Nejvyšší správní soud 4 Afs 106/2026

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 4. 2026, č. j. 8 Af 2/2023111, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2022, č. j. 43625/22/520011433712953, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jež byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena dne 29. 5. 2026. Touto kasační stížností se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku městského soudu.

V podání ze dne 2. 6. 2024, které bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno následující den, žalovaný uvedl, že bere kasační stížnost zpět.

Podle § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), navrhovatel může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle § 47 písm. a) věty před středníkem s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzalli navrhovatel svůj návrh zpět.

Vzhledem k tomu, že projev vůle stěžovatele, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím stěžovatel zamýšlel ukončení řízení o kasační stížnosti jeho zastavením, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s. za použití § 120 téhož zákona řízení o kasační stížnosti zastavil.

O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení o ní bylo zastaveno, přičemž nenastala žádná ze situací předvídaných v § 60 odst. 3 větě druhé s. ř. s.