3 As 53/2025 — Nejvyšší správní soud

3 As 53/2025- 53 - text  3 As 53/2025 - 56 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: statutární město Jihlava, se sídlem Masarykovo náměstí 97/1, Jihlava, zastoupené Mgr. Tomášem Rosickým, advokátem se sídlem Zrzavého 3259/9, Jihlava, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, za účasti: I) Svaz vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO, se sídlem Žižkova 1867/93, Jihlava, zastoupený JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem se sídlem Při trati 1084/12, Praha 4 a II) VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a. s., se sídlem Soběšická 820/156, Brno, zastoupená Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení I) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2025, č. j. 30 A 37/2023103, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Osoba zúčastněná na řízení I) je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 6 135 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Tomáše Rosického, advokáta se sídlem Zrzavého 3259/9, Jihlava. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení II) nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce je jednou z obcí, které v minulosti ukončily své členství ve svazku obcí  osobě zúčastněné I) (dále také jen „svazek“). Úpravna vody Hosov, dosud náležící svazku, je souborem nemovitostí s příslušenstvím, vůči němuž žalobce vznesl majetkoprávní nárok. O něm rozhodl žalovaný jako správní orgán příslušný k rozhodování sporů z veřejnoprávních smluv rozhodnutím ze dne 22. 2. 2023 tak, že zamítl návrh na určení, že je žalobce vlastníkem Úpravny vody Hosov (dále jen „ÚV Hosov“), a stejně tak návrh, aby svazek nemovitosti vydal, resp. vyklidil. [2] Žalobce měl žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné proto, že žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav a zohlednil pouze podklady, které podporují zamítnutí návrhu. Vzhledem k tomu, že žalobce ze svazku obcí již vystoupil, nemůže být svazek nadále oprávněným držitelem ÚV Hosov. Rozhodnutí měl také za nepřezkoumatelné, neboť v něm žalovaný neposoudil klíčovou právní otázku, zda jsou stanovy svazku v souladu se zákonem co do vymezení jeho společného a nedělitelného majetku. Obsah stanov nadto nebyl schválen zastupitelstvem žalobce. Žalovaný také zcela pominul významnou ekonomickou roli žalobce ve svazku, včetně jím finančně zajištěné rekonstrukce ÚV Hosov. Žaloba směřovala rovněž proti výroku o nákladech řízení, jejichž přiznanou náhradu měl žalobce za nedůvodně vysokou. [3] Krajský soud posoudil žalobu jako důvodnou. Vyšel z judikatury kasačního soudu vzniklé z dosavadních sporů mezi svazkem a jeho bývalými členy. Z ní se podává, že stanovy svazku zakládají nárok obce na vrácení vloženého majetku po jejím vystoupení ze svazku s tím, že nárok může být vypořádán pouze smlouvou. Judikatura pak v této souvislosti nově vymezila, že nárok na vrácení majetku ze svazku lze ve správním řízení sporném uplatnit pouze návrhem na nahrazení projevu vůle odpůrce. [4] Ve vztahu k projednávané věci krajský soud dovodil, že žalovaný rozhodoval na základě nesprávně formulovaného návrhu na zahájení řízení, protože po zásadní změně judikatury již nelze konstitutivně rozhodovat o přechodu vlastnického práva. Petit návrhu žalobce nebyl dostatečně určitý, resp. nezněl na nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o majetkovém vypořádání. K vydání rozhodnutí neměl žalovaný pravomoc. Rozhodnutí žalovaného proto nemohlo obstát a bylo třeba je zrušit. V dalším řízení bude na žalovaném, aby dal žalobci prostor k úpravě petitu návrhu. Krajský soud dále obiter dictum konstatoval, že by věcnému přezkumu beztak jinak bránily rovněž nedostatky odůvodnění, které by napadené rozhodnutí činily nepřezkoumatelným. V tomto ohledu soud preventivně upozornil na jeho jednotlivé vady. Krajský soud dal také stran souladu stanov svazku se zákonem za pravdu žalovanému v tom, že správní orgán není oprávněn posoudit tuto otázku jako předběžnou. Uvedené plyne z ustanovení § 170 správního řádu, podle něhož se na veřejnoprávní smlouvy v tomto ohledu nepoužijí ustanovení občanského zákoníku. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Osoba zúčastněná I) (dále jen „stěžovatel“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Navrhla, aby kasační soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k novému projednání. [6] Stěžovatel především namítal, že krajský soud v rozporu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. překročil uplatněné žalobní body a zpochybnil správnost petitu návrhu na zahájení správního řízení, aniž by to sám žalobce v žalobě činil sporným. Krajský soud nadto nijak nezdůvodnil, proč má být právě tento nedostatek důvodem ke zrušení rozhodnutí žalovaného. Nesprávnost návrhu na zahájení řízení přitom podle stěžovatele nepředstavuje ani vadu, k níž by měl krajský soud přihlížet z úřední povinnosti. Návrh žalobce měl být ostatně žalovaným jako nedůvodný zamítnut, ať by byl jeho petit formulován jakkoli. Plnému věcnému soudnímu přezkumu rozhodnutí žalovaného nestálo nic v cestě. [7] Stěžovatel nesouhlasil ani se závěrem krajského soudu, podle něhož má být rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné. Žalovaný předně vyšel ze správného zjištění, že ÚV Hosov doposud nikdy nebyla ve vlastnictví žalobce a žalobce tuto skutečnost ani nerozporoval a potvrzoval ji i svým procesním chováním v průběhu správního řízení. V této souvislosti stěžovatel pro názornost citoval obsah podání žalobce ze dne 26. 5. 2021, v němž žalobce pouze rekapituloval průběh privatizace vodohospodářského majetku uskutečněné přímo do rukou svazku, aniž by bylo jakkoli zpochybňováno vlastnické právo svazku. K otázce platnosti stanov stěžovatel zdůraznil, že žalovaný nijak nepochybil, pokud obsah stanov svazku považoval za závazný i pro správní orgán, který o sporu o nárok z veřejnoprávní smlouvy rozhoduje. Takový postup je v souladu se závěry judikatury. Platnost stanov je totiž třeba zkoumat v přezkumném řízení, které ovšem v daném případě doposud nebylo zahájeno. S argumenty žalobce se podle náhledu stěžovatele žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal dostatečně, nadto nebyl povinen věnovat se dopodrobna každé dílčí námitce. [8] Žalobce se s obsahem kasační stížnosti neztotožnil a ve svém vyjádření navrhl, aby ji kasační soud jako nedůvodnou zamítl. Zdůraznil, že pro celou věc zásadní závěry, které přijal kasační soud v rozsudku ze dne 30. 3. 2023, č. j. 6 As 269/202147, byly zveřejněny teprve po vydání rozhodnutí žalovaného a krátce předtím, než žalobce podal žalobu v nyní projednávané věci. Proto nemohly být žalovaným zohledněny a v době podání žaloby ani neplatily za ustálenou judikaturu. Vzhledem k tomu žalobce v řízení před krajským soudem také nemohl napadnout nedostatky zřejmé až v souvislosti s novou judikaturou. [9] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se stěžovatelem potud, že rozhodnutí napadené před krajským soudem bylo plně přezkoumatelné. Nesprávná formulace petitu návrhu na zahájení řízení neměla podle žalovaného na zákonnost jeho rozhodnutí vliv. Krajský soud měl proto rozhodnutí v plném rozsahu přezkoumat i po věcné stránce. Shodně se ke kasační stížnosti vyslovila i zúčastněná osoba II). [10] Ostatní vyjádření účastníků řízení a repliky k nim již nepřinesly argumentaci významnou pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná. Poté rozsudek krajského soudu přezkoumal podle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v rozsahu jeho napadení a uplatněných důvodů kasační stížnosti. [12] Namítalli stěžovatel, že krajský soud porušil svým rozsudkem dispoziční zásadu, je nutno mu přisvědčit do té míry, že rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno z důvodu, který žalobce vůbec nenamítal. Pro pořádek je však třeba předně připomenout, že ratio decidendi rozhodnutí napadeného kasační stížností představuje aplikace závěrů kasačního soudu z jeho rozsudků ze dne 30. 3. 2023, č. j. 6 As 269/202147, jakož i ze dne 25. 4. 2023, č. j. 8 As 224/2021182. Z nich vyplynulo, že předchozí praxe rozhodování o nárocích na vypořádání závazků mezi svazkem a jeho vystoupivšími členy byla rozporná se zákonem, neboť úprava sporného správního řízení ve správním řádu ani žádný jiný právní předpis správním orgánům nedává pravomoc uložit účastníkům povinnost k přímému plnění na vypořádání vzájemných práv a povinností. Za modus tohoto zákonem předvídaného vypořádání přitom určily stanovy