4 Ads 236/2025 – Nejvyšší správní soud

4 Ads 236/2025- 22 - text  4 Ads 236/2025-25 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: M. K., zast. JUDr. Karlou Návedlovou, advokátkou, se sídlem Wolkerova 1140/2, Bílovec, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha, proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 5. 2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2025, č. j. 17 Ad 28/2024110, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 15. 11. 2023, č. j. X (dále jen „rozhodnutí o invalidním důchodu“), snížila od 20. 12. 2023 výši invalidního důchodu žalobce pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na částku ve výši 10.071 Kč za měsíc, a to podle § 56 odst. 1 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném od 1. 10. 2023 (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), ve spojení s § 41 odst. 3 téhož zákona. [2] Žalovaná shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) na základě námitek žalobce částečně změnila rozhodnutí o invalidním důchodu tak, že podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění ve spojení s § 39 odst. 1 téhož zákona žalobci invalidní důchod od 20. 6. 2024 odňala. II. [3] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl. [4] Krajský soud v napadeném rozsudku nejprve shrnul skutečnosti vyplývající ze správního spisu. Z něj konkrétně dovodil, že žalobce utrpěl v roce 2008 zlomeninu [obsahuje citlivé údaje], která vedla v roce 2020 k [obsahuje citlivé údaje] operaci. Tím, že bolestivost a otok kloubu navzdory operaci přetrvávaly, byla žalobci v roce 2023 provedena [obsahuje citlivé údaje]. V jejím důsledku pracovní schopnost žalobce poklesla o 50 %. Posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení Karviná ze dne 4. 8. 2022 (dále jen „první posudek OSSZ“) byl od 22. 6. 2022 s platností do 31. 8. 2022 uznán invalidním ve druhém stupni, přičemž jeho zdravotní postižení bylo podřazeno pod kapitolu XV., oddíl B, položku 13c vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Podle následujícího posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Karviná ze dne 17. 10. 2023 (dále jen „druhý posudek OSSZ“) došlo ke zlepšení zdravotního stavu žalobce. Přestože příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobce zůstala stejná, pokles jeho pracovní schopnosti byl stanoven na 35 %. Tím pádem byl jeho zdravotní stav nově podřazen pod kapitolu XV., oddíl B, položku 13b vyhlášky o posuzování invalidity, což vedlo k vydání rozhodnutí o invalidním důchodu. Posudkový lékař další změnu zdravotního stavu nepředpokládal. [5] Na základě námitek žalobce byl posléze v námitkovém řízení vypracován posudek Institutu pro posuzování zdravotního stavu ze dne 22. 2. 2024 (dále jen „institut“ a „posudek institutu“), v němž posudkový lékař dospěl k závěru, že v předchozích posudcích OSSZ byla použita nesprávná kritéria, neboť posudkoví lékaři nadhodnotili funkční dopad rozhodující příčiny nepříznivého zdravotního stavu žalobce. [obsahuje citlivé údaje] lze totiž podle něj specificky podřadit pod kapitolu XV., oddíl B, položku 11 vyhlášky o posuzování invalidity. V rámci této kategorie u žalobce stanovil pokles pracovní neschopnosti o 20 %, která však neodpovídá žádnému stupni invalidity. S ohledem na uvedené žalovaná vydala napadené rozhodnutí, kterým žalobci invalidní důchod odňala. [6] Krajský soud v reakci na žalobcem namítaný nesprávně zjištěný skutkový stav věci nechal zpracovat posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“ a „posudek posudkové komise“), který potvrdil závěry vyslovené v posudku institutu. Posudková komise ve svém posudku konkrétně vysvětlila, že zdravotní stav žalobce nelze podřadit pod kapitolu XV., oddíl B, položku 13b vyhlášky o posuzování invalidity, protože podstatné omezení funkce dolní končetiny a její celková pohyblivost není srovnatelná s postižením po zlomeninách dolních končetin spočívajícím v těžkých deformitách stehna nebo bérce podle uvedené položky. [7] V řízení o žalobě žalobce na podporu své žalobní argumentace předložil znalecký posudek vypracovaný MUDr. Milanem Handlem, Ph. D. (dále jen „znalecký posudek“). Z něj vyplývalo, že žalobce měl k 20. 6. 2024 limitován rozsah hybnosti kloubu na nulový stupeň se zachováním částečné pohyblivosti dolního [obsahuje citlivé údaje] kloubu a periferie malých kloubů nohy tak, že byl na rozdíl od zdravé populace omezen ve schopnosti vlastní lokomoce, sebeobsluhy a chůze, a to navíc pouze s pomocí ortopedické hole. Znalec tedy doporučil trvalé snížení zátěže a indikaci invalidního důchodu druhého stupně. Vzhledem k těmto závěrům krajský soud nechal vypracovat doplnění posudku posudkové komise, která však na svých stanoviscích v doplněném posudku setrvala. Mimo jiné konstatovala, že znalec z oboru [obsahuje citlivé údaje] je schopen se vyjádřit k ortopedickému nálezu, léčbě a trvalým následkům úrazu, ale nikoli k dopadům dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na pracovní schopnost a posouzení invalidity. [8] Přestože žalobce navrhl výslech znalce za účelem odstranění rozporů mezi závěry znaleckého posudku a posudku posudkové komise, krajský soud uvedenému návrhu nevyhověl. Na rozdíl od žalobce nedovodil rozpory v uvedených posudcích a měl za to, že znalec dospěl ke stejnému závěru o úrazu žalobce a jeho následné léčbě jako posudková komise, která za rozhodující příčinu nepříznivého zdravotního stavu žalobce považovala stav po [obsahuje citlivé údaje] vedoucí ke ztuhnutí kloubu. Rozdílnost krajský soud spatřoval toliko v názorech o důsledcích tohoto postižení na žalobcovu pracovní schopnost. K posouzení těchto důsledků a případné invaliditě však podle krajského soudu byla v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon o provádění sociálního zabezpečení“), příslušná posudková komise a nikoli znalec z oboru traumatologie. Důvody k ustanovení znalce z oboru posudkového lékařství přitom nedovodil, neboť posudek posudkové komise byl úplný, přesvědčivý a bezrozporný. Dokazování žalobcem předloženými lékařskými zprávami pak krajský soud neprovedl, neboť se netýkaly zdravotního stavu žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí, ale jeho aktuálního zdravotního stavu. [9] Krajský soud v napadeném rozsudku dále připomněl, že posouzení nároku na invalidní důchod je závislé na odborném lékařském posouzení, k čemuž je pro účely soudního přezkumu příslušná posudková komise, jejíž posudek je rozhodujícím důkazním prostředkem v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádný pochyby, a pokud současně neexistují jiné skutečnosti či důkazy, které by zpochybňovaly jeho správnost. Posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodnými okolnostmi, včetně uplatněných námitek, a své závěry náležitě odůvodnit s tím, že posudek posudkové komise musí splňovat náležitosti podle § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. [10] Posudek posudkové komise podle krajského soudu předmětným požadavkům odpovídal, protože měl všechny náležitosti, byl úplný, přesvědčivý a nevzbuzoval žádné pochyby. Posudková komise jednala v řádném složení, za přítomnosti specialisty s odborností ortopedie, své závěry náležitě a srozumitelně odůvodnila, přičemž se shodla se závěry obsaženými v posudku institutu. Krajský soud tudíž označil její závěry za logické a nerozporné s nálezy odborných ošetřujících lékařů a se znaleckým posudkem. Skutečnost, že žalobce nebyl při posouzení zdravotního stavu institutem vyšetřen, byla podle krajského soudu zhojena posudkovou komisí, jejíž ortoped žalobce vyšetřil. Zdravotní stav žalobce se sice nezměnil, ale v posudku posudkové komise bylo vysvětleno, že posudkový lékař jej v druhém posudku OSSZ v důsledku posudkového omylu zařadil do chybné kategorie. Na základě shora uvedeného tak krajský soud ve shodě s žalovanou dospěl k závěru, že žalobce nebyl ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %. III. [11] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Navrhuje jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [12] Stěžovatel v kasační stížnosti především namítá, že krajský soud nesprávně posoudil otázku jeho invalidity, když mechanicky převzal závěry posudku posudkové komis