako člen organizované zločinecké skupiny v letech 2013 až 2014, a to tím, že zajišťoval dovoz léků s obsahem pseudoefedrinu z Polska do Česka a následnou distribuci mezi odběratele, ačkoli si byl vědom, že tyto léky budou použity jako prekursor pro následnou výrobu drog. S ohledem na toto poslední odsouzení byl v roce 2018 žalobci pravomocně zrušen trvalý pobyt v České republice. V roce 2021 byl žalobce, po sedmi letech ve vazbě a ve výkonu trestu, podmíněně propuštěn na svobodu (zkušební doba byla stanovena na dobu 7 let, konkrétně do 6. 9. 2028). [3] V roce 2022 požádal žalobce o povolení k přechodnému pobytu jako rodinný příslušník své nezletilé dcery, která je občanem EU (Česka). Žalovaný žádost nejprve zamítl z důvodu, že žalobce není rodinným příslušníkem občana EU; tento závěr však neobstál při přezkumu před správními soudy (rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2024, čj. 77 A 16/202373). [4] Nyní projednávaná věc se tak týká druhého rozhodnutí žalovaného o této žádosti (ze dne 17. 7. 2025, čj. OAM899883/PP2022). Tentokrát žalovaný žádost zamítl podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, neboť shledal důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. V tomto směru poukázal především na odsouzení žalobce za zvlášť závažný zločin v roce 2016, a dále na předchozí odsouzení z let 2000 a 2002. Žalobce navíc pobýval na území neoprávněně, a to jak v minulosti (2000 až 2003), tak po jeho podmíněném propuštění v roce 2021. Nespolupracuje ani příliš dobře s probačním úředníkem, který jej zjevně nepovažuje za napraveného. Konečně žalovaný poukázal na účelovost výpovědí žalobce v řízení. Zamítnutí žádosti žalovaný současně nepovažoval za nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života, a to i při zohlednění nejlepšího zájmu dítěte (jeho dcery). [5] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. 11. 2025 žalobu zamítl. Ve vztahu ke klíčové otázce hrozby závažného narušení veřejného pořádku krajský soud zdůraznil, že žalobce byl v letech 2000, 2002 a především v roce 2016 odsouzen za trestnou činnost, a dále že v letech 2000 až 2003 pobýval na území nelegálně. Žalovaný tak podle jeho názoru vyjevil dostatečně konkrétní obraz o tom, že žalobce kontinuálně nechová k právnímu řádu České republiky téměř žádný respekt. Sám se proto ztotožnil se závěry žalovaného uvedenými v napadeném rozhodnutí a v podrobnostech na ně odkázal. Podle krajského soudu se žalovaný dostatečně zabýval i otázkou přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života a nejlepším zájmem dítěte. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti především zpochybňuje posouzení žalovaného a krajského soudu, pokud jde o naplnění důvodu pro zamítnutí žádosti o přechodný pobyt rodinného příslušníka občana EU podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, tj. otázky, zda může narušit závažným způsobem veřejný pořádek. Stěžovatel namítá, že krajský soud ani předtím žalovaný dostatečně neposoudili a neodůvodnili, zda jeho osobní chování představuje skutečné, dostatečně závažné a aktuální ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Nezohlednili totiž veškeré relevantní okolnosti věci. V tomto směru především zdůraznil, že od posledního skutku, za který byl odsouzen, uplynulo již více než 10 let. [7] Vedle toho stěžovatel uplatnil i kasační námitky, které směřují proti závěru krajského soudu (a žalovaného), podle něhož napadené rozhodnutí nepředstavuje nepřiměřený zásah do jeho práva na respektování soukromého a rodinného života. Krajský soud a žalovaný nedostáli ani povinnosti vymezit a zohlednit nejlepší zájem dítěte (jeho nezletilé dcery). [8] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. Uvedl, že všemi rozhodnými okolnostmi věci se ve svém rozhodnutí náležitě zabýval a zohlednil je. Má za to, že tak učinil i krajský soud. Ačkoli stěžovatel po propuštění z výkonu trestu nebyl odsouzen za spáchání žádného dalšího trestného činu, nadále soustavně porušuje povinnosti vyplývající ze zákona o pobytu cizinců. Stejně tak neprokázal legální zdroj příjmů. Nadále tak svým osobním chováním porušuje zákony ČR. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem III. A. Přijatelnost kasační stížnosti [9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 soudního řádu správního totiž platí, že rozhodovalli před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS). [10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud se v projednávané věci dopustil zásadního pochybení, které má závažný dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Krajský soud, stejně jako předtím žalovaný, totiž nedostatečně vyhodnotil otázku, zda stěžovatel i ke dni rozhodnutí žalovaného nadále představoval skutečné, dostatečně závažné, a především aktuální nebezpečí pro veřejný pořádek. Kasační stížnost je tak přijatelná. III. B. Závažné ohrožení veřejného pořádku jako důvod zamítnutí žádosti o přechodný pobyt [11] Žalovaný v napadeném rozhodnutí nezpochybnil, že stěžovatel je rodinným příslušníkem jeho nezletilé dcery, české občanky. Žádost však zamítl z důvodu podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, neboť dospěl k závěru, že stěžovatel může závažným způsobem narušit veřejný pořádek. S tímto závěrem se následně ztotožnil také krajský soud v napadeném rozsudku. [12] Podstatou argumentace stěžovatele je, že tato výjimka z pobytového oprávnění rodinných příslušníků občanů EU musí být vykládána restriktivně, a to tak, že ji lze uplatnit pouze v situaci, kdy na základě důkladného posouzení všech individuálních okolností věci bude prokázáno, že žadatel svým osobním chováním představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Má přitom za to, že krajský soud a žalovaný tato právní východiska nerespektovali. Své rozhodnutí odvíjí od chování stěžovatele v minulosti, ačkoli od posledního trestněprávního jednání již uběhlo více než 10 let, stěžovatel byl s ohledem na dobré chování podmíněně propuštěn a nyní se již napravil. Dostatečně tak nezohlednili aktuální chování stěžovatele, stejně jako jeho současné osobní a rodinné poměry (včetně délky pobytu na území). [13] Podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců ministerstvo žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítne, jestliže je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit